Tak..vrátil jsem se z Prahy po dost silném zážitku, možná po tom nejsilnějším. Bolest za krkem, periodicky opakující se křeče do lýtek a stehen, pískání v uších, tohle vše si odnáším z koncertu mé nejoblíbenější kapely, avšak
nelituji ničeho. Nelituji drobných bolístek a škrábanců získaných v kotli. Proč taky?! Skákal, zpíval, řval a pařil sem s KoRn a oni stáli 20m přede mnou. Už to nebyly jen zvuky řinoucí se z mých domácích reprobeden. Byla to živá hudba. NÁLOŽ, kterou
hráli pro mě a dalších bezmála 20 000 lidí..
Všechno začalo tichem..hudba, puštěná jako background, se vytratila do ztracena, pódium, předtím zalité bílým světlem reflektorů, pomalu zhasínalo do úplné tmy. Rozezněl se pískot a celá hala ožila, povzbuzovala,
přibližovala nástup. Trvalo to snad celou věčnost, než se na pódiu začalo konečně něco dít. Rozehrály se fialové reflektory a z beden se ozývaly temné vokály. Spíš mi to připadalo, jako když má přijít konec světa. Chtěli nás pořádně nažhavit a to se
jim, myslím, povedlo. První přišel bubeník Ray Luzier a už při prvním pohlazení blan a plechů jemně naznačil, že (nejen) zvuk bicích dnes bude "zabíjet". S každým dalším breakem se přidávala výraznější světelná kulisa a postupně přicházeli další členové
kapely. Přiskočil Fieldy, Munky a všichni 3 se vrhli do hraní intra stále za podpory těch zlých vokálů. Přišla změna a intro se nápadně podobá jedné z písniček. Poslední přišel Jonathan a když se postavil za svůj mikrofon, přišlo peklo v podobě
Right Now..
Youtube Video OC_94sOtmtw
(tohle video spíš vystihuje atmosféru, než zvuk)
Nedá se ani popsat, jaká energie v tu chvíli proudila k nám z pódia. Celý kotel, později Davisem pojmenovaný jako:"Motherfuckin' crowd, začal skákat do rytmu. Připadalo mi, že jsem se propadl do jiného světa. Nevnímal sem rány a
kopance, jen sem poslouchal a bral si plnými hrstmi to, kvůli čemu sem ten den přijel. Spolu s ostatními si užíval tu atmosféru, kterou na nás tahle legenda právě v ten okamžik hrnula. Kůže mě mrazila pokaždé, když skrz celou halu zaznělo
RIGHT NOW, uvnitř sem naopak hořel úplným plamenem. Plamenem, který trávil můj sen a měnil ho ve skutečnost..
Set odstartoval s Right Now a přešel ve starou pecku Chi. Ten atypický rytmus, roztrhal veškeré skákání davu na kousky a to konečné: PAIN!....PAIN! mi rvalo uši.
