Driver Muž, 35 let / Děčín

Popravdě jsem si celkem odvykl cokoliv psát a deset minut přemýšlel, jak začít. Informatika deformuje slohový střevo, musím s tím něco dělat! Protože si GS udělala na rukou uzel, jak se pořád snaží udržet v chodu všechny ty vařečky, hrnce, nože a struhadla, nemůže tím pádem psát a musím to vzít na sebe! Tak tedy pár slov (jak já doufám, že jich bude pár) k páteční Wait To Scream akci v děčínském klubu Biograffs. Šlo o první koncert DA v tomto klubu. Změna majitele, provozního a celková rekonstrukce prostor a aparatury si přímo říkala o to, aby byla podpořena ze strany lidí a místních pořadatelů. A přestože úpravy ještě zdaleka nejsou hotové, už teď lze vidět markantní rozdíl, hned co návštěvník udělá první krok do dveří, klidně i se zavřenýma očima. Vážení, ano, Biograffs už totiž nesmrdí plísní, jako tomu bývalo. Navíc zdi jsou úhledně vymalované, celková koncepce prostor se změnila, přibyly ozdobné oblouky, různé svítilničky, zmizel příšerný sloup z pódia, které zdobí nová aparatura atd. Pokud ještě někdo neměl tu čest nebo na „rybárnu“ dávno zanevřel, doporučuji jít ověřit, zda-li vaše předsudky již náhodou nejsou mylné. Ale ke koncertu samotnému… Vše šlo podle plánu až do pátečního rána, kdy píše Oles z Collapse Beneath It, že jejich bubeník včera trochu přehnal stagediving na Hell On Earth tour v Praze, skočil z pódia a… dopadl na zem. Hlavou. S otřesem mozku ho prý vezla sanita do špitálu a propustku měl naneštěstí dostat až v sobotu ráno, tedy po koncertě. Snad to nebude znít jako fráze když řeknu, že zdraví je přednější a i když mě absence CBI moc mrzela, hlavní je, že se vše obešlo bez trvalejších následků. Páteční ráno jsem tedy místo snídaně začal s hromadným posíláním emailů všem kapelám, které mě napadly a mohly by pomoci se záskokem. Buried Near Roses, přestože hráli na minulé akci DA a teď nedávno ještě v Benšově na nabídku obratem přistoupili a během třiceti minut se dokázali vzájemně obvolat a potvrdit účast. Klobouk dolů a velký dík, kluci! V šest přijel Urbi, naložili jsme, co bylo třeba a začalo martyrium s rozměňováním drobných ke vstupu. Všude víceméně jedno velké fuck-off, nikdy by mě nenapadlo, že nakonec dostanu čtyřicet dvacetikorun v trafice. Nikdy předtím jsem s tím takový problém neměl. Ale aspoň že tak, měl jsem jít holt do banky no. V sedm dorazili Morokweng a Poslepu, půlhodinku na to Flowers s kompletní nástrojovkou a nakonec i Buried. Esa v tu chvíli teprve vyrážela na cestu, což bylo v plánu.

V půl deváté bylo vše připravené, dozvučilo se a Morokweng ve spešl kostýmkách odstartovali svůj set. Naprosto splnili mé očekávání. Melancholické i agresivní, uhlazené i uřvané. Hugův zpěv je v melodické i té hrubší poloze prostě skvěle posazený. Písničky mají hlavu i patu, jsou promyšlené, melodie originální a neotřelé. Trochu mě mrzí, že ještě nebyl tolik vychytaný zvuk. Paiha, ač dělal co mohl a patří mu za celý večer obrovský dík, se v průběhu večera s aparaturou i mixem seznamoval a při Morokweng bedny určitě nehrály to nejlepší, co mohly. Hlavně zpěvy to chvílemi dost odnášely, nicméně můžu stokrát kapelám říkat, že aparáty nesmí překotlit, jinak z toho pod pódiem bude jedna velká koule :). Zvlášť, když na pódiu stojí Ampeg 8x10 a dvě Mesy Boogie. Snad jediné, co bych Morokweng vytknul je Beverly Hills 90210 cover. Nemáte to zapotřebí, kluci :).

