Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.
16.05.2010
Tak další špatný dny jsou za mnou. Tenhle měsíc zemřel kamarádovi táta. Nedožitých 58 let. Jo prý je slepý střevo banalita a vyřízne to vrátnej na vrátnici. Na chirurgii to ale nezvládli a o pooperační péči nemůže být ani řeč. A to chtějí pořád větší platy páni doktoři. Ale to by jsme chtěli a potřebovali v dnešní době všichni že?
No a taky mě opustil člověk, kterýho jsem poznal před lety a se kterým jsme zažili plno bezva koncertů, průšvihů, výletů a úžasných chvil. Nezemřela, jen bylo pár nedorozumnění. Bohužel jak to tak bývá, některé věci jsou tu staletí a některé pomíjejí po pár letech. Ale pokud člověk má v hlavě své představy a věří jen domněnkám, tak je pak blízko k nedorozumění. I když, všechno je jinak a není jen černá a bílá. Některé věci bolí a čas na ně bývá prý lékem. To se týká ale jen některých věcí. Třeba pokud nám zemře někdo blízký a podobně, tak se s tím za čas umíme smířit. Pokud nás ale pro nedorozumnění a maličkost opustí člověk, kterého máme rádi nade vše, tak to bolí velmi dlouho a většinou, nebo často se s tím nesmíříme. Proč? Protože toho člověka můžeme a vlastně toužíme někde potkat. Co je totiž v srdci, to neumíme a nechceme opustit a zahodit. Neumíme zapomenout. Snad se to jen zdá, snad je to jen sen. A pokud ne, tak na světě není spravedlnost a není v něm láska. Já v lásku věřím, a chci věřit, ale někdy je to potvora vrtkavá a pokud se zamilujeme, tak ne vždy jde všechno bez potíží. Proto bych byl strašně rád, kdyby se mi to všechno jen zdálo a tyhle řádky tím pádem nebylo nutný psát. Proto tě prosím, nedělej to.
Lidi, buďte tolerantní a nehledejte jen svoje zájmy, ale nechte i druhým trochu volnosti a práva na jejich kousek světa. A pokud se k vám vždy vrátí, a váš svět pro ně bude domovem, buďte šťastní. Kéž i já bych mohl říct: „Jsem šťastný“.
Proč ty které milujeme, proč je nemůžeme často mít, a když by s náma chtěli být, tak pro to neudělají nic, nebo chtějí abychom něco udělali my? A když nás nemají a zdá se jim, že nejsou na světě jediné, utíkají pryč. Pročpak? Jo člověk se ve škole učí chemické vzorce, matematické vzorce, fyzikální vzorce, ale aby existoval nějakej vzorec pro lásku, která je pro život důležitější než cokoli jinýho, tak ten nikdo nevynalezl. Láska je nemoc, a není na ní lék. Tak když už onemocníte, tak ať má hladkej průběh se zdárným koncem. I já bych si to přál.
11.04.2010
Tak už je to skoro rok co jsem tady naposledy něco napsal. Kde tedy začít? Tak první věcí která mě napadá je rozvod. Jo čeká mě rozvod. Je to taková zvláštní věc, každopádně vztahy jsou tajuplnější než kdejaká iluze a černá magie. Nikdo nedokáže najít recept na vztahy. Bohužel jsem se s tím setkával, setkávám a budu setkávat asi pořád. Zrovna dneska jsem měl možnost zažít už po x té to, co říkám. Kamarádka se rozhodla, že už nebude sedět doma jako puťka, když manžel chodí na fotbal, na pivo atd. Ona pořád děti a dům a nikam nechodí. Když mu to oznámila, tak začal vyšilovat, že někoho má, a dělat šílený scény. Je zdaleka, ale slyšel jsem to osobně po telefonu. Je zvláštní, že pokud člověk toho milovaného doma má, tak si toho neváží a bere to jako samozřejmost a ještě ho provokuje slovy, že pokud chce tak si má nějaký známý najít. I třeba chlapa ale pak mu zaščne dělat dusno. Pokud se ten dotyčnej cejtí jako sluha, nebo jen doplněk a dusí se, projeví touhu žít a ne přežívat, tak mu dotyčnej dělá scény, místo aby mu naopak vyšel vstříct. Vždyť on není schopnej jí život spestřit, tak proč někoho nutit a dělat pak žárlivý scény, pokud projeví touhu a vlastně stejnou touhu, jakou má každej člověk. Žít! Já všem podobným přeju, ať jim vše vyjde a ať si za pár let neřeknou jen: „ Je tolik krásných věcí na světě, tolik krásných míst, ale já když jsem byla mladá, tak jsem byla puťka co nikam nesměla, a teď když bych mohla, tak jsem nemocná a ani na to nemám“. Život je dlouhej na to aby se prožil a krátkej na to aby se promarnil. Tak na to lidi pamatujte. Proč každej hned za vším hledá sex a nevěru? Ano podle sebe soudím tebe se říká, ale vztah je přeci o toleranci a žárlivostí tomu koho milujeme nepomáháme. Spíše naopak. Dusíme ho. A jednou bude ze vztahu nuda. Recept tedy je, ale je těžké najít někoho, kdo má v sobě toleranci k někomu kdo ho miluje a nebo koho miluje. Já přeju všem, aby tu toleranci v sobě našli a bude na světě zase o něco lépe. ;o))
