dr. Lemke - Blog | Bandzone.cz
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

dr. Lemke coming out of winter depression

Playlist je prázdný :(

Fanoušek dr. Lemke si do osobního playlistu zatím nepřidal žádné skladby.

Blog

1 2 3 4 5 681012151821242628 29 30 31 32 33 34 35 36

Litoměřice, rýmička, smrt legendy, Sandberg, Čamba

Jelikož poslední tři týdny v podstatě sedím celý hodiny jenom u kompu, je to pro mě interfejs s okolním světem. Z toho, že počet onlajn kontaktů na ICQ minulý týden značně zeštíhlel, jsem usoudil, že nejspíš řádí chřipková epidemie. A taky jo. Nepřekvapilo mě to, anžto jsem sám zápasil se zánětem dutin (kdo mě zná, ví, že to teď bude častý téma až do února, kdy pro změnu nastoupí deprese).

Proto mě taky ani moc nepřekvapilo, že do Fatese se taky dala R.Y.M.I.T.S.C.H.K.A. Takže kapela odjížděla na vinobraní do Litoměřitz z 50% nemocná. 911 byl zdráff, protože očkován proti chřipce, a Romana se žádná nemoc nechytí, jelikož je to bubeník (netřeba dále rozvádět, že...)

Nálada v konvoji tedy nebyla uplně nejlepší a taky jí nenakoplo ani to, že Litoměřice byly přecpaný lidma a je to romantický město. Naše stage byla na hradbách, přístup k ní byl jen po schodech a aparát se musel nosit přes lidi... Přičemž už v době našeho příjezdu skrz dav nešlo normálně projít.

Trochu zásek. Dodatečně se omlouvám všem, kterým jsme svýma ampegama přejel nohy.

No, ale koncert všechno vynahradil. Litoměřice se vyznačujou tím, že lidi se tam fakt chodí bavit a podle toho to vypadalo. Zánět a rýmička se zdekovaly během prvních dvou písniček, dál si to moc nepamatuju - to je dycky známka dobrýho gigu.

Šel jsem si po koncertě projít město, a musím říct, že jsem si skoro připadal, jako bych ani nebyl v Česku (a to nemluvím o těch slečnách, co na mě mávaly a usmívaly se). Vinobraní v Litoměřicích: Jednoznačně palec nahoru. Chřipka, rýma, záněty atd.: palec dolu.

#

Další palec dolu dostává Výběr II (the band formerly known as Pražský výběr). Šli jsme se mrknout hlavně z profesionálního zájmu - na show, na Richarda Scheuflera a jeho basu Fibenare a tak.... A byli jsme svědky toho, jak se legenda sama stane vlastní karikaturou. Ne, nechci tvrdit, že jsem zažíval stejný pocity, jako na koncertu Ozzyho. Toho mi bylo líto lidsky. Výběru mi bylo líto tak nějak jinak. O tom, že muzikanti jsou to výborný, není sporu. Ale když dokonalý zvládnutí nástroje tak nějak neslouží celku, nevydává to žádnou energii. O onanistickejch sólech mezi písničkama se ani zmiňovat nebudu. Když Kocábova parta nakonec zahrála Pražákům těm je tu hej, nemohl být ten rozdíl mezi Výběrem II a skutečným Výběrem propastnější. Je mi to líto, Výběr jsem měl rád (líbila se mi dokonce i deska Běr, která moc uznání nedošla), ale Výběr II má palec dolů i přesto, že Scheufler je definitivně o deset tříd jinde než Čok. Ale duše je duše. A duše Fau Cvaj je ucházející...

#

V sobotu před koncertem jsme ještě stihli Muziku v juldi-full-DI. Nečekali jsme bůhví co, a tak jsme nebyli zklamaní. Roman si odnes novej činel, 911 vošmatal všemožný pololubovky. Fates ležel doma s tou rýmičkou. Já tam šel v podstatě jen na prezentaci Sandbergu, jelikož jsem si už dlouho pohrával s myšlenkou na nákup fendera, ale tak nějak to pořád nebylo ono. Teď by z dramaturgickýho hlediska bylo správně napsat, jak jsem byl zklamanej. Ale opak je pravdou. Předváděčka Sandbergu mě natolik dostala, že rozhodně vím, co mi v nejbližší době přibude do sbírky - Sandberg California JM 5. Palec nahoru (slap, slap, slap, boing, boing, boing).

