Velký příběh malého vlka aneb s LT na koncertě!
Dne včerejšího - tedy 17.7.2010 jsem měl možnost absolvovat jeden z letních koncertů Moravskotřebovské skupiny Last Time na place jedoho ze Svitavských parků - v parku jana palacha. V rámci jakýchsi celoměstských slavností zde po boku LT očekávala svoje vystoupení i skupia I.R.M.A za Svitav.
Začal bych to ale všechno od začátku.
Čtvrtá hodina odpolední odbyla a já se vydal ghettocarem (bílým favoritem) oněm popovým hvězdám na pomoc. To víte, fun club si musí každá kapela vozit, ale když neí dost aut, je třeba zabrousit i do širších okruhů přátel:-D. Je mě trochu udivilo, proč na
večerní kocnert do města vzdáleného 15 km vyrážejí 4 hodiny předem. pochopil jsem v zápětí. S Pájou (bubeníkem Pavlem Niedobou) jsme vyrazili od dveří jeho bytu vyzvdnout dva skalní fanoušky a pokračovali směr Nová Ves pro trochu té aparatury. Dusný a
těžký odpolední vzduch kroutil obzor do bláznivých tvarů a mračna nad moravou se vzdouvala jako pára nad kotlem. Buben jsme naložili, Čížu sme naložili a do Svitav vyjeli. Nebyl by to ale Pájis, abychom se nevraceli pro zapomenutý virbl. Knečně na cestě
kolem 6 hodiny (až neuvěřitelné jak dlouho to balení trvalo, a jak rychle to uteklo:-)) jsme nabrali rychlostní směr SY...tříproudovka....doprava.....most....tunel....120 km/h ve favoritu....levotočivá....uf,skoro sme se vyklopili....pravotočivá a pár
dalších a dorážíme na místo. Začíná pokapávat. Kluci se občerstvili, fanynky doplnily vrstvu obličeje, a všichni spokojeně usedali po lavičkách. zvukař už byl v hlavním tažení svojí práce, stage téměř připravená a pomalu, ale jistě chystáme podium. Trochu
tam zevluju kolem kytar, zavazim všem, co dělají nějaké rozumné věci a zoufale se ztrácím v Radimových krabičkách. Kdyby se kvalita kytaristy určovala podle počtu blbinek na zemi, Radim = Satriani. Zvuková zkouška proběhla úspěšně a schází se první
kolemjdoucí před podio jako švábi na pivo. Deset kousků tam Last Time nasázeli, z nichž představili i ty 4 nové, z nichž 3 v příštím týdnu nahrávají v Rápotickém studiu. Odehláli poslední vál a v tom se spustil výživný lijavec. Bouřka
jako prase, blesky až na zem a mokro až v trnclích. Naházeli jsme do auta co se dalo a vyrazili zpět. Není divu, že zpáteční cesta trvala podstatně kratší dobu. Tedy alespoň Radimovi a jeho crew v Octavii. My to vzali faválem přez Kocandu (Koclířov),
protože nám vypověděly službu stěrače, a ventilace na tom taky nebyla moc dobře, takže sme museli neustál stírat i vevnitř. Po pár kilometrech jsme se ocitli na poli a div, že jsme tam nezůstali, a půlhodinku na to po hororové cestě plné strachu,
posledních sms, předsmrtných vtipů a zoufalých výkřiků zdrávi dojeli zase z5. Teda povím Vám, na konci nás čekala tečka jako špek. Teda, místní utopenec a točená kofola. Bůh žehnej tomu, kdo na to přišel:-D.
Další příbehy z cest s kapelami čekejte brzy. Stává se ze mě socka, tak jezdím stopem:-D. Rosťa
