Hany - Quantum 32 let / Příbram

Říkal jsem si, že bych mohl o něčem začít psát, ale pořád jsem nevěděl o čem. A tak jsem začal psát o ničem (o čem bych taky jiném mohl psát, než o ničem ?). Ale je zajímavé, že zatím nepíši o ničem, jak by se mohlo zdát, ale o psaní o ničem. Teď bych pochopitelně mohl začít psát o psaní o psaní o ničem a tím se ještě vzdálil záměru psaní o ničem, nicméně já budu sledovat svůj cíl a vrátím se k ničemu. Ovšem to je celkem zajímavý vracet se tam, kde jsem ještě nebyl - nikdy jsem nepsal o ničem, ačkoli - o čem píšu ? Ještě než zjistím o čem píšu (to je dost drzé prohlášení - tak tedy, než se pokusím zjistit o čem píšu, zkusím zjistit důvod proč vůbec psát a proč o ničem. Mohl bych sice zjišťovat i důvod, proč zkoumám důvod. A já tak učiním - za účelem ničeho zkoumám důvod hledání důvodu psaní o ničem. Teď jsem chvíli psal nesmysly nevztahující se k ničemu, tak jsem je smazal a pokračují smysly : důvod k hledání důvodu psaní o ničem... To je oč tu běží.
Řekl bych, (lépe řečeno (lépe: napsáno):) : napsal jsem... , ...že důvodem je neschopnost něco kloudného (nebo jakéhokoli jiného) o ničem napsat - a tak raději zkoumám důvody k hledání... Zkusím se tedy vrátit alespoň k důvodu psaní o ničem. Asi jsem se dost nudil, ale to přeci nemůže být jediný důvod - pak už bych skutečně neměl o čem psát, tím méně o ničem. Že bych zkusil definovat nic a tím se hnul z místa ?
Mohl bych zkusit také definovat něco a tím se třeba snáze dobrat ničeho (taková fintička na realitu hledání ničeho, ale to asi nevyjde, to by bylo trapně snadné a určitě by to mohlo urazit můj intelekt).
Tak tedy nic :

- to bylo pochopitelně několik mezer a s ničím to nemělo téměř nic společného, snad pouze naříklad absenci stisknutí klávesy R, i když nic nemůže být ani absence čehosi... . Už jsem se ovšem trochu posunul (několik mezer (Enterů) je taky dobrý způsob hledání ničeho, asi jako jakýkoli jiný způsob - výhoda Enterů je ovšem znatelná především pro ty, kteří píší stejně rychle jako já). Ovšem - Může existovat nějaký "nejlepší" způsob hledání ničeho ? Lze jej nalézt ? ...? ..? Otázek vskutku mnoho vztahujících se k tomuto zapeklitému problému. Nekonečně ? (asi těžko) Jak nic souvisí se vším ?
Touto otázkou se nyní hodlám (opravdu hodlám) zabývat. Obsahuje vše nic ? (nic je podmnožinou všeho). Či dokonce - Je vše podmnožinou ničeho...? Nic asi nemůže být s čímkoli ve vztahu - nelze o něm psát, vidět jej, vnímat, pojímat, chápat,...je zcela "imunní" vůči čemukoli. Je nic ve vztahu s ničím ? Na kolik je tato otázka jiná než - Je nic ve vztahu se vším ? Cosi tak povrchní jako cosi, teď nechám stranou a budu se zabývat vztahy nic-nic nic-vše, případně vztahem: nic-nic - nic-vše. Pěkně to usouvztažním (alespoň doufám a stále ještě i hodlám). Vše s ničím asi nemůže souviset a ani nic s ničím - ale je to možná jen moje naivita a nic si může pěkně souviset s čímkoli (ničím , čímsi , vším). Tady už mluvnice dostává celkem zabrat (alespoň moje schopnost používat matěřštinu - ta dostává celkem na prdel). Podle mě neexistuje tak snadný vztah - nic je negace něčeho (i kdyby oním něčím mělo snad být vše). Může však nic být negací ničeho ? To nejspíše ANO. (Kdybych napsal NE , tak se na mě taky asi nikdo nebude zlobit a co víc - nebude zřejmě schopen ani příliš odporavat, nebo ANO ? Proč by nic mohlo být negací ničeho. Čeho jiného by mělo být negací ? Bylo-li by negací čehokoli, pak by existoval vztah nic-něco - což je blbost - nic nemůže být vlastností "být ve vztahu" ani vztahem k této vlastnosti (např.: nic "má" vlastnost být ve vztahu...)... Nic ani nemůže být "prostá negace" , protože ta "je opakem" a tudíž není ničím. (I když "negace je opakem" je pochopitelně značné zjednodušení, nicméně postačující - neboť i kdyby negace byla více(méně) opakem, je zde vztah a tudíž nenic - a to můžu mít negaci jakkoli obecnou nebo konkrétní s ničím má také nic společné - jako cokoli jiného). Nic je to, co má s čímkoli nic společné. Jinými slovy : Nic je "nevztah" - to není definice ničeho v celé své kráse, nicméně je to zatím asi nejbližší přiblížení se k nedosažitelnénu ničemu. Tak mě napadá - nic je nedosažitelné. Tak se počet definic utěšeně rozrůstá, ovšem už teď je jasné, že jsem zcela mimo (nic). Ovšem já nemohu být k nic ve vztahu - "být mimo nic" - tedy - nejsem mimo. A zároveň jsem mimo, neboť jsem nedosáhl ničeho (a z mnoha dalších důvodů)... Tudy ne, přátelé. Nic je většinou chápáno spíše jako "chybějící cosi". Ovšem to je zřejmé zúžení smyslu ničeho a myslím, že to uráží samotné nic ve své nedosažitelnosti. Nic je ještě více než absolutní nula, věčnost, všemohoucnost a další výkvěty abstrakce. Nic je zřejmě to nejabstraktnější co vůbec může být (za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a možná ještě kousek dál). Něco -> abstraktní -> nejabstraktnější -> nic . Nic jako infimum abstraktního. (Ovšem nikoli protiklad všeho, jež se svojí nízkou abstraktností nemůže s ničím vůbec soutěžit). A taky je s ním mnohem menší sranda. Tak tedy nic jako vrchol abstrakce. Co dál ?