Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.
PŘEKLAD TEXTŮ SPREADING DREAD Z ALBA SANATORIUM
1. Svět požírající sám sebe
opatrný mládenec, který se snaží protlouct svými dny
nejistý sám se sebou, protože se liší
strachem hnané odloučení ho svádí z cesty
když se vyhýbá posměchu od ostatních
a tak se ptá
jak dlouho to bude trvat
hledaje spásu
autority kážou svou účelovou pravdu
nabízí komplex vícecennosti
překrucováním významu ctností plení
na nenávisti dokonce sami mezi sebou
copak nezjistili
co je ukryto
v síle mluvení?
že každé slovo vyřčené s odhodláním
vypustí tajemnou vibraci
která ovlivňuje činy, vloudí se do duše
takto semena zloby začnou růst
záměry jsou nenaplněny, umlčeny uvnitř
utiskující rudý hněv mu plane v očích
nikdo nedbá, když se karta otočí
a zakuklené zlo se probudí aby povstalo
nyní je váben
všemi rádoby léky
které mu mohou ulevit od bolesti
lidská mysl vykazuje neustálé tvarování
vždy vystavena informacím
ta hra vzorů mu stále nedává žádné pochopení
kdo stanovuje podmínky nebo co je špatné a co správné
holá pravda je to, co nejzoufaleji ukrýváme
2. Přicházení o čas
pouze další ráno, kdy se cítíš na hovno
otrokem vlastní lenosti, kousek po kousku ti utíká čas
nesnášíš ten pocit látek, které ti zamlžují hlavu
tak si je dáš znovu, aby sis oddechl a zapomněl
chceš čekat?
máš na to čas?
už jsi rezignoval?
chceš zahodit
to, co máš v hlavě,
opustit své vlastní plány?
když jsi byl mladší, vše se zdálo být právě ve tvých rukou
teď si myslíš, že nejsi ten, na kom závisí tvůj osud
zajímalo by tě, proč bys měl dělat věci podle ostatních
neřešíc problémy odmítáš hry, které hrají
chceš čekat?
máš na to čas?
už jsi rezignoval?
chceš zahodit
to, co máš v hlavě,
opustit své vlastní plány?
oni jen chtějí hrabat všechno to bohatství
a já říkám Udavte se!
oni nikdy nepocítí to uvolňující potěšení
z bytí na mizině
svěřování našich životů do rukou ostatních
nás potom činí, když jsme úplně sami, slabými
ale co když se jednoho dne probudíme
a zjistíme, že venku zuří válka
všichni budeme celkem slušně v prdeli
a kdo z nás pak bude mít víc?
pro pohodlný život zatracujeme svou svobodu
svazujeme se všemi těmi nesmyslnými pravidly
odmítáme svou přirozenost kvůli nějakým omezeným důvodům
plni sobectví se často chováme jako blázni
pouze další ráno, kdy se cítíš na hovno
bloudíc v kruhu se krok za krokem blížíš ke konci
zdá se to mnohem méně obtížné, až někdo řekne
byl to týpek, který měl nápady, o které se nikdy nepodělil
chceš čekat?
máš na to čas?
už jsi rezignoval?
chceš zahodit
to, co máš v hlavě,
opustit své vlastní plány?
3. Bastardský mozek
všechno je zastřené, už nevíš co je skutečné
co to piješ za břečku, o které si myslíš, že je to pivo?
vždy si dáš vše, co tě sjede
nevidíš, že je v tom něco špatně?
kde je noblesa smysluplných sezení
teď pojídáš všechny chemikálie při každé příležitosti
tvá hlava je jen zřídka čistá
ale smysl toho všeho halí oblak denní rutiny
víš, že můžeš utéct před svým okolím
ale utéct své vlastní mysli je jiná věc
říkals, že poznáš, až bude čas přestat
ale nyní tvá vůle není ta síla, která je na vrchu
je to neúnosné, tvůj život volá po změně
jestli viníš ostatní, uteč někam, kde tě nikdo nebude znát
bez ohledu na to, kde se nacházíš
příčina problémů stále není vykořeněna
víš, že můžeš utéct před svým okolím
ale utéct své vlastní mysli je jiná věc
říkals, že poznáš, až bude čas přestat
ale nyní tvá vůle není ta síla, která je na vrchu
běž si sáhnout na vlastní vrchol
potom uvidíš
v tvých hlubinách číhá mnoho bestií
vždy čekají
a když nejsi v pohodě
začnou hodovat na tvých nejtemnějších pocitech
jsi ve slepé uličce
sám už nedokážeš najít cestu
je čas žádat o pomoc?
