Na lestosni rocnik Roadburn festivalu, ktery se konal v holandskem Tilburgu, jsem odjizdel jako novacek s velkym nadsenim a nutno dodat, ze ctyri perfetnim line upem nacpane dny, predcily me ocekavani.
Chte nechte, ovlivnem az domackou atmosferou festivalu, jez mela bezpochyby velky odraz na mem hodnoceni - pobyt v kempu - Safari...(zkratka postavit stan mezi ohradou Hyen a Lvu neni az tak vsedni zalezitost,... blazniva hippie ridicka Roadburn
autobusu, co si nikdy neodpustila za doprovodu radia zazpivat to nejlepsi z let sedesatych a sedmdesatych, snidane v kempu podavane samotnymi iniciatory festivalu a v neposledni rade poklidna atmosfera mesta Tilburg), totiz dodava festivalu punc jakesi
familiernosti, kterou na velkych festivalech jen stezi zachytite...sekta blaznivejch posuku?..dost dobre mozna, ale s ochotou se o vas postarat, jako o svoje vlastni dite.
Prejdeme ale k programu.Ten obsahoval tri dny nabite nevsednimi kapelami a ten, kdo po tomto maratonu nemel jeste dost, si mohl zakoupit listek na Afterburner, jez ucastnikovi dopumpoval jeste posledni davku extaze v podobe skvele muziky do zil.
Areal se sestava z centra 013, v jehoz utrobach jsou vybudovane 3 kluby - Main stage, Green room a Bat cave, pokud jste ovsem dostali chut na jiny salek muziky, co se nevtesnal do programu 013 popcentra, museli jste prebehnout do Midi theatre, ktery se
nachazel primo za rohem.
Nezridka se tedy stavalo, ze se v programu objevily kapely, ktere jste sice touzili moc videt, ale bohuzel hrali ve stejnem casovem pasmu.Tento fakt me ze zacatku trochu mrzel, ale postupne jsem si na nej zvykl a pak ho bral uz ze
samozrejmosti...choice is yours..a jak by dodali mistni - luxury problem.
Den prvni - 14.4.2011
Prijezd do Tilburgu a taky tak dlouho ocekavane a kyzene setkani s mistem konani...postupne nasavame kouzelnou atmosferu centra 013, kde taky dochazi 15:45 ke spusteni rozbusky v podobe programu a uz se to na me hrne, prichazi prvni objev sezony Quest
for fire, kteri me svym sympatickym pojetim stoner/psychadelic jizdy dostavaji do kolen...par momentu na to, me uz na main stage pribiji k zemi Acid King, se svou sludge/doomovou monolitickou vizi, a za doprovodu platna, na kterem je promitan stary
koncepcni film o motorkarske rebelii, jez k jejich setu fungoval jako velice pekna kulisa, se lide v salu krci pod tihou tohoto bahniteho kolosu.
Utrmacen vecnym pohazovanim hlavy, se bezim opojit do mistniho baru Julianovym mixem - cola s whiskey..viz. Trailer Park Days..zasveceni vi, hehe.., a patram pak v programu, kde se zarazim na jmenu legendy Blood Farmers, nevaham a prodiram se davem do
Green Room, kde dostavam dalsi kopanec.
Totalne vystaveny mam opravnene obavy, pohlednout do programu, kde se to na me zlovestne usmiva...Pentagram, Today is the day...Godflesh, Soilent green, dobre mi tak, hehe..
Sety Pentagram a Today is the day jsem radsi sledoval z povzdali, vedom si toho, ze na me ceka jeste high light vecera Godflesh.
Ti zahajuji svou agresivni EBM/metal jizdu v 21:55 kultovnim hakem Christbait Rising a nasleduje jedna srazka s nezapomenutelnou minulosti za druhou..padam na kolena jako poranenej slon a najednou si uvedomuji, ze se jen tupe usmivam a s davem vyrvavam
jako ovce jmeno GODFLESH!!!..., long life..resp., industrial death to Godflesh.