Po Morokweng nastupují zaskakující Buried Near Roses. Já tou dobou musel suplovat u vstupu, a tím pádem jsem tentokrát z jejich setu moc neviděl. Ale to málo, co jsem alespoň slyšel, znělo dobře. Prostě klasická breakdown tancovačka se vším všudy. Na nic víc si kluci nehrajou. Kdo s tím má problém, jeho věc. No a pak se stala ta VĚC. Jebanova hlava, resp. jeho zesilovač :) se odporoučel zrovna, když kluci hecovali publikum a kotel se rozestoupil ke stěnám sálu. Wall of death už se ale nekonala. Kluci sbalili a zklamaní odcházeli. Kdo se na ně těšil, bude mít možnost v prosinci s Apostate a dalšími.

Prostřední kapelou večera byli děčínští Poslepu na cestě. Začali hrát tuším kolem jedenácté, ne tedy úplně podle plánu. Skluz byl částečně záměrný a daný okolnostmi, částečně se trochu zpozdila zvukovka. Na děčínském nábřeží probíhala fireshow a bylo domluveno, že začátek koncertu se trochu posune směrem k půlnoci, jelikož kvůli koncertu byla fireshow naopak posunuta směrem k podvečeru. Snad to nikomu moc nezkřížilo plány. Poslepu odehráli, řekl bych dobrý set, jen z toho mála, co jsem slyšel. Paiha se přesunul od mixu za bicí a možná i díky tomu sám sebe nestihl tolik dozvučit, čímž bicí lehce zanikaly. Náhodou jsem se přimotal k rozhovoru party kluků před klubem, kteří pak Poslepu řádně kritizovali. Jenom opravdu netuším, jestli šlo o kritiku kladnou nebo zápornou. Rozhovor vypadal zhruba takhle: „Ty voe ta kapela, co teď dohrála, ta byla ÚPLNĚ!!!“, kamarád: „No to jo no! Některý pasáže byly fakt (kýve hlavou).“ Pořád jsem čekal na přívlastek, který by to rozseknul. Nepřišel :-D. Takže jestli se klukům kapela líbila nebo ne, se asi už nikdo nedozví, možná to sami neví :)).

Došlo na tolik očekávané Flowers For Whores. Na tomhle místě jim musím ještě jednou poděkovat, že všem kapelám zapůjčili aparaturu, moc to usnadnilo moji roli v přípravách. Jejich předem avizovaný krátký set mě totálně rozložil. Když jsem přišel na sál, překvapil mě skvělý zvuk, lehce nabasovaný, což vůbec nevadilo. Jednoznačně nejlepší zvuk večera doplněný o maximální nasazení Ivana za mikrofonem. Přísahal bych, že se mi s každým úderem kopáku nafukovala hlava a hrudní koš se prohýbal jak kdyby byl z plastu. Podíval jsem se na Paihu, ten se smál a vyřkl něco ve smyslu: „Já už jsem se na to vysral…,“ přičemž gestikuloval nad mixákem, kde byly všechny posuvníky úplně na doraz. Vtip večera :-D. Absence jedné kytary oproti studiovým nahrávkám nevadila, mnohdy jsem ji ani nezaznamenal. Na mluvený slovo mezi písničkami evidentně lidi už nejsou zvyklí, což je špatný, zvlášť když je to k věci, k textům, k významu postojů té kapely. Třeba to mladé perspektivní kapely zase naučí publikum vnímat, resp. chtít vnímat.

Během Flowers dorazili i Esáci a ze mě spadl poslední kámen. V klubu bylo kolem půlnoci ještě poměrně dost lidí, i přesto, že zhruba polovina chtěla spíš pít, slavit a dělat bordel než se bavit muzikou. Co k tomu dodat - jejich volba. Esazlesa byla prostě výjimečná. Byla výjimečná stejně, jako když jsem ji slyšel posledně. To není muzika, to jsou nálady linoucí se z reproduktorů. Můžu dát jejich hudbě tolik přívlastků a stejně nedokážou vyslovit to, co ve mně tahle parta sympaťáků vzbuzuje. Prostě husí kůže, mráz po zádech, takový ty podivný nádechy jako když brečíte a snažíte se mezi natahováním popadnout dech. Úplně nejradši bych si jejich koncert poslechl přikrytej ručníkem někde v rohu, jako to dělaj v přestávkách vždycky tenisti nebo atleti, když se soustředí na výkon :). Mohla by bejt klidně úplná tma, mohl bych tam bejt sám. Já bych byl TAK spokojenej :). Víc nemám co říct. Skvělý!

