EmO lOvE 1.část
Moye powídka..
________________________________________________________
Bylo zase pondělí a já jsem zase musela jet tramvajkou, všichni mne odsuzovaly za to co jsem (EMOGIRL) až na pár přátel ze školy. Před školou už mne všichni zdraví a já jen kývnu na odpověď. Všichni jsou už na to zvyklý. Jdu do školy a sednu si na své místo (zadní lavice u okna). Zazvoní na hodinu, vejde učitel a všichni se postaví.
„ Dobrý den, děkuji, posaďte se.“ řekne náš třídní, první dělá docházku, když v tom někdo zaklepe na dveře.
„ Dále…“ řekne učitel a ten někdo vleze dovnitř, já si ho nevšímám a dál si kreslím po sešitě svoje postavičky.
„ Á další “EmObUzNa“…“ uslyším narážku od našeho třídního Kena a já zpozorním, zvednu se ze židle
„ Máš něco proti Emo??? Ty nagelovaný papouchu???“
„ Drž hubu… Jdi si radši podřezat žíly na záchod…“
„ No tak Jeny, Michale, nechte toho… Jeny posaď se…“ napomene nás učitel a já si sedám na židli a zase si kreslím… Ten kluk, co vešel, přišel za učitelem a dal mu nějaký papír, pořád jsem se na něj nepodívala, bylo mi jedno kdo to je.
„ Tak tě tady vítám Petře, posaď se prosím vedle Jeny a ona ti všechno vysvětlí a pomůže ti, aby si zapadl.“ řekne učitel, ale já ho vůbec nevnímám, Petr si jde sednout ke mne a teprve pak se na něj podívám (černé vlasy, bílo černé tričko, pyramidový pásek a černé uplé kalhoty)
„ Ahoj.“ pozdraví mne
„ Ahoj, ty jsi tu nový, že?“
„ Ano jsem.“
„ Tady je rozvrh hodin, opiš si ho a zítra se už budeš podle něj řídit.“ řeknu a podám mu rozvrh hodin
„ Jo a neříkej mi prosímtě Jeny, ale říkej mi LoLo.“
„ A ty mi říkej MaRkO.“ řekl a podíval se na můj pokreslený sešit
„ Kreslíš?“
„ Ne, já jsem spíš na psaní.“
„ Máš tady něco, co jsi napsal nebo si něco pamatuješ?“
„ Jo mám tu něco, ale není to moc dobré…“
„ No tak, ukaž… Nemusíš se bát, já se ti nebudu smát…“ řekla jsem a on vytáhl černo bílí sešit a podal mi ho…
„ Je to nádhera.“ řekla jsem a vrátila jsem mu sešit
„ Vážně se ti to líbí?“
„ No že váháš… Kde vlastně bydlíš?“
„ To jsem rád, že se ti to líbí… Já bydlím v Porubě. A ty?“
„ Já taky, kde přesně?“
„ Masarykovo Náměstí 222 v prvním patře.“
„ Co???? Já bydlím tam kde ty byt č. 5.“
„Tak to je dost dobrý já v bytě č. 4… Jak to, že jsem tě tam neviděl?“
„ Já moc ven nechodím, protože nemám s kým.“
„ Ale teď budeš chodit ven se mnou, že?“
„ No jasně, že jo… Teď mne tak napadlo, že by si mi mohl pomoct se psaním básniček a já bych tě mohla naučit kreslit…“
„ Jo to by bylo super…“ MaRkO. Celou hodinu jsme si povídaly a ani nám nedošlo, že je to poslední hodina. Sbalila jsem si věci a šly jsme pomalu domů…
„ Nechceš vzít tu tašku?“
„ Jo díky.“ řekla jsem a podala mu ji. Doma jsme byly v 15:15.
„ Tak zatím ahoj.“ řekla jsem, odemkla si dveře a dala MaRkOvI malou pusu na líčko,pak jsem za sebou zavřela dveře.
„ Tak jak bylo ve škole?“ můj otec
„ Docela to šlo, máme nového spolužáka.“
„ To je fajn ne?“
„ Jo je.“
„ Proč se pořád tváříš jak na pohřbu?“
„ To by si nepochopil…“ řekla jsem,zavřela se do pokoje, pustila si na plný pecky My cHeMiCaL rOmAnCe a do pokoje vtrhne můj otec.
„ Jeny ztiž to! Jo nějaký Markok pro tebe přišel.“
„ Řekni mu ať jde dál a pak ho pošli sem..“
„ Já nejsem žádný tvůj sluha.“
„ Tatíííííí, prosííííííííím…“
______________________________________________________________________________
Napiěthe mi pls yestli se wám tho líbilo..... Arigatou gozaimasu :-*