Takže, jak vypada víkend člověka, kterej se se jednou rukou stará o bandzone.cz, druhou rukou experimentuje s baskytarou a všema ostatníma končetinama musí hákovat? Asi takhle. V sobotu jsme se srazili s Majkláčem na můstku kvůli jednomu jednání
stran banzone.cz. Jeho ovoce pocítíte už brzy,ale zatím neřeknu. Doprava na jednání ovšem logisticky komplikovaná. Zahrunuje čekání na Majkláče, kterej nikdy nepřijde včas, přesun za prahu a okamžitě zpátky do vysočan. Po schůzi návštěva Music City. Fázi
očekávání následuje bleskurychle fáze zklamání. Nemá to smysl zbytečně popisovat. Prozatím nemá rozhodně cenu do Music City chodit. Snad až to nějak dodělaji. Zatímco zbytek partičky očumuje chudej sortiment, kupuju na Pedullu chromový flat wound struny a
na Musicmana standardní niklovky. Oboje D'Addario, z minulýho tejdne mám ještě Ernie Bally, takže budu mít tenhle tejden o zábavu postaráno.
Po menších trablích s obsluhou terminálu na kreditky odcházíme. Crap! Večer nás čekají Hudební ceny Filteru. Majkláče vyhazuju v centru s tím, že si musí něco koupit na sebe, aby nedělal bandzone.cz ostudu. Já se přesouvám domu. Potřebuju něco dodělat
do práce. Pochopitelně strávím čtyři hodiny studováním možností flat wound strun a elektrickýho smyčce. Do práce neudělám nic. Přeslechnu Majkláčovu textovku, že sraz před akropolí je v devět (celá akcička začínala v sedm). Přijedu v půl desátý. Hostesky
se na mě už od vchodu smějou, že jsem určitě ten s tim červaným pruhem na hlavě a že tady je teda páska. Stíhám většinu koncertu Sunshine. Dřív se mi tahle partička nelíbila, ale poslední deska mě dostala. A koncert byl hodně v pohodě. Mr. Buriánek si to
dává na pohodu. Na poslední písničku vytahuje na pódium asi deset holek. Všechny jsou hezký. Ale odhaduju, že nad 15 jen těžce. Vzpomenu si, jak na našem posledním koncertě na pódium pronikli jen vošklivý valsatý chlapi, co mi rozdupali pedal board. Ach
jo. Crap! Přichází Šmity, notně už posilněnej a říká, že na příští písničku rozhodně taky jde na podium. Smůla, Sunshine to balej a bez přídavku mizej.
následně televizáci vyháněj všechny ze sálu. tím pádem se v ostatních barech nedá dejchat, ve vestibulu to jde, ale už od rána trochu bojuju se svojí fóbií z davů, takže mi neni dvakrát fajn. Crap! (Jo, ještě že na nás normálně nechodí tolik
lidí :)) Přesun celýho bandzone týmu do nonstopu na Jiřího z Poděs-bratr a testovnání místního mp3 jukeboxu. Nakonec reminiscence PSH a Wladimira. na baru parta taxikářů/pijou affro kolu/ žvaněj o svym ritu. když zacínaji pouštět AC/DC a Ozzyho v
koncetraci poněkud hustší, přesun do Chateau. Přichází Pepek. Koncert nějakejch amíků jsme prošvilhli. Pozorování hopsajícího davu šampónů v prvním suterénu. Jako sociopsychologická studie dobrý. Ale pořád moc lidí. Pepek mi říká, že jsem houby
zabiják. To mě těší. už jsem měl pocit, že ze mě mejch 102 kilo udělalo metalliku (some kind of a monster). Nakonec mi půjčí jelení lůj. Ve dvě ráno máme davů dost. Někdo sedá do taxíka, já do auta a jedu domů. Mrtvá noční praha, 14 kokakol a 2 kafe...
Zjišťuju, že Hello Nasty od Beastie Boys může bejt v týhle konštelaci pěkně psychedelická nahrávka. Zvlášť tracky od Intergalactic vejš. Všechny ty delaye a 80's zvuky. Na jednom mostním pilíři identifikuju nápis: MILUJTE MÉHO MUŽE. Nevim proč, ale mám
dojem, že to psala stará Paroubková (myslim stará stará, ne ta nová stará). Uplně ji tam vidim. Doma v půl třetí, kola s kafem furt jedou, usnu v pět.
Vstávám v devět. V mailu vzkaz od šéfredaktorky houseru, že fakt potřebuje sloupek na příští tejden. Crap!Chtěl jsem ho napsat už včera, ale místo toho jsem zewlowal kolem strun. Jsem rozmrzelej, nevyspinkal jsem se do růžova, ale do modra. Ve sloupku
to schytá billy corgan a tzv. smešing pampkins. Odjezd na rodinnej oběd. český házenkáři prohrávaji s polskem a jsou z mistrovství evropy venku. Crap! Na práci už nedojde.
Dneska ráno návštěva ORL. (Zejtra mě čeká interna a chirurgie). Definitvní potvrzení statutu důchodce. Je mi divný, že se mě každej dochtor ptá, co dělám za práci. teprve ušní, nosní, krční doktorka mi vysvětluje proč. prej jestli některý potíže
moje nepocházeji z práce. opáčím, že v tom případě jí asi bude spíš zajímat to, co v práci nedělám. chvíli rozebíráme rizika hlučnejch klubů. doufám, že hrajete potichu. no to si pište, pani doktor. odcházím s držkou oplácanou gelem od předchozího
ultrazvuku, bolavejma mandlema, pocitem na zvracení a propíchanym nosem. Crap!
eště že mám to volvo. dneska už se mi ty beastie boys tak psychedelický nezdaj. odcházim psát nějakou prezentaci a natáhnout na basu nový struny. večer si možná půjdu zahrát, ale radši potichu. Crap!
