to druhé ze všech čísel
noc vnímá zárodky budoucích siločar
představené holé na denním soudu
snad pro znevážnění..snad pro bdělost
zahození jen pohádkových mizení
ve smíchu nevázavých víl
jde slyšet zbité doufání.
tak přežívá
zraněné
s omlácenými oušky
doufání důvěřiva
.
bezděky prodané tajemství
vyláme tě v křeč
proti tomu
obcování s nezištnem
v podpírání postelí
jestli chceš lítat víckrát
různoty se musí chápat
scházet se v zapadání
spolu dosebe
a jindy zvlášť
napínat se druhým koncem
na ten nedosáhneš
nechtěj to ani já
.
chceš lítat a dívat se a slyšet
být v korunách a míhat se větvema
nechej se
dotýkat
.
nezahozené spousty zadržených osvojení
drtivá tvá svoboda
ochuzená o prožitek
poslové intelektu a schraňovaných knih..
postřelený osiřením
tolik si to přeješ..
pokousané moje dobrosnahy
nevidíš se, v udušení jedinou cizí vizí
nedivím se opakováním
.
o co jsem pečovala
vnitřním obalením
najednou se nestalo
to všechno i to teď
brázdí ráje v samostatné existenci
rozpuky a přivírání
bez nás
.
jako běžíš ze strachu
z něho i zastavíš se
vykrádání v odkládání
zabíjí ten druhý
vyslovené viny
v urychlených gestech
tíha s tebou
.
na čisté papíry
snáší se prach
s dovolením.
odřezky pod stůl
kde sedí nohy
ticho rozhoduje
nebyl to nikdo
.
kdyby nebyly vůně
chutě by se posunuly
tichá pošta s nejistotou
vykopat a zaházet
řekni to nebo ne
vhazuješ to třetí
nevím co
ani kdyby
jenom jedno
.
vystopovat donekonečna tak jiné kruhy
opisovat
nadbíhat..
tak stejně
nenajdu tě.
bez ztracení snové boty
nechci chodit
k tobě co si ze sna taky
.