Hanycet Winipeg

Prvni vystoupeni bylo za nami a zacali prazky. 14 dni se nic nedelo a ja se zacal doma moc nudit a chtel sem zase zacit hrat a pracovat na dalsich pisnickach.:" Ale vzdy, kdyz jsme k jednomu prisel tak se slovy ne ja se vcera ozral me je blbe ja nejdu na zkousku. A nebo chci bejt se svoji mladou" me vzdy odpalkovali. Az sem jednou za jednim prisel a ten mi rekll ze se sejdeme v jedne hospode a tak se domluvime jak pojedeme dal. tak ja rad ze uz se zase zacalo neco dit jsem prisel do hospody, kde uz sichni sedeli. sednul sem si, objednal pivko a hned mi bylo oznameno, ze Ondra s Mirou uz nechteji hrat a chteji skoncit. Abych pravdu rekl tak jsem v tu chvili nevedel co rict, ale to sem ani nemusel. Oba zacali vysvetlovat, ze jdou na vejsku a ze by to nestihali ze to nema cenu a ze ten volny cas co maji tak chteji byt ze svyma holkama atd atd atd. marne sem se je snazil presvedcit ze kdyz se chce tak jde uplne vsechno. Ale oni si nedali rict. a navic mi rekli ze uz to takhle planovali dopredu, ze jen odehrajou to vystoupeni na skolni slavnosti a skonci. i Eve, ktera s nama zacala hrat v breznu tak ji to hned na zacatku rekli, ale me to nerekl nikdo, ze to takhle chteji ukoncit. A ja uz mel koupene nove bici a zaplaceny lekce u ucitele, ktery me mel ucit na bici, abych zase byl dal. Proste me nic nerekli a vybalili to na me jako hotovou vec. A loucili se se slovy:" Tak nam dej klice a my si hned ted pujdeme vyklidit veci ze skoly." Myslim ze docela podraz.

Po dlouhych uvahach kde bysme mohli hrat sem se nakonec domluvil s moji mamkou, ktera je reditelka zakladni skoly, a ta na pronajala jednu tridu u ni ve skole. Vecer tam nikdo neni a pobliz tam take nikdo nebydli. Podepsali jsme pronajemni smlouvu, dostali klice, prestehovali veci a mohli zase zacit zkouset. Ale porad tomu neco chybelo. Pisnicky, ktere jsme vybrali, tak skoro vsude hrali dve kytary a my meli jen jednu. Po uvaze jsme zacali hledat nekoho, kdo by s namabyl ochoten hrat bud basu nebo kytaru, protoze Ondra umel na oboje. Obcas sme nekoho premluvili, ale ten bud rekl ze ne a nebo se domluvil na zkousku ze prijde ale neprisel. Takhle to slo asi dalsi mesic. Az jednou u pivka jsme zjistili, ze s nami na gympl chodi jedna holcina, ktera umi na basu a chce hrat. Hned v podeli jsme ji kontaktovali. Eva sice nejprve rekla ze ne ze chce zalozit divci kapelku, ale na konci skolniho dne za nami zasla ze teda jo ze s nami zacne. Eva - takove vymluvne punkrockove devce vzdycky mela co rict, ale na prvni zkousce jsme z ni nevytahli ani ton. Kazdopadne po nejakem case se oklepala a zacala tvorit basu, Ondra se chopil solove kytary, Mira doprovodne kejtry a ja za bicima.

Konecne jsem si pripadal jako v kapele a zacinal sem se do sveta hudby cim dal tim vic propadat a norit. Schazeli jsme se dvakrat tydne a obehravali prevzate pisnicky, ktere jsme si vybrali. A o prvni vystoupeni jsme uz meli taky postarano. Tim, ze jsme zkouseli na pude skoly, tak jedna podminka byla, ze sice nic platit nebudeme za najem a energii, ale musime zahrat na skolni slavnosti, kterou tato skola porada na konci skolniho roku. Vsem se to zdalo skvely, ale postupem casu uz to tak skvele nebylo. 28. cerven se blizil a my zacinali mit daleko vetsi strach. Ale vystoupit jsme museli. Zacali jsme trenovat vic a vic a 28. cervna jsme byli pripraveni jak psychicky, tak fizicky na nase prvni vystoupeni. Rano jsme rozestaveli aparaturu domluvili vse potrebne a po skonceni skolni slavnosti jsme to rozbalilli. Lidi sice moc na nas nebylo, ale ti co tam byli, tak tem se to moc libilo i kdyz jsme zahrali jen 5 songu, ktere jsme umeli. jak uz sem rekl byli to pisnicky prevzate. zvlaste od kapely Green day - When i come around a castaway, Stepenwolf - Born to be Wild a pak jeste pisnicky od oasis a Skorpions. Nicmene uspech to byl a my sme citili vsichni skvele.

Myslim ze uz prisel cas na to abych se konecne podelil se zbytkem sveta jak jsem se vlastne dostal ke hre na bici nastroj. Protoze tento nastroj mi ukazal uplne jiny svet a jine moznosti, ktere sem do teto chvile neznal.

