přebírání se v sobě samé a sebezpytování
skvělý koncert, pohodoví lidi, staří známí i nový známí a cestou vlakem když už je po všem mám zase spoustu času přemýšlet, jak si přijdu absolutně nepoužitelná v téhle společnosti. chci tvořit, rozvíjet se a učit.... přemýšlím proč tady vlastně začínat něco nového....tahle země spěje do záhuby a nechi aby se mě dotkla. seru na patriotismus, stydím se za český národ, který tupě stojí jako stádo hloupých a čeká až přijde záchrana od Blanických rytířů......nechi být součástí společnosti, kde pomluva má větší váhu než pravda, která sice občas bolí, ale má jistý znak jež se nazývá ctnost, nechci žít v zakomplexovaném xenofobním státě, kde být sám sebou znamená dívat se do obličejů zhnusených nebo šokovaných lidí a hlavně a nechi být někde, kde obyčejný člověk bojuje jen za monitorem svoho počítače a na ulici poslušně sklopí oči k zemi. nikdo mě tady nedrží. rodinné hnízdo drží jako židovská víra a pochybnosti o tom, že bych se do něj už nemohla vrátit se rozptýlili jako mlha. asi je načase zkusit začít někde jinde, s někým....