Dejvy Muž, 48 let / Kolín

Plamen svíce svým mihotavým světlem pomalu sklouzával po jejím nahém těle … jakoby jí svlékal, jakoby červům ukazoval cestu kterou se ten pozdní podzimní večer mají vydat, aby našly útočiště před přicházejícím chladem který začal v posledních týdnech hladit oprýskané rámy oken nad její divně vyvrácenou hlavou. Byla … nádherná. Vzduch v místnosti byl nasycen jejím potem … olízl jsem si rty, měl jsem chuť stejně jako ten drobný hmyz splynout s tím vychladlým tělem v jednu pozvolna se rozkládající hmotu …

Krásu a dokonalost obrazu který jsem ten večer měl možnost spatřit dotvářely chomáče prachu vpletené do její bujaré kštice, listí roztroušené kolem ní v nádherných ornamentech, hlína jež ulpěla za jejími nehty a sperma které po sobě zanechal můj chtíč na jejích obnažených prsech … ach, jak přitažlivá se mi v tu chvíli zdála. Zkroucené tělo kreté se ještě před pár dny míhalo v křečích teď začalo dostávat zvláštní patinu … nemohl jsem z ní spustit oči, přistihl jsem jak si začínám bez zjevné příčiny pobrukovat … jednu známou melodii …

Nevím proč ale při poslechu rakouské MIASMY mi vždy začne hlava sama od sebe plodit podobné myšlenky – jejich hudba je ztělesněním podobných tužeb a přání, zhmotněním fascinujících představ které díky své výchově musíme potlačit do nejzažších zákoutí mozku odkud nemohou najít cestu k nám samotným aby nás provokovaly a sváděly. Toto „Promo CD“ budiž předzvěst velkých událostí které se měly udát v roce následujícím.Bavím se samozřejmě o opusu „Changes“ který alespoň v mých očích dokázal ve své době opět o notný kus posunout hranice brutality a násilnosti v hudbě jako takové. 3 skladby které se o rok později dostali i na mnou zmíněný debut zde ve své obnažené struktuře otvírají dveře někam kam jsem se vždy bál nahlédnout … ano, hádáte správně, do oněch zákoutí které mě dnes večer dokázaly svést …

Ach, jak svěží byl ještě ten kus nasládlé kůže který jsem jí vytáhl z pochvy abych z něj ve své náruči udělal něco co si zaslouží rozhodně větší pozornost než aby to bylo ukryto někde vně jejího … božského těla … vítr se opřel do okenic a ty ze sebe vydaly takový … prazvláštní praskavý zvuk, znovu jsem do ní vnořil svou ruku …

Dejvy

Ententýky dva špalíky – čert vyletěl z elektriky, bez klobouku bos, natloukl nám nos. Ani netušíte jak moc pravdy je na této /no tak dobrá/ trochu poupravené říkance když jí vyřknete ve spojení s těmito třemi „pomatenci“. Doslova a do písmene pomatenci – s OPHIOLATRY jsem se poprvé setkal před lety /někdy kolem roku 2003/ tedy těsně před vydáním jejich split CD s INFERNAL DOMINION – už tenkrát jsem si ťukal na čelo – OPHIOLATRY totiž protáhli do ještě většího extrému to co budovali jejich umírněnější kolegové KRISIUN, REBEALLIUN či NEPHASTH. Tihle „magoři“ nepřitlačili na pilu – oni si na ní prostě sedli a přizvali k tomu ještě pár svejch špekatejch kámošů aby byl přítlak co nejlepší. Po celý čas trvání „Transmutation“ tak mám před očima zmítajícího se čerta kterak křepčí s nakopnutým palcem po tom co vypadl z mnou zmíněné elektriky. Hudba OPHIOLATRY budiž soundtrackem k této bizarní podívané :o).

Ač kluci pochází od Amazonky evidentně se jim někdy v televizi zalíbil dokument o osobní dopravě ve Francii či Japonsku – fascinace vlaky TGV (Train à Grande Vitesse) či Šinkansen budiž nepřehlédnutelná /Pendolíno vůbec nezmiňuju – to je šourák/. Českým paňťákem či vesnickým motoráčkem se tu člověk nesveze. Na to rovnou zapomeňte – vychutnávání krajiny ? Nepřípustné !!!!! Zapomeňte také na oblíbené počítání srnek v upravených mezích – sledování architektury kterou zručně vybrousili čeští chasníci – tady se ani nepřibržďuje – chybí totiž brzda /Hoštice hadr/.

