Proč nesnáším Silvestr a další hromadný akce
Kvůli oblečení. Jsem holka. Chci prostě vypadat dobře. Ale ať už se snažíte sebevíc, vždycky se nakonec najde aspoň jedna kráva, co má vlasy učesaný stejně jako já.
Kvůli domluvě. Protože vždycky všechno domlouvám já. A jak už to bývá, ten, kdo se o něco snaží, je nakonec ten nejhorší.
Kvůli pití. Nikdy se nedokážeme v naší skupince shodnout, co koupit. Ten zvrací z vodky, ten zvrací z rumu a já nepiju víno. Nakonec se stejně zblijem všichni.
Kvůli lidem. A nemyslím svým kamarádům. Buď je lidí málo, nebo jich je tak hodně, že dostat se např. k ToiToikám je nadlidskej úkol. Nakonec, když už je těch lidí akorát, jeden idiot se najde vždy a všude.
Kvůli tomu, že chci aspoň na chvíli vidět svýho kluka. Co k tomu dodat, prostě chci. Jenže, to se zase musí všechno domluvit. A nakonec, když už je štěstěna na mé straně a my se je tak náhodně potkáme, všimnou si mě všichni jeho kamarádi,
kromě něj.
Kvůli tomu, že potkat moje rodiče je vždycky neskutečnej trapas. Nevím, kdy ta situace byla horší, jestli v době, kdy jsme flašku museli ve vteřině schovat na nejrůznější místa a tvářit se strašně nenápadně, nebo teď, kdy to pití chcou
rodiče ochutnat.
Kvůli tomu, že menší akce jsou prostě lepší.
ŠŤASTNEJ NOVEJ ROK.