Druhej den ještě proběhl oběd na Poště s Esákama, Wes a Hynkem, což byli vesměs nocležníci z Reného doupěte (ne, to není hanlivý :), navzájem jsme se vyprovodili, zamávali, rozloučili a událost s nálepkou „Wait to Scream“ byla u konce. Nemůžu opomenout, že nás celý večer ochotně krmila GreenSister gulášem, kterého s Eliškou tentokrát udělali opravdu kotel. Nehledě na to, že jedna miska svojí konzistencí vydala za dva hluboký talíře :). Z mého pohledu vydařený večer, nicméně měřítkem úspěšnosti koncertu jsou vždy a pouze vaše ohlasy a kritika. Pokud máte potřebu se projevit nebo jste něco viděli třeba jinak, tak to jedině uvítám :). Na závěr zopakuju to, co už jsem někde psal: „Děkuju všem, co přišli na koncert a chovali se tam jako lidi.“ Velký dík také samozřejmě patří celému kolektivu DA.

fotky od Lusiet: http://athi.rajce.idnes.cz/

DALŠÍ AKCE PROBĚHNE 26.11.2010 OPĚT V KLUBU BIOGRAFFS. VYSTOUPÍ:

KISSING THE GRAVESTONE, THE MEGAN SHORE, ATTIC VANITY a RED WEED.

Driver

POVÍDÁNÍ PŘED…

Koncert s With Abandon začal pozvolna, ale opravdu velice pozvolna, vznikat už někdy na podzim 2009. Tehdy jsem oslovil Ondřeje z Anime Torment, o kterém jsem věděl, že dělá víkendové tour německým kapelám a kromě toho se podílel na velkém festivalu Severní vítr v Litoměřicích. Z mého emailu plynulo , že bych velmi stál o spolupráci a ať mi jednoduše čas od času pošle nějakou nabídku na vystoupení, bude-li chtít. Ta pravá nabídka na sebe nenechala dlouho čekat a už za pár týdnů jsem měl v poště dubnový termín With Abandon. Pro mě tehdy již známá kapela, protože, jakožto velký fanda War From A Harlots Mouth, jsem věděl, že ex-zpěvák WFAHM si založil právě Abandony. Žádné dlouhé rozmýšlení, nabídka obratem přijata. Rozhodl jsem se po delší odmlce opět zkusit štěstí v Garage a po naprosto vstřícné a bezproblémové domluvě s Kubou jsem zamluvil termín. Společně s Němci měli dorazit Sin The Eighth, Anime Torment a Attic Vanity. Vždycky jsem raději, když místní koncert podporuje i nějaká místní kapela, takže line-up uzavřela Pozitivní deviace.