Po grind/sludge hurikanu Soilent Green z Louissiany prichazi konecne balzam..ticho a tim i poklidna cesta do kempu, kde si za tmy vyzkousim rozdelat stan, vyzahnu jednoho vychlazeneho belgickeho krasavce a uleham do spacaku.S blazenym pocitem, ze jsem
si to udelal moc hezky, zaplouvam do stanu a v mziku umiram...
Den druhy - 15.4.2011
5:15 rano, probuzen peknou jarni kosickou usedam pred stan, rozdelavajic prvni konzervy, se zajmem posloucham chechot sousednim hyen, a s nehou rozdelavam program...
Tento den bezi v rezii Southern Lord kmotru SunnO))), kteri sice nejsou tak uplne muj cup of tea, ale proc si je nakonec neocihnout, kdyz to mam v ramci programu, ze?
Moje oci preletavaji po strankach, zabodavaji se do jmen Trap Them, Earth, Corrosion of Conformity, Voivod a rikam si, boze, tohle bude bolet ...
Z rozjimani a chytani lelku pred stanem, me nahle vyrusuje anglicky pratelsky pozdrav - How is it going?..se silnym francouzskym prizvukem a ja zacinam tusit, ze bude asi sranda.
Na roadburnu fanousci funguji jako rodina, a Svicari Nick a David se ukazuji byti velice dobrymi sparring partnery v boji s Julianovym mixem, ktery na slunci chytne prilezitost za pacesy a solidne nam dava za vyucenou...sjednani jak kone nasedame do
Autobusu, a za doprovodu hlasiteho falesneho zpevu ridicky Berty prijizdime k centru 013.
Na baru horlive diskutujeme o vystrihu slecny, ktera nas obsluhuje, a na ktere je zaroven znatelny rumenec, jez se ji rozleva po tvari.Samozrejme pak filozofujeme a porovnavame rozdily zenskeho pohlavi v CR a ve Svicarsku...nejsme na tom tak zle,
hehe.
V 17:45 do Green Room vleti Trap Them a ja se kymacim a pod jejich flakancema metalickeho rnr/crust death metalu ve svedskem stylu...nemusim dodavat, ze na moje krcni obratle to nema zrovna nejemnejsi dopad a totalne propoceny si bezim vymenit tricko
eyehategod za trikot Trap Them, cha..jsem vas chlapi!!
V Midi Theatre me uklidnuji svym pomalym a rozjimavym vypravenim o starem zapade Earth, kde je mozno zkourit se bez toho, aby jste vlozili speka do ust...stale citim vznasejici se sametovy kour na chripi a zacina mi byt hezky...
Po setu Earth mam dostavenicko s Apackou a dalsimi dvema kamarady Hankem a Svejdisem, se kterymi se budu po zbytek festivalu zahrivat a delit o misto ve stanu.
Po par Julianovych mixech zacinam Hanka lamat o strasne pekny tricko ISIS, ktery ma na sobe a za vymenu nabizim 20 ecek a snidani do postele - do stanu.
Obchod nevychazi a po narocnem dni vracime zmatoreni do mista kempu, predtim musim ovsem jeste vyzdvihnout vykony kapel Caspar Brozmann Massaker, Voivod a Grave Miasma, kterym vdecim taktez za velice prijemny zazitek na festivalu.
Den treti 16.4.2011
8:30 rano se probouzim s pocitem, ze moje telo, ktere se nachazelo po celou noc prakticky jen ve dvou polohach, mi dava jasne signaly o tom, ze takhle si komfortni spani nepredstavuje.
Nejsem schopen stavu, pripravit si vlastni snidani a tak se odebiram na snidane v kempu, kde uz na me z povzdali mavaji stari znami Nick a David...jejich obliceje jsou nehezky opuchle a to mi pripomina, ze jsem v tom asi nebyl vcera sam...Julian
mix straight back again, hehe.
Alkoholove vcerejsi orgie si vybraly svou dan, ale na druhou stranu je to dovolena, a navic v tak liberalni zemi jakou Holandsko bezpochyby je, musi byt i proti zakonu zustat strizlivy.