nemusíš se stydět
protože přiznání naší vlastní chyby
může být tou poslední mezí
tohle je slepý konec
teď je ten čas
měl by ses pokusit najít novou startovní čáru
věř, že nikdy není příliš pozdě
hrady z písku
spláchnuté slanou vodou
ze slz prolitých pro ztracená falešná božstva
prostě se jen nesmíš bát změny
rada pro tebe nemá žádnou cenu, musíš vše zažít na vlastní kůži
dokud nedostaneš na frak tak nikdy naplno nepochopíš
každá myšlenka, kterou sis přinesl
zůstane uložena v tvém mozku
zvuky v hlavě šíleně křičí
i když odoláš
už nikdy nebudeš stejný
daň za vědění víc
dosáhls svého vrcholu
ale nyní se cítíš tak sláb
a je na čase čelit svým vlastním vnitřním šelmám
vždy čekají
a když nejsi v pohodě
začnou hodovat na tvých nejtemnějších pocitech
je to neúnosné, tvůj život volá po změně
jestli viníš ostatní, uteč někam, kde tě nikdo nebude znát
bez ohledu na to, kde se nacházíš
příčina problémů stále není vykořeněna
víš, že můžeš utéct před svým okolím
ale utéct své vlastní mysli je jiná věc
říkals, že poznáš, až bude čas přestat
ale nyní tvá vůle není ta síla, která je na vrchu
víš, že můžeš být na útěku každý den
kéž mají bohové slitování nad tvým bastardským mozkem
víš, že můžeš být na útěku každý den
kéž mají bohové slitování nad tvým bastardským mozkem
už nezvládám tuto situaci
a jdou po mně za mé dluhy
poslední možnost – hospitalizace
najednou nezní tak špatně
odborná péče a jídlo na příděl
klidné místo k urovnání nepořádku v hlavě
konečně najdu útěchu
pochopení, které jsem nikdy neměl
4. Sanatorium
místo, kde se můžeš schovat
abych se zbavil svých duchů
odloučen od vnějšího světa
mezi věcmi, kterých se bojím nejvíc
takže když se svěřím mezi tyto šedé zdi
mohl bych tu být také držen proti svému rozhodnutí?
možná, že každá léčba jednoduše selže
pokud je okolí chladné a bledé
možná, že je to pouze pro pohodlí pokrytců, aby nemuseli
upírat svůj pohled na „toho bastarda, který jim stojí v cestě“
naučíme tě, co je pravda
ó a máte na to právo?
brzy tě přemůžeme
teď, když nemohu bojovat
nejprve tě tam spoutají, oslabí tvé tělo
potom ukojí svou žízeň, mysl je to, co hledají
žádné výkřiky utrpení neuniknou z tohoto místa
jen mě nechte jít
ti, kdo jsou nepohodlní, si kopou vlastní celoživotní hroby
vše požehnáno zákonem
léky mě pomalu přemáhají
má odolnost a vůle žít mizí
studené sprchy zchladí všechny pochyby
sedativa ti zničí kuráž
samotka v malé cele
pevně utažená svěrací kazajka
sanatorium
nesmíš vidět pacienta, pokud si to doktor nepřeje
sanatorium
oni ti nepomůžou najít cestu, když jsi ztracen ve vlastní hlavě
sanatorium
když s tebou skončí, tak už tam potom žádné cesty nejsou
sanatorium
za kvetoucími zahradami, kde chřadnou lidské životy
5. Pochybnosti
ne že bych byl o něco
blíže k nalezení vlastního směru
celý svět je nepřítel
klání predátorů
je tohle přirozený způsob, jak prosazovat osobní zájmy?
