až zase přijdou soudit naše činy
co já jim budu povídat...
kontrola morálky přes pocit viny
začala se mi zajídat
otevřu se jim dokořán i
vyslovím svoje přání
shrnuté do jedné věty:
chci s vámi poznávat jiné světy!
a kdyby mi nebeská delegace utekla
vezmi mě, čerte, s sebou do pekla
Věčná touha vidět za oponu, živých hřích.
Jazyk syčí a prská jed z chřtánu, řeč mrtvých.
Čas se zastavil, když zrak klouže na vlně světla.
Jako mokrý jíl mou formu cizí ruka hnětla.
To démon po opratích sáh
a jal se s mojí vůlí svářit.
Až červi vyžerou mi zrak
a místo rtů jen jizva v tváři,
obluda počne díry plnit vinou.
Co bude, až pod její tíhou splynou?
Stigma přerodu, nynější se vytrácí.
Při tom pohledu vnitřní oko krvácí.
Podoba se zhroutí ve víru černých děr, které vesmíru
sčítají jeho čas. Kde tma sebe pohltí, zůstane jas
a vše znovu zrodí se uprostřed nás.
dnes je den mých narozenin
a nejkrásnějším darem
jsou na stromech listy
tak čerstvě svěží, čistý
a příroda vonící jarem;
co obvykle neocením
je, když v jiném období
voní Jarem dál;
kdo by taky stál
o mastnou pěnu u vody
a další znaky znečištění
