Pohádková
Napsána jisté dívce, přeposlána po SMS - No fuj, takhle zacházet s poezií ;) A ta pointa, no, mohla být lepší... Nadruhou stranu, jedna sloka se mi docela líbí... Ale už dost řečí, usaďte se děti, začínáme:
Pohádková
Byl jednou jeden děd,
ten šedou bradku měl
a kdecos sněd.
A hodně toho věděl.
Není tedy vůbec divu,
že vyslechl ho Kuba pln obdivu:,,
Za sedmero horami
a devatero řekami,
žije krásná princezna,
dnem i nocí střežena.
V hradě v nejvyšší věži,
kolem níž drak krouží.“
Když to Kuba vstřebal,
moc a moc se zaradoval.
Nebyl chytrý, ani lidumil,
však odvahu měl a kuráž taky,
tak sbalil si svý sakypaky
a záhy vyrazil.
Meč v pochvě za pasem,
na sobě umně vyrobené brnění,
na bílém koni jede temným lesem,
na hrudí cítí mrazení.
Tu vyjel z lesa na pole,
za ním v dáli vidí hrad
a je tam onen drak:,,Ty vole!“
asi nebude kamarád.
Pobídne koně kupředu:,,
Neboj, já tě povedu.“
Sám však cítí tíhu strachu
a ta sílí každým krokem,
on však nepojede bokem,
vytrvá a utká se s drakem.
Tasí meč -
s drakem není žádná řeč!
Ale co to? Drak není opravdový,
nýbrž jenom papírový.
Zato princezna je skutečná
a z iluze vysvobozená.
I svatba byla – na náměstí.
A měli s Kubou kopu dětí
a žili spolu spoustu roků,
snad na věky věků.