Čím více se koncert blížil, tím více jsem byl nervózní, že ještě stále nenastal žádný problém. Jev u koncertů Driver actions značně nezvyklý. Naštěstí první průšvih čekal hned za rohem, a Pozitivní deviace se tak stala odpadlíkem číslo jedna. Bohužel, pracovní povinnosti je holt v dnešní době nutné nešidit, což plně chápu. Snad příště, pánové ;). Náhradu jsem zprvu nehledal. Říkal jsem si, že to nakonec aspoň nebude takový maratón, pět kapel v tahu je celkem velká nálož. Zlom přišel, když odpadly Attic Vanity. Tentokrát zdravotní problémy. Začal jsem urychleně hledat záskok. Bral jsem popravdě skoro kohokoliv, kdo by si chtěl zahrát, protože do koncertu zbýval týden. Přesto jsem zkusil nejprve kontaktovat, dle mého velký talent metalcore scény, pražské Apostate. Kapela pěti mladíků kolem osmnácti, devatenácti let, původem z Ruska, která má za své krátké působení na pažbě opravdu velké zářezy. Zahrála si na velkých koncertech a stala se rychle známou po celé republice. Naproti všem mým očekáváním, byla odpověď na nabídku natolik přívětivá, že mi spadla čelist. O nějakých namyšlených hvězdách s nosem do nebe tady nemůže být řeč. Do toho Ondra z AT přizval ještě kamarády z Bleeding Entrails, takže line-up během dvou divokých dnů čítal opět pět kapel a s cenou vstupného se přitom nemuselo hýbat nahoru. V pondělí ovšem psal Fedor z Apostate, že koncert ruší, jelikož se nemají do Děčína jak dostat. Nejprve jsem zkusil s pomocí Reného otravovat někoho v Praze, aby Apostate přivezl, ale bohužel nikdo neměl zrovna k dispozici čas a dodávku. Přišlo na řadu punkové řešení – cesta vlakem. Bez jakéhokoliv očekávání píšu znovu mail, jak by se podle mě problém dal řešit a k mému úžasu jsem se opět setkal s pozitivní reakcí. V tu chvíli jsem se u počítače radoval fakt dětinsky, ale bylo po problému :). Poslední rána nastala až v sobotu ráno, kdy přišel telefonát, že Abandonům někdo v Ostravě vykradl dodávku, ale naštěstí jim zůstala celá nástrojovka a do Děčína dorazí. V autě se prostě nic nenechává! Poslední šok nicméně zažehnán…

DEN KONCERTU…

V půl páté dorazil dvorní řidič Urbi, naložili jsme plný kufr věcí a jeli vyzvednout guláš do Oldřichova. Ralf tentokrát průměrem hrnce fakt nešetřil, řekl bych skoro, že to byla taková minivárnička plná sojovýho gulage. V Garage jsme byli se značným předstihem, zrovna když se lidi tlačili do kina. Na tomhle místě ještě jednou děkuji vedení kina, že kvůli koncertu posunuli začátek filmu tak, aby koncert mohl začít ve 21:00. Byla to velká pomoc a současně náhoda, že to zrovna posunout šlo! Venku pořád vydatně pršelo a já doufal, že se lidem do toho plaváku vůbec bude chtít vystrčit nos. Němci dorazili kolem šesté, přesně jak slíbili a hned vysvětlovali, že dodávka tentokrát  musí být někde neustále na očích, aby se neopakoval incident z pátku. Takže jsme vyložili všechny věci do backstage a už jsem řidiče navigoval na Husovo náměstí, kde jsme zaparkovali pod kamerou. Následoval hluboký nádech a šel jsem na stanici vysvětlovat a prosit strážníky z městské policie, jestli by nás (nám) dnes večer nemohli „chránit a pomáhat“. Policista byl naštěstí celkem vlídný, a tak dodávka byla celý večer pod ostřížím zrakem kamery MP. Kolem sedmé dorazili i ostatní kapely, nikdo neměl s cestou ani s hledáním klubu problém a přesně v osm jsem na hlavním nádraží přivítal i kluky z Apostate. Na to, že jeli vlakem, měli věcí požehnaně, ale silou vůle se to nějak pobralo :). Vzhledem k tomu, že jediný zpáteční vlak jim jel ve 22:57, museli nutně hrát první – to jenom k dovysvětlení. Po půl deváté začali pozvolna proudit i návštěvníci, vyjma skupinky mimoděčínských, kteří dorazili už o šesté. Z doslechu vím, že šlo o lidi z Ústí, Lípy, Varnsdorfu, Mimoně i Liberce. Klobouk dolů!