Vse zacalo ve tretim rocniku na gymplu, ktery jsme studoval. jako kazde pondeli jsem sel na hodinu teorie sportovni pripravy. Sedl si znudene do lavice, vybalil svacinu a piti azacal se pripravovat na hodinu. V tom se ke mne priklonil spoluzak Ondra a povida :" Hele hany mam v umyslu zalozit kapelu.  chodim tedka s Mirou (dalsi spoluzak a kamos) a s jeho tatou hrat do jedny hospody jen tak pro prdel a dost me to chytlo. nechtel bys taky zacit s nama hrat? Preci si chodil na klavir do hudebky." kdyz to na me takto vybalil, tak sem nevedel co mam rict, ale pak jsem vypustil z ust vetu, ktera zmenila cely muj zivot:" No Ondro vis klavir me nebere, ale deda hral na bici a jsou jeste u babicky doma." Od teto chvile mi ani Ondra ani Mira a dokonce ani Honza (dalsi spoluzak, ktereho Ondra s Mirou premluvili) nedali pokoj. Chodili za mnou kazdou prestavku a premlouvali a premlouvali at s nima jdu hrat. Ja jim vzdycky odrekl. Nemel jsem skutecne na to cas hraju jeste do toho zavodne hokej a navic sem na to nikdy nehral. Ale oni se nenechali odbyt a kdyz to neslo takhle, tak sli na me od lesa pres rodice. Takze ted uz jsem to premlouvani mel ze vsech stran doma od rodicu a ve skole od nich. Premlouvani bylo tak intenzivni, az jsem rekl dobra zkusim to. Pujcil sem si od babicky tu jednoduchou soupravu(ona byla rada ze se ji to tam aspon nevali), prevezli jsme to do prvni nasi zkusebny, kterou nam propujcil Martin (opet dalsi spoluzak Ondry) no a mohli jsme zacit.

Jenomze prave v teto chvili to zacalo bejt krute. Ja ani neumel tu soupravu sestavit dohromady natoz na to neco zahrat. me pokusy neco zahrat vybuzovali v ostatnich zachvaty smichu a tak take bylo jasne ze sem na to zacinal srat. Na zkousky sem chodil nekdy i o 3 hodiny pozde a bylo mi to zkratka jedno. Kluci preci jen byli v tomhle trosku dal a ja byl na tom porad strasne. Uz sem toho chtel i nechat, ale jednou privedl Mira do zkusebny sveho tatu, ktery kdysi na vojne se ucil chvili hrat na bici a tak mi vysvetli uplne ty nejjednodussi zaklady jak se na bici vlastne hraje. Potesen ze uz taky neco malo umim jsem teda toho nenechal, ale porad me to nejak nebralo. A navic kluci chteli hrat pisnicky od Beatles a to uz sem vubec nejak nebral. Ale kazdy den sem se snazil prijit na to jak se vlastne na ne hraje. Koukal jsem v televizi na ruzne koncerty a v pisnickach sem se jen zajimal jak by sem ji zahral na bici.

Kazdopadne mesice plynuly a ja na to porad tak nejak sral. uz sice min ale porad mi to nic nedavalo. K tomu vsemu jsme museli opustit zkusebnu, protoze martinovo rodice prodavali barak, ve kterem jsme zkouseli, no a my byli nuceni se na zbytek zimy presunout do Ondrovo garaze umistene presne uprostred cinzovnich domu. Elektrika tam nebyla, tak jsme to tahali pres prodluzovacku z bytu od Ondry no a pak ty nase vykony nebyli nic moc (z me strany teda urcite ne). Ale zapal tam od kluku byl, takze jsem jim to nechtel kazit a nucene dal sem chodil na zkousky, ktere byli porad stejne povidaci misto toho aby se vic hralo.

Zima se prehoupla a bylo tu jaro. Ve zkusebne v garazi uz nbyla takova zima, prsty uz nam nemrzli a na nohy uz nezablo, ale porad se vcelku nic moc nedelo a kdyz uz se neco delo, tak to bylo spatne. Sem tam nejaka ta stiznost na hluk no a hlavne lhostejnost ze strany solove kytary Honzy. Vse na co hral tak mel vypujcene od kluku (kytara,kombo atd atd) A na otazku jstli si koupi uz taky neco sveho odpovedel ze ne ze si za prachy co vydela radsi koupi motorku. Takze po mesici Honza odesel a my nevedeli co. ja hral porad na to same a porad sem hral to same co jsem umel jen ty dva rytmy co me naucil Mirovo tatik. Kazdopadne me to porad nic nedavalo, ale nechtel jsem toho nechat. Porad sem zil v tom ze se vsechny pisnicky nemuzou hrat stejne a to co jsem si vymyslel doma tak to jsem se bal nekde zahrat aby se mi nesmali. Kazdopadne vse se melo razem zmenit.