Touha
Jako poslední okvětní lístek uprostřed noci, když nemůžeš spát. Svět venku a kolem je plný touhy, však uniká tiše, jak něha na konci dne. Prázdné ulice se plní smutkem a nesplněná přání jen líně zůstávají stát. Zem studená a cizí, jen šeď lina a bělost stěn se v pohledu odráží. Snad odvážíš se doufat....a odvážíš se nemít strach...a možná znova trochu snít.