Aparatura na pódiu byla perfektně připravená, za to děkuju lidem z Bleeding Entrails, Anime Torment a samozřejmě Banduskovi s Paihou, a tak po zvukovce Apostate spustili svůj set. Zpěvák se nenechal znervóznět tradičním prázdným půlkruhem kolem pódia, seběhl schod a začal pobíhat těsně před lidmi ze strany na stranu. Moje oči kmitali střídavě mezi ním, kytaristou a bubeníkem. Ač nemuzikant si myslím, že to byla výživná muzikantská podívaná. Jednotlivé písničky měly většinou stopáž kolem čtyř, pěti i více minut, takže to dohromady dalo celkem tak šest věcí. Nebudu skrývat, že jsem do hudby Apostate blázen a že jsem si je společně s Němci ten večer užil nejvíce. Akorát mě mrzí, že mi někteří vykládají, jak se jim ta či ona kapela hrozně líbila a za rohem už tvrdí opak. Já kritiku snesu, vy jste ale evidentně srabi a nátury „kam vítr, tam plášť“ :). Kolem desáté už v klubu bylo nějakých 80 lidí, povětšinou všechno známé tváře. Je fajn, že je v Děčíně nějaké stabilní jádro, které po těchto akcích chodí (teď jsem si naběhnul, já vim :-D).

Na řadu jdou Bleeding Entrails, ale já po chvilce odcházím vyprovodit Apostate na vlak, takže z jejich setu jsem příliš neviděl. Z názorů kolem se to prý lidem moc nelíbilo, což jsem tak trochu čekal, nicméně svůj okruh si v Garage Bleeding Entrails přesto zřejmě našli, byť byl třeba menší. Jsem rád, že jste dorazili, pánové. Opravdu.

V pauze jdu omrknout backstage. Němci vypadají spokojeně, dostali basu piv a plně využívají pohodlí místních gaučíků. Guláš už to má celkem spočítaný, na těstoviny od Hanise (díky!) se naštěstí zatím tolik krků nevrhlo. Do toho ještě Vládin přinesl krabici plnou moučníku (díky!), takže kapely měly k dispozici vyloženě švédské stoly. Nohy mě už začínaly neuvěřitelně bolet, jak jsem pořád pobíhal z místa na místo. Nějak se ještě pořád při pořádání koncertů neumím hodit do klidu. A tak, když hráli Sin The Eighth, jsem si řekl dost, otevřel jedno pivko od Němců, vzal do ruky žvanec, uložil se na schody z backstage s výhledem na bubeníka a na čtyřicet minut relaxoval. Sin The Eighth mi kapku připomínali německé Time Has Come, hlavně některé momenty. Možná se na nich poznamenalo i to, že nedávno hráli s Mindtrap, což je kapela Time Has Come ne moc vzdálená. Hráli ve čtyřech, prý nově, ale chybějící kytaru jsem v jejich muzice nepostrádal. Lidi se celkem rozpařili a před pódiem byl slušný kotel čítající chvílemi takových deset, možná patnáct hlav.

Koncert se zpozdil celkově asi o hodinu, za což se omlouvám. Především pak za chybu považuji to, že With Abandon měli hrát třetí a ne čtvrtí, čímž okružákoví závisláci (a to nemyslím nikterak hanlivě) museli bohužel Garage opustit, ještě než Němci dohráli. Jejich set nenechal klidným asi nikoho. Kotel zvýšil své řady o dalších deset lidí a při Swingtime is a goodtime se už se před zraky ve výsledku asi 90 lidí točil první circlepit. Němci zahráli všechny své pecky z myspace, včetně nových věcí. V polovině vystoupení zpěvák Steffen prohlásil, že je to jejich nejlepší vystoupení v České republice, což muselo všechny přítomné, včetně mě, zahřát. Odcházím v klidu na cigáro, čímž přicházím o wall of death na There never was an Aaron. Tu jsem si pak ale našel na youtube, takže můžete zkouknout taky. Němci ještě přidávájí a čas se neúprosně blíží k jedné hodině.

V backstagi už to odnesly i těstoviny, všichni kuchaři se fakt vyznamenali. S Němci vyměňuji kontakty pro případné budoucí počiny a na pódiu se tak nějak pozvolna připravují Anime Torment, aby uzavřeli tenhle maratón. Zpěvák AT běžel kromě toho ještě maratón pivní, takže jeho výkon se zdál být kapku ohrožen. Nakonec to ale, se značně zrudlou tváří, vypíchl obstojně a Anime Torment, přestože jejich set měl trvat asi 20 minut, hráli téměř do dvou :). Hudebně k tomu nemám co napsat. Moje únava už byla fakt celkem kritická a navíc jsem nahoře v backstagi kmital jak hadr na podlahu, začal jsem uklízet a balit, aby vše bylo připraveno na odvoz.

