Tak co si dnes povíme za pohádku. Už to mám, co takhle pohádku o Pepíčkovi, jak ho bolelo ouško. Pohodlně se usaďme, uvařme si kakao, připravme si čokoládové sušenky a společně si poslechněme příběh, který, jak vás mohu svým
čestným slovem ujistit, nemá prachvůbec nic společného s Miletínem, miletínským bicistou ( :D ) a vybranými koňomrdy..promiňte, chtěl jsem říct doktory.
Byl to jeden obyčejný podzimní den v jedné zapadlé vesničce. Slunce bylo schované za neprostupnou mlhou, lampy na náměstí svítily už od oběda, počasí ukazovalo svoji nevlídnou tvář a malý Pepíček se zrovna vracel ze školky. Byl na
rozkaz své maminky oblečením přímo nabalený, ale přesto přeze všechno, tedy přes kulich a kapucu, mu ofouklo levé ouško. To bylo pozdvižení, když se vrátil domů a přiznal mamince, že ho v něm trošku píchá. Maminka se však věděla rady. Jako správná
pečovatelka vařila Pepíčkovi čaj a koupila Modafen, aby ošklivácká bolest ucha ustoupila. Bylo pondělí a bolest stále trvala, navečer byla dokonce o něco větší, stěžoval si Pepíček. Maminka malého předškoláčka neváhala a poslala ho hned v úterý k moudré
pání doktorce ( nechci nikoho tímto článkem urazit, snad jen ty, kteří si to právem zaslouží, proto (ne)budu uvádět pravá jména) Kultové. Sotva Pepíček vkročil do čekárny, už už paní doktorka díky svým dokonalým schopnostem vycítila, co mladíka trápí. "Je
to zánět eustachovy trubice, to je nadmíru jasné!" řkla po letmém pohledu do ouška. "Na to stačí Ibalgin 400 a nějaké kapky do ucha, aby tolik nebolelo" ujišťovala Pepíčka. Pepíček si zašel z gruntu do lékárny, vyzvedl si potřebná léčiva a šel
domů. Podstivě kapal, polykal veselé růžové tabletky, jenže večer bolest ještě více zesílila. Stěžoval si mamince a ta ho další den, ve středu, poslala k paní doktorce na kontrolu. Paní doktorka mu však neřekla nic nového, jen naléhala, aby malý klučina
dál kapal do ucha a jedl veselé prášky. Co naplat? Doktorům a zejména těm nejmoudřejším se nesmí odporovat.
Ve čtvrtek už Pepíčka svírala nepříjemná bolest v krku, doprovázená stíženým polykáním a zalehlým uchem. To né, to se přeci nesmí dít, když moudrá paní Kultová hned rozpoznala, co mladého
darebáka souží. Maminka si nevěděla s Pepíčkem rady, chtěla s ním zůstat celý den a číst mu u postele pohádky, ale musela na noční směnu do práce. Nechala ho tedy doma s jeho starším bratrem Jenem, aby na něj dohlížel. S Pepíčkem ani nebylo moc
práce, protože ležel v posteli, zažívaje zimnici a palčivé bolístky hlavy, ucha, krku a žaludku (díky veselým růžovým bonbonkům). Mladý trpitel se však navzdával a statečně bojoval. Boj mu ovšem stěžoval oteklý krk, který mu působil obtíže jak při jezení,
tak dýchání a nakonec i při zvracení. Nebylo co řešit, muselo se jet na hořickou pohotovost.
Bratr Jen vzal mladšího sourozence do svého auta a pelášili, co se dalo, ku hořické pohotovosti. Když dorazili, nikdo neotvíral. Zašli tedy na vrátnici a připomněli se vrátné, že pacient čeká. Po pár minutách přišla slečna sestřička
a zavedla malého chlapečka do ordinace. Pan doktor s huňatým obočím chlapce prohlédl a konstatuje: "Hochu nejsem sice specialista v oboru, ale myslím..že by jsi měl jet raději do Hradce." "Proč, pane doktore?" otázal se ostýchavě
Pepíček. "Protože nejsem specialista na obtíže spojené s ušima a navíc ti ani nemám co předepsat a prodat, i kdybych věděl co, žádné léky tu totiž nemáme, někdo je sem zapomněl doplnit. Doporučuji ti přečkat do zítřka a zajít si na ORL, ano? Pokračuj
v tom Ibalginu, dělá to 90 Kč a na shledanou:-)" "Díky, pane doktore." Mladý předškolák byl v koncích. Peníze, které měl vyhrazené na cestu do Hradce, dal teď všechny jako regulační poplatek sestřičce. Nezbývalo nic jiného, než přečkat zlou
noc. A že to zlá noc byla. Mladý trpitel ji celou probděl. Dušení a neustálá bolest ucha a krku mu nedaly spát. Byla to ta nejhorší noc v jeho životě. Přečkal ji až do rána a v 7:30 je s maminkou na ORL.
Pan doktor, zkušený pan doktor, chlapce konečně poprvé za týden skutečně vyšetřil a konstatuje: "Zánět průdušnice, zanět krčních uzlin a dotřetice zánět zvukovodu. Budou potřeba antibiotika, kloktadlo a studený zábal na
krk" a pak jen slušně dodal: "Nemůžu uvěřit, že ti ta kráva předepsala jen Ibalgin?"
Tak to byla dnešní pohádka. A jaké z ní plyne ponaučení pro malého Pepíčka? Jsou dvě ;) První: Odhlaš se u Kultové a přihlaš u jiného lékaře! PROVEDENO ! A to druhé: Seřezej Kultový a kokotovi na hořický ambulanci prdel klackem! TO UDĚLÁM, AŽ MI BUDE ZASE DOBŘE! teda PEPÍČEK TO UDĚLÁ, AŽ MU BUDE..no..DOBŘE!
A teď sbalte sklenici od kakaa, krabici od sušenek a jděte si tam, kam vás chladný podzimní vítr zavane ;)
