sen - 22.
(jsme jako děti..na prknech jeviště, ale nikdo si nás nevšímá, protože hrají hru tam dole, oblečení v plastových pláštích, v zaujetí bezednýho pohybu, zatímco my sme správně v zajetí.. vytáhls mě nahoru..ikdyž bych to časem zvládla sama. ale nevadí mi to. ..mám zavřený oči a nechci nic víc.. protože sme ty děti, tak mě to ani nenapadne. Posouváme se podél opony..ty předměty kolem co tu leží nevnímám, v té hloubce mi to nepřekáží. ..a pořád mám zavřený oči. co já vim kdo začal, je mi krásně i bez toho to vědět. takhle to asi nechcem ani jeden. a tak je právě o tom dnešní sen.. pořád nic nevím)