31 minut nasypaného satanic Black/Death metalu tedy budiž určeno všem kteří milují tobogány, nařachané motorky /motorkářský gang KOLÍNSKÁ VERBEŽ promine ale tohle není o nich/, skákání bez padáku, F-jedničky, genitální piercing, kefírový mlíko /pro jeho rychlost/ či pohádky o Bajajovi. Jestli nás někdy po smrti čeká služba u „rohatýho“ tihle pánové dostanou rovnou „frčky“. Za to co tu na zemi zplodili si to přinejmenším zaslouží.

Recenze je za mnou, CD fuč a já mám před očima pořád toho čerta – kurva co teď s tim ?

DEJVY 9/10

Na začátek byste asi měli vědět že dnes tu nepůjde o žádný cirkus, o bujarý „tyjátr“ ani o tolik oblíbené výlety do pitevních zákoutí. Dnes se milí kamarádi a kamarádky vypravíme někam úplně jinam. Jeden náš společný známý se jednoho sychravého rána rozhodl vzít si život, naneštěstí zvolil metodu jež dopředu zaručovala nezdar a proto byl „šupyto-presto“ odeslán směr „léčebna s jednosměrnou jízdenkou“.

Je zde překrásné jarní odpoledne, zřízenci vyrazili s chovanci na tradiční procházku a to je právě ten čas na naší návštěvu … u brány načesaní vrátní zkontrolují obsah našich síťovek, poučí nás o vhodném způsobu chování a odešlou nás vstříc novým dobrodružstvím. Ocitáme se v říši jiných slunečních paprsků, jiných vůní, slov … pohlazení. Zmrzačená nevinnost postává za každým dalším rohem, vstřícnost pokulhává po chodnících a osobitost si pomalu odestýlá další nové lůžko. Vítejte ve světě „za zdí“ – tak právě takový nápis hrdě rozvinuli FACE DOWN SHIT přímo v mém obývacím pokoji. Pomalu se začínám odevzdávat, přihlížející v biografu mé jemné duše začínají bučet. FACE DOWN SHIT za pomoci stoleté promítačky zahájili svoji přednášku, dnes na téma „dopad hluku za pomoci dostupných přístrojů na naše duševní zdraví“ – shlédl jsem tuto „exkurzi do pocitů smutku“ včera, předevčírem, zřízenci se mě ovšem zmocňují i dnes. Upadám do stavů nepochopení – uvnitř sebe ovšem začínám cítit pravý opak, začínají mě naplňovat všechny ty odpovědi na otázky z nichž jsem měl strach, nahmatávám podstaty … jsou tak … vzdušné. Při pozorném sledování plátna odhalíte co chvíli probleskující vše-říkající titulek „NPON – Nothing Positive, Only Negative“ – jak rychle se objeví, tak rychle zmizí – ovšem „to prázdno“ po něm zůstává. Prázdno do kterého se nechystají uzavřít pocity, prázdno které neožije vzpomínkami, které neosvítí jarní červánek … prázdno které s námi dlouhá léta poroste, snad nezatlačí naši jedinečnost – snad neopanuje naši osobitost, neporuší náš vnitřní mír …

Pokud bychom měli vyzdvihnout některé faktické momenty tohoto CD určitě zmíníme celistvost daného díla, skvělý zvuk – precizní hráčské schopnosti, nezapomeneme na jasnou představu hudebního směřování a vypíchneme i to nejdůležitější a tím je přesvědčivost vážení a milí ... prostě F.D.S. ty „depky“ zbaštíte i s oblohou. Není to tak lehké jako ANATHEMA a tak těžké jako TODAY IS A DAY, je to zase „tak trochu psycho“ na jiný způsob :o) 

Resumé : FACE DOWN SHIT postavili v ranku Emo/HC – Rock-/u novou školu, snad se v ní budou učit další adepti tohoto hudebního stylu a sepíší říkanky do učebnic které pomáhali vázat mistři daného stylu. Vítejte na prvním stupni základní školy  …

- Dejvy – [10/10]