V půl třetí opouštím Garáž, všechny kapely úspěšně vypraveny, nikdo si nikde evidentně nic nenechal. Nejlepší dvě věci na světě jsou pro mě v tu chvíli postel a Urbi, který mě do ní veze.

POVÍDÁNÍ PO…

            Vlastně k tomu není co dodat. Z mého pohledu úspěšná akce s celkem příjemnou kulisou a atmosférou. Rád bych dodal, že pořádání koncertů je pro mě hobby. Nic víc. Nikdy jsem nebyl nějak extra na sport, poštovní známky jsem taky nikdy nesbíral, prostě dělám tohle. Není to honba za profitem nebo podobná blbost. Takhle undergroundový akce nikdy nefungovaly. Jestli v tom někdo nemá jasno, tak ať na ty koncerty radši nechodí a je zticha. Fakt mě to sere! Ale dost k tomu, už jsem se vykecal jinde až až…

            Ještě je pro mě důležité všem podílejícím se kamarádům poděkovat za veškerou pomoc. Jsem si vědom, že bych to sám nedal. Každý se tu snad najdete – díky: U, E, Ka, KuB, R, Ha, Vl, a I!

LINKY:

With Abandon
Apostate
Sin The Eighth
Anime Torment
Bleeding Entrails

Fotky by Blejsn & Josef Pavlák ... zde
Wall of death na There never was an Aaron ... zde

Driver

I když si myslím, že hodnotit vlastní dílo by měli spíše ostatní, zkusím v pár větách shrnout nedělní Earl Grey Party v Zarabandě. V létě jsem zavítal do Prahy na koncert Darkest Hour. Nikdy jsem nebyl na pražské sedmičce, o to víc jsem se těšil na narvaný klub, opocené stěny a perfektní show. Bez mé větší pozornosti se jako předkapela na podiu zjevila partička knírkatých Anglánů, dost podivně oháknutých. Vytáhlý zpěvák zatočil nad hlavou mikrofonem, zul si boty i s ponožkami a Crocus spustili první song. Otevřel jsem pusu. Popisovat jejich pražské vystoupení v úmyslu nemám, ale jenom pro informaci – tam vznikla moje myšlenka uspořádat podobné zoo představení v Děčíně. To, že to bude zrovna s Crocus, jsem ale netušil.

Někdy v listopadu, po řekl bych dost vydařené akci s Last Chance To Die v Zarabandě, jsem naprostou náhodou na myspace profilu Crocus objevil jejich lednovou tour Evropou s jednou jedinou dírou – nedělí 10.1.10. Neděle je risk, a to i v Praze, kde je potencionální návštěva velká. Je to prostě nejhorší den, který si můžete na uspořádání koncertu vybrat. Nemluvě o tom, že dost lidí má ještě před výplatou, popřípadě kapesným. Jo, bohužel - prachy hýbou světem a návštěvnost je občas dost těžko odhadnutelná. Musím už na tomhle místě poděkovat všem, co dorazili a podpořili. Bylo vás zhruba 50, což je na neděli a venkovní kalamitní klimatický podmínky pěkná návštěva. Zarabanda stejně není místem, kde by se vměstnala pohodlně stovka lidí, takže pohoda. Co se týče organizace jako takové, vše šlo až do večera podle plánu. S Urbim jsme všechno navezli, Ralf uvařil, i když tradičně na poslední chvíli, a nakonec i všechny kapely dorazily v pořádku a včas. Angláni nás dokonce předstihli a pospávali v klubu už od půl šesté. Vypadali ale docela spokojeně a nešetřili úsměvem. Rovnou zbagrovali všechno jídlo, takže kuchařinka Ralf dostala několikero pochval. Pak se trochu hekticky začalo stavět podium. Ostrovani měli spoustu věcí a já řešil první problém – backstage. Jelikož majitel nás opustil a odjel kamsi (díky! :-/), dostal jsem k dispozici jenom malou místnost, kam by se stěží vešly věci jedné kapely. Nicméně jsme to tam nakonec nějak natlačili. Stavění aparatury ještě ztížilo chybějící světlo nad podiem, kterému jaksi chyběl vypínač (wtf?) a jiné tam nebylo (díky no.2 :-/). Ve výsledku větrák nad podiem ozdobila podivná svítilna, s podivnou žárovkou.