Pokračovalo se dál s Did my time, kde mě nejvíc bavil ten začátek, když začíná kytara a do toho se přidávají bicí s bassou a potom Davisům recitál, při kterém sem si vyřval svoji hříšnou duši. Krásným přechodem se přešlo na nádherně
pomalou Thoghthless, která mě svým přesným strojovým rytmem drtila jak parní válec. A přesně v tom pokračovala i Falling away from me, i když se ze mě v tu chvíli neztrácelo nic, naopak sem si s každým:
BEATING ME DOWN! přinášel do sebe další dávku vzrušení a euforie. A všimnul sem si, že do toho songu 2x přidali takovou numetalovou parádu, kde měl Ray Luzier pokaždý pekelně mocný sólo celý v triolách. Po týhle pecce se mi
chtělo umřít. Z toho mě však vyvedla Coming Undone skřížená s We Will Rock You. Snad nikdy v životě sem neslyše pomalejší písničku. To mučivé tempo mě málem udusilo a to myslím vážně, protože v tuhle chvíli už mi dělalo docela velký
problém skákat, zpívat a dýchat dohromady. Ani u Shoot and Ladders Intra sem si neodpočal, hlavně když si tam dal Davis psychedelický sólíčko na dudy. Pak přišly pecky Here To stay, do jejího disco rytmu se skákalo snad
nejlíp, a Freak On A Leash, kde má Davis svůj štěkající part, který se opravdu nedal neštěkat s ním. Roztrhalo by mě na kusy, kdybych šel proti němu. Nešli sme proti němu nikdo ani když nás poprosil, jestli bychom nedali naše
prostředníčky do vzduchu a nezařvali: Fuck that! Načež se strhlo další peklo, při kterém sem si myslel, že to nepřežiju. S konečným Davisovým: FUCK THAT SHIT! skončila pecka Y'all Want A
Single a vážně sem si oddechnul. KoRn pak zahráli jeden cover, co se mi od nich zrovna nelíbí, ale co naplat, nechal sem se strhnout davem a Another Brick In The Wall si dal s nimi, nešlo odolat. Poté nastala tma a člověk nesyšel
nic jiného, než jen pískání ve vlastních uších. Byl sem dočista vyřízený, triko, mikinu, kraťasy, všechno durch, nohy a krk sem necítil, ale pořád sem si říkal, že to nemůže být všechno, že tohle je málo. To samé si zřejmě myslel i zbytek haly, takže sme
se dali slyšet vlnou pískotu, řevu a potlesku. Nechali nás zase chvíli čekat. Pořád byla tma, na pódiu nebyly vidět sebemenší známky pohybu. Najednou sem od podlahy cítil, že se zem chvěje, nevěděl sem co to je. To odzadu přišla vlna dupání přes celý
parket, že už si mají pospíšit. A když sme tam je tak stáli, pískali a dupali, z bicích se začlo ozývat cinkání ridu - 12 ran na tělo + 4 rány na pupek. Přejel mi přes tělo takový mráz po zádech, který sem ještě nezažil. Kdybych nevěděl, že sem v Praze v
Tesla aréně, myslel bych si, že mě hodili do ledové vody. Strhla se vlna řevu a všichni, včetně mě, si pomalu sedali nebo dřepali na zem, protože věděli, co přijde..
BLIND..ani sem nedoufal, že ji jednou uslyším naživo..k Rayovi se přidal Fieldy, vzápětí Munky, poslední zas přiskočil Jonathan..ARE YOU READY? Všichni na tu první m*du naráz vyskočili
a co následovalo, to se slovy nedá popsat. Ta největší vřava za celý koncert. Byl sem v takovém zajetí hudby, že sem ani nevnímal, co se děje kolem mě. Rány do obličeje, kopance, nic se neřešio, jen přijímalo a rozdávalo. Nejsilnější song a nově
prodloužený konec, kdy sem se v té hmotě doslova topil, to všechno dohromady mi udělalo zážitek, na který nikdy nezapomenu a moc jim za to děkuju..Přidali ještě pecku Somebody Someone a když sem slyšel ta kila, myslel sem, že se zbortí
strop. Naštěstí se tak nestalo a celý úterní večer zakončila věc s názvem Got The Life. To už sem ale vážně mlel z posledního, ale tuhle svižnou skákačku sem urval přinejmenším stejně, jako všechny ostatní. Samozřejmě nesměl chybět značně
vyhoněný konec a závěrečný aplaus, který si KoRn určitě zasloužili..býval bych jim tleskal klidně hodinu..
A bylo po všem..i po mně..naprosto na dně, vyždímaný ze všech sil, vyřvaný do morku kostí, nepřekonatelně ukojený, viděl sem je na vlastní oči, slyšel na vlastní uši..teď můžu v klidu umřít..co dodat..nejlepší zážitek, co
zůstane v mém srdci navždy..