není to moc obecně prospěšné, tohle nechvalně známé přežití nejsilnějšího
je mnoho organizací
které tvrdí, že ti můžou zachránit zadek
ale nečekej žádnou spásu
chtějí na tom jen trhnout svůj podíl
každopádně máš volnost v prozkoumání
co může být v jádru, ale
porozumění není zaručeno
nakonec stejně budeš dělat to
co nechceš aby bylo děláno tobě, protože
okolnosti mění přístup
jaká je naše šance
se oprostit
vědomě strhnout brány podobnosti našich osudů
cítit v našich náladách
čistě jen příchuť
chemické kaše v našich tělesných strojích
s čím bych si teď měl vyplnit čas
abych se zabavil předtím, než to vzdám
něco mě vodí za nos
říká to, ať se toho chytnu za ruku
ale když se poddám, zůstanu stále při zdravém rozumu?
je lepší nic neříkat
protože je tak těžké vysvětlit
všechny ty znepokojivé myšlenky, vize, paralely
jisté zájmy by mě mohly opět strčit do cvokárny
situace míjejí jedna druhou
s občasnými výpadky plynulosti
kmitání mezi pozorováním
a pozměňováním skutečnosti
někdy se dokonce zdá
že to nejsem já, kdo točí volantem
skrz kolik závojů mé oči opravdu hledí?
ne, viděl jsem toho příliš
abych stále věřil na náhodu
nebo že není nic jiného
než to, co běžně vnímáme
k ničemu jsou označení jako ‚slepý blázen‘ nebo ‚paranoik‘
život se chopí každé šance, aby přetrval na pokraji prázdnoty
6. Zjevení hrůz
chůze starou známou uličkou
přinese pokaždé něco nového
i kdyby ta ulice byla pořád stejná
jeho oči budou zářit jinak
dlouhou dobu se zbrkle hnal
za nějakými zbytečnými virtuálními cíli
jen blázen by zasel své sny do budoucích dnů
a čekal, zatímco čas plyne
vše, co se děje, je otázka volby
a po tom, když se něco dělá
napotisící, tak už tam není žádná radost
dokonce ani strach z konce nerozvíří pocity
ve svých snech se cítí, jako by nespal
tíhne po odpočinku
od sebe sama a tak si trpělivě vypráví
utěšující pohádky
poté, co jsme materiálně vychováni, jsme na vlastní pěst
kdo nás má naučit všechny ty věci, které nelze dobře vysvětlit ani ukázat
stále pronásledován
stíny minulosti
má velký strach kráčet
po cestě do vnitřního prostoru
nekonečné přetváření
někdejších haneb
se záměrem, aby si ulevil
snaží se smýt hřích
neklid nekonečně křičí uvnitř
zoufalý chlad v jeho očích
ale předtím, než ukončí tento život
vyzpovídá se knězi a zde je jeho rada:
„raději by ses měl rozmyslet
než stiskneš spoušť
důsledky jsou nedozírné..“
a nějaké nicneříkající argumenty
není žádné špatné ani dobré
je jen to, co schvalujeme
hlasy mizí v tichu
náhle začne vše dávat smysl
od pekla až po ráj
vše se prolíná v nás
a společné alter ego pro všechny je celý vesmír
stále pronásledován
stíny minulosti
jakmile jsem ve vnitřním prostoru
jsem otočen čelem vzad
nekonečné odkrývání
nějakých bránících slupek
tajemství je uchráněno
jak jsem přiměn zapomenout
při hledání identity subjekt pochybí
když se snaží popsat sám sebe
odsouzen k bloudění ve smyčce vzorů
která zjevně nikdy nekončí
byli jsme vrženi do tohoto života
abychom našli možnosti, jak vzkvétat
vždy se bojíme nechat jít
to, co máme dočasně pod kontrolou
ale čím více se blížím
hlubšímu prožitku onoho ‚teď a tady‘
všechno začne být podivnější
pro zachování duševního zdraví vše popřu
vše co je jisté je pohyb a změna
ve světě protikladů
nyní využívám každý nový úhel pohledu
cokoli si lze představit je skutečné
nakonec zbývá ještě jedno místo, které stále čeká
kde nemohu nebýt sám sebou
kde vše existuje ve stejnou chvíli
není tam žádná dělicí čára mezi minulostí a tím, co má přijít
zatímco herec, režisér i publikum jsou jeden
|
|
Nástrojové obsazení:
Kytara
|