29.07.2009
Tak život si s člověkem hraje jako na černobílé šachovnici. Pokud člověku na něčem moc záleží, tak většinou dělá to, že se to snaží udržet za každou cenu, a nakonec to ztratí. I já jsem ztratil. Ale i získal. A to je na tom životě to krásný. Získal jsem další zkušenost. Zkušenost v tom, že ne všechno, co se zdá krásný je krásný, ale naopak. Jak je napsáno, někdy se život a člověk podobá hrobu. Navenek mramor, zlatý písmo a květiny, ale uvnitř jen červi, hlína a pusto prázdno. Je těžký odhadnout, jestli ta či ona je ta pravá, a když už si člověk myslí, "jo, to je ona", nakonec je vše jinak. Mě teď čeká období druhý dovolený. Udělám si okružní jízdu krajem českým a moravským a objedu pár koncertů. Mezi jinýma i koncert kapely Nastarýkolena, Kreysonu a taky Aleše Brichty v Tesla aréně v Praze. Těším se. Zase jsem našel v sobě toho starýho hanyho. Už nejsem zlomenej kvůli někomu, kdo si snad ani nepřál se mnou být, ač jsem to cítil jinak. Jsem zase na koni a je pravda, že jediný co vás nezradí je muzika. Díky muzice tu jsem a budu snad pořád. Jo často jsem to chtěl už zabalit, ale muzika mě vždycky dostala zpátky. Takže užívejte života a věřte, že není všechno zlato co se třpytí. Ač milujete, neznamená to, že o to druhý stojí. Jak se zpívá ve Smolíkově hitu " V lásce totiž vyhrává ten, kdo má rád míň". Já tomu pořád nerozumněl, ale už rozumím. Každopádně už nemám jen jednu mamku, ale dvě. Obě mám nade vše rád a ač se dcera té druhé ke mě otočila zády, jsem rád, že mamka zůstala. Život je zvláštní, ale přesto krásnej. A proto žijte a milujte muziku a lidi, kteří si to zaslouží. To je jediná věc, co vás na světě nezklame.
Ahojte hany :o))
14.6.20009
Tak mám za sebou krásný i smutný půlroční období. Přišlo pár pohřbů a problémů v práci, na krku rozvod, bouračka, ale bylo i hodně krásných věcí. Dovolená, výjezdy za muzikou, a hlavně spoustu radosti. Když je někdo, kdo vám dá důvod tu radost mít, je to krásný. Když ale přijdou problémy a člověk zvrtá co může a dotyčnou ztrácí, najednou ho přestane všechno bavit, nejí a nespí a dělá chybu za chybou. To je teď i můj případ. Každopádně jsem optimista a věřím, že bude líp. Musí, jinak by se člověk musel zbláznit. Je zvláštní, že člověk vydrží strašně moc tělesný bolesti, ale pokud jde o city, tak ho dokáže ranit každá maličkost. Nehraju si na tvrďáka, protože tvrďák nejsem. Jsem sice rocker, ale ne co se týče citů. Na některých lidech mi strašně moc záleží, a nechci je nikdy ztratit. Kdyby se šlo upsat čertu aby mi pomohl, neváhám a udělám to. Tak se mějte fajn lidičky, a držte mi palce, ať se to trochu k lepšímu otočí. Já vám taky přeju ať se vám daří vše po čem toužíte a ať se vám vyplní všechny vaše sny a přání. Vždyť není lepší pocit, než milovat a mít pro koho žít. Proště šťastnej život. :o)
hany1 :o)
23.12.2008
O mě, no co tak o mě? :o))
Obyčejnej kluk, co má rád dobrou muziku, bez ohledu na žánr. Samosebou, že rocková potažmo metalová u mě vede. Mám rád bezva lidi, asi jako každej, a hlavně humor. V týhle době by bez humoru asi nešlo přežít. Život není vždycky peříčko a když jsou okolo lidi, kteří vám dokážou pomoct, tak je to úžasný. Co na tom, že pro někoho můžou být přesto nevhodnou společností. Ono není dobře soudit lidi podle toho jak člověk vypadá, ale podle toho, co mají v sobě. ;o) A já jsem rád, že znám tak fajn lidičky, co se okolo mě pohybujou. :o)
Baví mě muzika a sport, to vše pasivně, teda když do aktivity nepočítám návštěvu koncertů :o)) Ty navštěvuju dost aktivně :o)) A sport koneckonců taky. ;o) Fandím klubu KLH Chomutov. No ještě aby ne, když z Chomutova moje maličkost pochází. Občas napíšu nějakou tu básničku, což mě baví a prý i docela jde, tak nevím.
Strašně rád fotím. Párkrát jsem málem přišel o foťák, ale já si nemůžu pomoct, foťák je moje pravá ruka a kamera ta levá :o)) Jo mám doma tolik fotek, že ani nevím, kdy se na ně podívám, každopádně když už si ten čas najdu, strašně rád vzpomínám na to hezký, co v mým životě bylo a co ten můj foťáček všechno zachytil. Je pravdou, že se někdy dobře bavím, ale čas nikdo nezastaví, a všichni pomalu stárnem ;o) Všichni stejně a přesto každej jinak :o))
Už mě nenapadá co víc o sobě napsat a co na sebe prásknout, ale není všem dnům konec a já to doplním :o))
Tímto zdravím všechny ty fajn lidičky, který jsem měl tu čest poznat. Jsem rád, že se tak stalo.
hany1 :o)
|