#

Proste prima tejden se zanetem. A to ani nemluvim o tom, ze v pátek náš obscurro handball team HC Čambavamba porazil o 9 gólů Sorry HáK. Nehrál jsem úplně dobře, ale vzhledem k zánětu člověk nemůže mít úplně všechno. Stejně jsem jim pár banánů naložil a čelo tabulky jsme ovládli. Body, olé!

Diogenés vol.II (tentokrat o autíčkách)

Nedá mi to, abych škodolibě neupozornil na to, že i v jiných odvětvích zábavního průmyslu je s technikou potíž. V předchozím postu zmíněný djw, takto můj exspoluhráč z Dolores Clan (R.I.P.) znechucen obtížema s kabelama, efektama, vysílačkama a jinejma hudebníma vymoženostma, zahodil cajky a vrhnul se na závodění s autíčkama (RC modely). A helemese, vono to je všude. Doporučuju jeho sérku na webu slavného RCC teamu Airspeed - zejména díl 3 a  díl 2 . Kůň nadýl. To bude na dýl

Doporučení: kdekoliv se vyskytuje více než jeden kabel a wireless zařízení, není pro našince bezpečno.

Diogenés měl pravdu (i o kytaristech)

Čím víc toho máte, tím jste nešťastnější. Na to přišel už Diogenés, kterej si vystačil se sudem a hrnkem na vodu. A i ten pak zahodil (ten hrnek, sudem se mu asi házet nechtělo). Jenže filozof asi nehrál v rockový kapele. Jeho štěstí bylo, že ve starověku nebylo elektřiny. Zjistil by totiž, že když chce hrát pořádně nahlas, potřebuje toho moc. No, z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že to štěstí stát před aparátem, kterej vám rve oblečení z těla je vykoupený krutym neštěstím.

Pravidlo číslo jedna: Kdykoliv si usmyslíte, že už si uděláte pořádek v kabelech a efektech a skutečně to uděláte, všechno poctivě slepíte, přilepíte a přišroubujete, můžete si být jistí, že se něco po*ere a nalezení zádrhelu znamená všechno rozlepit, odlepit a odšroubovat.

Pravidlo číslo dvě Á: Kdykoliv si objednáte nějakou novou krabici, na kterou se děsně těšíte, její dodávka se zpozdí.

Pravidlo číslo dvě BÉ: Když už krabice se zpožděním dojde, zcela jistě se vám ji nepodaří zapojit ke spokojenosti ještě před zkouškou.

Pravidlo číslo dvě CÉ: Když už jí zapojíte a v důsledku toho se zkouška protáhne o dvě hodiny, hraje to nejlíp v zapojení, o kterým nikdo před tím neslyšel.

Pravidlo číslo tři: Pokud zapojíte krabici ke své spokojenosti, nikdy (opravdu nikdy) jí nepředvádějte stejně postiženým kamarádům.

Poslední dva dny jsem trávil zapojováním kompresoru. Kdybych ho nikomu neukazoval, měl bych to možná za den.

Jenže se k tomu nachomejtli postupně la Fatetua, 911 a djw. každej z nich nad krabicí pokejval hlavičkou, zakroutil čudlíkama, kázal zapojit na jiné místo v efektovém řetězci a následně mě zanechal plačícího, jak třesoucíma rukama přepojuju kabely a točim čudlama.

Takže včera v noci jsem to konečně zapojil zase tak, jak jsem to měl předevčírem. O pájení kabelů se ani zmiňovat nebudu, páč bych se znova rozbulel.

Závěr: Hrát nahlas - paráda. Dopracovat se k tomu - trnitá cesta. Vynadat si s 911 a djw do slepic - k nezaplacení. jupí!

Teď jen doufám, že se mi to v sobotu na náměstí v Litoměřicích celý zase nepo*ere. To bych fakt musel jít domu.

1 2 3 4 5 681012151821242628 29 30 31 32 33 34 35 36