21.1.11 Moro a CANDY MEATWORKS - Rakovník - BAR JAMKA
Po delší odmlce se opět hlásím s novou zprávou ve svém emoblogísku a tentokrát to nebude žádný emo záznam nevšedních událostí z našeho hlavního města, ale jen velice velice velice pozitivní ohlédnutí přes rameno za naším aktuálně posledním morokoncertem, jež se uskutečnil v pěkně zařízeném Rakovnickém klubo-baru jménem Bar Jamka.
Mno, kde bych začal, asi rovnou u čtvrteční předkoncertní zkoušky. A proč ji tady zmiňuji?! Protože byla hrozná. Fakt jsme nehráli dlouhou dobu, bylo to znát, já konkrétně jsem nezahrál nic dobře. Něco moc rychle, něco moc pomalu, jak kdybych měl běhavku nebo naopak knedlíky k vobědu, dohromady to dalo dokonale nepřesný výkon. Hm, tak to jsem si říkal, že ten koncert v Rakovníku před uličníkama z Mara Jade radši snad ani hrát nechci. Hrát jako kripl, to můžu i ve zkušebně a nemusí mě u toho nikdo pozorovat. Ale tak co, jednou se to dohodlo, můžeme zahrát třeba líp, utěšoval jsem se, ale moc jsem v to nevěřil. V pátek se mělo vyjet v brzkých odpoledních hodinách. Dorazil jsem do garáže jako první, sbalil jsem si bicí, s klasickým zpožděním 15-20ti minut dorazil Hugo, s omluvou, která vlastně nebyla omluvou jako takovou, ale jen zdůraznění jaký je sklerotik, že se pro něco musel 3x ještě otočit..pche..no nic, naložili jsme auto, přijel Milda a jelo se směr Praha.
Tam jsme nabrali Wes a dále svištěli po dálnici směrem na Rakovník. Když jsme přejeli úvodní ceduli „Vítejte v Rakovníku“, hned jsme se pro jistotu ztratili, i když jsme měli přesnou polohu klubu. No, nakonec jsme to našli a vešli dovnitř. Jednalo se o docela velký prostor. Stage byla velká a hluboká, parket před ní takřka obrovský, rozlehlý. Bar, posezení, koberce, osvětlení, apec, to vše vykazovalo známky pracovního mládí, rozuměj, všechno jako ze škatulky, všechno jako nové, což je pro kluby, ve kterých jsme zatím hráli, docela atypické, respektive na takové zázemí nenarážíme každý koncert. Backstage byla taky obří, všechny věci, kdyby mohly, by se tam vešly ještě 3x, a ještě jako třešničku na dortu jsme je vozili z auta výtahem, což se stává po hříchu taky docela nečasto. Po příjemném seznámení s majitelem a s provozním klubu, jsme vytahali věci na stage, postavili, nazvučili a čekali na povel, až budeme moci začít hrát. Bohužel přišlo žalostně málo lidí, nechápu to. Ne, že bych se zlobil z důvodu, který by zněl: „Hej, vole, proč jako na nás nikdo nepřišel, když tu hrajeme, vole?!“ Spíš z důvodu: „Hej, to je dobrej klub, ty vole, zvuk hustej, vstupný malý, chlast skoro zadarmo (a v mnoha případech skutečně zadarmo), tak proč tu, kčertu, je tak málo lidí?!“ Bylo nám řečeno, že lidi se tam ještě nenaučili chodit, protože účinkování tohoto klubu je dost krátké. Budiž to útěchou a odrazem pro další období, kdy by měl ten klub praskat ve švech. To bych si moc přál. Takových klubů s takovým vedením se totiž moc nevidí.
Přišel povel z režie a my jsme měli začít hrát. Milda s Hugem si vzali klasické převleky, já se v převlecích poslední dobou moc nevyžívám, ale chystám se to napravit. Intro, Svár, 7Ran, a hele, mě se hraje docela v pohodě. Dal jsem si 3 píva, náladička, hmmmmm, tak si to užiju. A myslím, že jsme si to užili všichni. 100%ní obrat oproti čtvrtku, to jsem fakt nečekal..nakonec z toho vyšel jeden z těch lepších špeků, který je Moro schopný nabídnout :D
Po nás se otevřel prostor pro kluky z Candy Meatworks. Já je do té doby vůbec neznal a vůbec jsem nevěděl, jaký styl hrají, kdo zpívá, jestli jsou šikovný, prostě nic. No, po prvních minutách jejich setu mě spolehlivě přesvědčili o tom, že šikovný jsou, všichni 3 a to hodně. Hudba plná nezvyklých obratů, krásně smutných melodií, ujetých rytmů, instrumentálního umu a přesnosti, tak bych asi zevrubně, ušima a slovy hudebního vidláka charakterizoval jejich výkon. Hoj a navíc takovou basu, na který tahle skupina hodně staví, jsem dlouho na vlastní oči na koncertě neviděl. Tomáš je bůh a sázel to tam prostě jako svině a nepřestanu to tvrdit, i kdyby se červenal sebevíc. Vlastně si pokládám otázku, jestli jsem něco lepšího naživo vůbec viděl?! Když utichly zbraně, sbalili jsme zbytek věcí do backstage, dostali jsme pár piv, přiletělo i pár panáků, to vše pozornost od pana majitele, který byl s hudební produkcí, podle mého, nadmíru spokojen. Neustále nás všechny plácal po ramenou a nenechal si zkazit náladu ani tím, že se na tak pěkný hudební večer nedostavilo dost lidí. Já bych si ji tím nejspíš zkazit nechal, klobouk dolů.
Celý večer jsme, asi ve 2 ráno, zakončili půlhodinovou procházkou po Rakovníku směrem ke Kájovu domu, kde jsme měli přečkat noc. Rakovník není vůbec ošklivé město, poslyšte, někdy bych se tam stavil znovu A noc u Káji?! Pohoda! Přátelsky a velkoryse nás pohostil vším, co měl, pokoj byl útulný, matrace měkké stejně jako jeho píseň, kterou nám zapěl v doprovodu s kytarou, než jsme vysílením, zachumlaní ve spacácích, upadli do slastného spánku. Ráno jsme se probudili už bez Káji, který musel brzy ráno, ještě za tmy, ujíždět do práce. Došli jsme zpět do Baru Jamka, kde jsme dostali na rozloučenou džus, entusiasmus a sprchu jouků od neúnavného (a stále ještě opilého) Martínka, který nejenže byl tak akční a udělal během našeho vystoupení povedená videa, ale také nám pomohl naskládat bagáž do auta a když jsme odjížděli, klanil se nám tak, až si málem obtisknul čerstvě nasněžený sníh na čelo. Neuvěřitelné!
Vyjeli jsme tedy do nádherného slunného dne směrem k domovu. Noční vánice proměnila tamní kraj skoro ve výjev z Ladovské ilustrace, silnice přesto zůstala suchá a bezpečná. Cesta ubíhala a já si pomýšlel, že kdybych byl takový blbec a nechtěl tady zahrát koncert, jen protože to den před nesedlo, o tohle všechno bych přišel. Myslím, že ten den byl naprosto famózní a dlouho, alespoň pro mě, nebude k překonání. Rakovník, konkrétně Bar Jamka se mi vryl do paměti velice tučně, kurzívou a podtrženě...oooooosoooooooom !!!!!