Neoficiální óda na matiku
Z matematiky jsme dostali za úkol, složit básničku. Námět docela jasný. Opravdu mi zůstává rozum stát, co po nás ještě ten matikář může chtít. Hodila jsem to za hlavu, na tohle téma mě nic nenapadá. Něco sesmolím až mi bude hořet u zadku.
Ale dnes v noci jsem prozřela, ta slova mě napadla z čista jasna. Jsem s výsledkem spokojená, ovšem obávám se, že před třídou to číst nebudu.
Teď k vám lidé promluví
mé básnické střevo,
já jsem zkrátka na matiku
opravdové dřevo.
Odčítání, násobení,
je to vážně sračka.
Na tohle je moji milí
přece kalkulačka!
Každý oplýváme jiným
talentem a nadáním.
Nebudu a nechci trávit
svůj život počítáním.
A co, že v těchto cifrách
nevidím nic logického.
Co třeba, když tahle holka
umí něco jiného?
Jo a až přijde otázka, co že to teda umím, nechci aby nastalo trapné ticho.
Eoca