Tomáš Procházka – mezi hudbou a divadlem
Upraveno:Působit souběžně v různých uměleckých oblastech, či je přímo propojovat, je poměrně běžná záležitost. Jen málokomu se to však daří s takovými výsledky, jako v případě Tomáše Procházky.
Když začátkem srpna letošního roku koncertovalo v Brně duo Radio Royal, mnozí návštěvníci byli překvapeni, že za touto skupinou stojí kromě Petra Ference i Tomáš Procházka. Množství uměleckých projektů a iniciativ (a zejména jejich výsledky), s kterými je spojen druhý jmenovaný, je až zarážející.
Divadlo i hudba v krajních polohách

Foto převzato z Freemusic.cz
Tomáš Procházka vystudoval katedru alternativního a loutkového divadla pražské DAMU, což do určité míry symbolizuje celou jeho tvorbu. Procházka totiž zkoumá tradiční umělecké oblasti jako je hudba nebo divadlo v jejich okrajových částech. Jako člen divadla Buchty a loutky rozvíjí své studium na DAMU, spolek Handa Gote, jenž před šesti lety spoluzakládal, pro změnu propojuje divadlo se zvukovými instalacemi nebo živou hudbou.
Hudbu, a to v různých podobách, lze rozhodně považovat za plnohodnotnou součást jeho uměleckého vyjádření. Nejznámější z mnoha projektů Tomáš Procházky je bezesporu uskupení B4, které oživuje zvuk starých analogových nástrojů. Jakkoli jsou B4 okrajovou záležitostí, v kontextu dalších hudebních aktivit Tomáše Procházky stojí relativně nejblíže širším vrstvám posluchačů nezávislé hudby. Improvizační přístup B4 přináší až nečekaně přívětivý zvuk s ozvěnami krautrocku. Další hudební aktivity jsou však plně okrajovou záležitostí – v Radiu Royal jde o specifickou podobu noisu, v Gurun Gurun o elektroakustickou hudbu, čistě sólový projekt Federsel označuje sám Procházka za „radikální kuchyňskou psychedelii“.
Experiment jako východisko i výsledná forma
Tomáš Procházka je nepřehlédnutelnou postavou české hudebně-divadelní scény. Jestliže pro valnou část umělců je experiment tvůrčí tabu, pro Procházku je základním východiskem jeho tvorby i výslednou formou. Nejjasněji je tento přístup vidět v Handa Gote, kde rovnocenně propojuje zvuk s vizuálním složkou plnou dadaistických rekvizit a masek. Nakonec i v hudbě je výše zmíněný přístup čitelný. Improvizovaná hudba, jejímž různým formám se Procházka ve svých projektech věnuje, je již ze své podstaty založena na experimentu a jakémsi druhu kutilství s předem nejasným výsledkem.
Pokud jsme v poslední době svědky výraznějšího vzestupu experimentálnějších tendencí do často stojatých vod tuzemské hudby a divadla, tak za výrazného nositele těchto změn lze považovat právě Tomáše Procházku.