Už nechci být Čechem
Čím déle studuji v Praze, propadám smutku. Nejen proto, že trpím naprostým nedostatkem času a pomalu doutnám, ale jsou tu i jiné důvody. Postupem času jsem přišel o své vlastenectví o svůj pocit sounáležitosti s dalšími občany naší vlasti. Nebylo to tak, že jsem se jednoho rána vzbudil a zjistil, že je pryč. Byl to postupný proces, který odstartovalo právě mé studium v Praze.
Na gymnáziu, v Miletíně, v Hořicích..setkával jsem se s různými lidmi, zažíval různé věci..člověk si možná v tu chvíli neuvědomil, že to je jen zlomek toho, co nám může náš život v danou chvíli nabídnout. Bylo přirozené, že někdo "je kamarád" a někdo není, někdo se dobře učí, někdo propadá, někdo dělal tohleto, někdo támhleto. Vše bylo tak rozdílné, přece v něčem shodné. S čím větším počtem lidí jsem přišel do styku, začínal jsem sledovat určitou podobnost. Nemůžu říci, že následující tvrzení platí na 100%. Je to jen můj názor, za nějž můžu být bičován. Češi, až na vyjímky, nejsou dobří lidé.
Každá státní nátura si prošla určitým vývojem. Moc moudrých knih, kde by se zrcadlilo chování našeho národa, jsem nečetl, takže fakt, o která mohu svoje tvrzení opřít, je pomálu. Něco jsem však vypozoroval. Bylo tady pár tvrzení, která se snad jako taková klišé připomínala. Jako bychom si něco nalhávali, o trochu více naoko pozvedali ducha, krmili vlastní ješitnost, vyživovali pocit, že jsme něčím typičtí a vynikáme tím nad druhé. Že stojí za to narodit se Čechem. Ale kdeže! Právě takovým "Co Čech, to muzikant" nebo "Zlaté české ručičky" dávno odzvonilo. Už fakt, že jsme toto dělali, o nás něco říká. Já bych ale jmenoval tvrzení jiná.
Češi jsou svině. Chtěli by jen brát, neustále jen přijímat výhody, slevy, úlevy. Chamtivost posedla náš národ. Chceme se mít lépe než jiní. Důvod? Není..možná už jen ten samotný pocit, že jsou o lepší než jiní je uspokojuje. A na oplátku něco dát? To ne..to už odmítají..Příklad: 30 Kč u lékaře, ani náhodou..zdraví má být zadarmo..ale kdeže! Chápu, že zdravotnictví nesmí být výsada bohatých, ale něco do systému zkrátka dávat musíme. Ke všemu jsou potřeba peníze.
Češi jsou neustále nespokojení. Další rok se máme vždy o něco hůř než rok minulý. Neustále kňouráme, že se nám něco nelíbí. Politika, fotbal, zdražování. Vždy víme u piva, co udělat, aby se situace změnila, ale skutek utek. Proč taky, radši si zapnem televizi NOVA a zapijem to českým pivem, jež je nejlepší na světě (samozřejmě jen podle našeho mínění).
Češi jsou permanentně přednasraní a čekají, že se jejich život změní jakoby mávnutím kouzelného proutku. Přeji vám jet po ránu v Praze v MHD. To je pohled. Lidé všech věkových skupin, sedí jako solné sloupy. A jejich výraz snad nejde ani popsat. Prázdnota, znechucení, zadumání, snad i bolest, beznaděj. Všichni jako napovel. Jako kdyby někdo zavelel, všichni teď bez rozdílu budete jako u mučení. To je ten život opravdu tak hrozný?
Češi jsou hloupí. Samozřejmě jsou tu vyjímky, je tu také i hromada lidí, kteří sedí na správných místech, jsou tu lidé, kteří si svoji pozici tvrdě vypracovali díky svým dovednostem. Ale s čím větším počtem lidí přicházím do styku, vidím, že obyčejný Čech je intelektuálně líný, impotentní.."Jen přečíst BLESK nebo REFLEX a už vím přesně to, co potřebuji vědět, a přes tyto informace nejede vlak. Vůbec by mě nenapadlo, že by to někdo mohl psát neobjektivně a zcela tendenčně. To, co čte většina, to je pravdivé." Ale kdeže.
Češi závidí. Kamarádi si závidí holky, auta, peníze, televize, mobily, domy, vlasy, práce, penisy, dovolené, kamarády.. Kamarádky si závidí kluky, peníze, prsa, nohy, vlasy, nehty, auta, atd. Závidí si zkrátka všechno a všude, nesnesou cizí úspěch. Nedokáží se vyrovnat s tím, že je někdo lepší než oni..a tak, když ho aspoň nemohou dohonit či překonat, pomlouvají ho a šíří lži za jeho zády. "Stejně k tomu všemu přišel podvodem! Krade! Mu to platí tatínek, že jo! Má zlatej nočník u prdele! Je s ním jenom ze soucitu!"..Ale kdeže..
Chápu, že každý národ má svůj svéráz. Někde je zvykem po jídle krkat. Někde se jedí psi. Někde chodí muži oblečení jako ženy. Ale tohle všechno bych snesl a vyměnil za život vedle neurotických, závistivých, na pohled vyhaslých, stádních, věčně nespokojených Čechů. Jde žít rozhodně jinak a zatím mám dost času na výběr a na změnu. Vždy tady sice budu mít to své "Doma", mám v sobě zakotvený pocit, že tady jsem doma a tenhle způsob života, tahle společnost mi byla předurčena tím, že jsem se do tohoto místa a času narodil, ale naštěstí se mohu rozhodnout, zda-li v ní chci žít.
V ČR ses už narodil, tak v ní budeš žít...ale kdeže..
