No nazdar,
nestih jsem poslechnout všecko, ale už z toho slyším, vidím a čtu, že jsme velmi velice podobně potrefení všehotvořiči. Všecky moje kapely byly pokojovky u nás doma, na kazeťák jsme nahráli většinu věcí sedmdesátých letech, a jestliže Kola tonik je zatím jediná srandovní písnička s TYLS, je to proto, že ty srandovní současní vážení muzikanti nechtějí hrát, a tak se mě zase lidi ptaji, proč píšu samý depresivní texty. Těch ptákovin mám mnohem víc, vrcholem délky jedné písničky je Měl dědeček kolotoč, tu jsem hráli s Icingem, ale nenahráli celou, má už 214 slok (slovy dvěstěčtrnáct), od typu Měl dědeček koleje, smažil si je v oleje, když si je byl usmažil, zanožil a předpažil, až po Čekáš-li na pěknou píseň od Gotta, je to horší, než čekat na Godota. Jdu si dát k obědu zahrádkáře. I když nekonečný blús má jen osm minut, je to fajn.