Po půl osmé začali hrát už nedočkaví Eric Draven. Hudebně jsem se k nim už jednou vyjadřoval – momentálně prostě v Děčíně nevidím kapelu na vyšší muzikantské úrovni, než jsou ED. Nápaditost skladeb, energie, melodický pasáže a hlavně - jejich písničky ve svém průběhu gradujou, což já moc rád. Jako když sledujete film, ve kterém se blíží finále. V těch momentech mám při Eric Draven husinu. A ano – viděl jsem je už hrát líp a zažil lepší set, ale i tak to byl perfektní úvod večera. Velký dík za účast, za podporu a za pomoc se vším, co jsem potřeboval.

Jako druzí nastoupili Crocus. Pro mě osobně hřeb večera, na který jsem se tolik těšil. O zklamání se v mém případě mluvit nedá, i když pražský koncert byl o kapku lepší a hlavně delší! Znám spoustu jejich skvělých songů, které ten večer nezazněly a to je trochu škoda. Nicméně hodně jsem se bavil při pohledech všech přítomných, kteří na rozdíl ode mě neměli tu čest Crocus už vidět. Takhle nějak jsem se tvářil v Praze :-D. Nekontrolovatelný šílenství s bláznivým zpěvákem, kterému není svatý ani půjčený mikrofon (sorry Radku, doufám, že je ok :). Akorát jak jsem řekl, mohli klidně hrát déle – čas na to byl. Avšak nechtěli.

Následovala celkem dlouhá výměna a příprava Throats. S blížící se desátou mě to začalo trochu děsit, ale situace se vyřešila sama. Bohužel, ne zrovna ideálním způsobem. Celé podium, které mimochodem stojí za velké  hov*o a jenom čeká, až si na něm někdo zlomí nohu (no.3 :-/), je totiž zásobeno pouze jednou jedinou zásuvkou. A jelikož kluci měli celkem silnou aparaturu (taky pěkně drahou :), začalo v Zarabandě s příchodem Throats něco pěkně smrdět. A to doslova. Nevinně vypadající kytarová hlava Marshall začala bojkotovat sofistikovaně zapojené elektrické zázemí (čti: prodlužovačka v prodlužovačce s prodlužovačkou…..plus rozdvojka) a po půlce setu Throats na dvakrát vyhodila jističe v celém klubu, včetně světel. Lidi byli naštěstí tak rozkotlený, že jim stačil hrající bubeník, kterej si toho asi nevšiml, a tak se vesele pařilo dál. Někteří se dokonce domnívali, že je to schválně :-D. Fakt nebylo :-D Takže nakonec koncert opravdu skončil do 22:00, přesně „podle plánu“ :)).

Následoval úklid, společná fota, objímaní a jiné intimnosti. Obě kapely si celou show pochvalovali, hlavně Vás, coby publikum. V Německu prý bylo 200 lidí, ale atmosféru jsme měli lepší my, takže co víc si přát ;). O nocleh, který mi tentokrát pěkně zavařil, se postaral obětavě Renda. Ještě jednou hodně velké díky a omluva za nepříjemnosti jemu i Verče, která chudák vstávala brzo do práce a ještě po půlnoci krmila jejich nenasytný krky. Nechci rozepisovat jeden konkrétní incident toho večera, ale nebudu mít za zlé, pokud tak někdo učiní. Závěrem snad ještě jednou (prostě mi to nedá) díky! Všem, co mi s tím pomohli, a to naprosto bezištně, což třeba v případě Urbiho je mi za desítky najetejch kilometrů až trapné. Stejně tak Pavel (zvukař), který to má prostě u mě. Už podruhé :). Řekl jsem si, že nebudu příznivcem toho, když se v reportech rozebíraj finance a to, jestli akce na sebe vydělala nebo ne. Místo toho jenom – dopadlo to tak, že mám stále chuť uspořádat další akci. Tak třeba v dubnu na With Abandon…

Driver