Jsem sice sportak, ale nikdy bych si asi neodpustil, kdybych tyhle nadherny dny v Tilburgu travil na suchu.
Snidane sestavajici se ze smazenych vajicek, chleba, bananu a dzusu - do ktereho si samozrejme prilijeme frtanka vodky je vynikajici a posleze studujeme program.
Po precteni jmen jako: Black math Horseman, White Hills, Weedeater, Ramesses, Stone Axe, The Gates of Slumber, Shrinebuilder, Swans se mi do zatylku zacina vkradat bezutesna predzvest slastne bolesti, ktera me ceka.
Vsechny kapely, ktere jsem vypsal vyse, splnili me ocekavani, dve z nich vsak prekonaly moje predstavy o dokonalem hudebnim zazitku.
V 15:00 nastupujem do autobusu slecny Berty a jejiho psa, ktery panicku doplnuje v jejich zpevovych partech.
V 16:00 zahajuji Black Math Horseman a hezci a psychadelictejsi vylet do jejich sveta si ani nemohu prat.
Uz jen osoba charismaticke zpevacky Terry Simms a v neposledni rade jeji zvlastni hlasovy projev - jinak se to ani neda totiz popsat, jakoby rozprostrel sametove cerny koberec a vase bezvladne telo bylo tak unaseno do jejiho sveta plneho
psychadelickych ozven let sedmdesatych, spjateho vsak se silnou vazbou k buracejicimu riffovani a post rockove ladenych ploch.
Poslednim hrebickem do rakve jsou pak SWANS, kteri zacinaji bezmala pulhodinovym industrialnim intrem, za ktereho pak na podium prichazeji vsichni protagoniste...toho, ceho jsem byl posleze svedkem, jsem jeste nikdy nezazil.
Bylo to jako blizka setkani tretiho druhu, hodne nahlas, Gira, ktery cleny sveho ansablu bicoval silenou gestikulaci k budovani az chvilkami neprimne spalujici tenze a pocitu tranzu, ktery vas dovedl bud do raje, nebo vam ukazal spravnou cestu k tomu,
jak si navodit nehezky stav nevolnosti.
Ano, SWANS jsou obrovskym zarem a tim zustanou i nadale.
Samotna kapela je obrovsky prozitek a nevsedni prirodni ukaz cloveka, ktery stvoril svuj vlastni svet, peklo a raj plny neprijemnych pravd, skutecnosti a silenych manter, ktere nas stejne jednou asi zahubi.
Buh, prachy, slast, nenavist.....ano pane Gira, s timhle vsim uz jsme se nekde predtim v jiste forme setkali, ale prenosem vaseho vypraveni, tyhle neodmyslitelne soucasti nasich zivotu zni, jako ta nejsyrovejsi a nejneprijemnejsi pravda, v jake jsme je
kdy slyseli.
Swans jsou tak zaverecnym telesem, ktere zahraje v ramci Roadburnu.
Stastni a utahani se ubirame do kempu...na poradniku je pote dalsi rozlamana noc.
Den ctvrty - Afterburner 17.4.2011
10:30..loucim se s kamarady, za odmnenu dostavam hned dve lahvinky Jamesona, nasleduje dojemne louceni a jsou fuc...
Premyslim co s nacatym dnem a lahvi bourbonu...citim, ze jsem totalne vycerpany, nevyspany, polamany a podnapily, ale stale nemam dost...rozhoduji se po kratsi uvaze pro Afterburner, na ktery se daly jeste stale zakoupit listky - mam stetsi, na
pokladne zbyva jeste poslednich par kusu a ja si beru jednu jizdu do post pekla.
Seznamuji se se skupinou nemcu, kteri se smazi pred centrem dejiste, a ti me velice radi pohostuji nemeckym echt lezakem.
Ten po dvaceti minutach vykona za sve a ja se s davem prodiram do prijemne chladiveho interieru Green Room, kde prave zacinaji Belgicti Sungrazer...poust, psychadelie a prijemne blazeovany sound ve stylu kapel Yawning man a Kyuss me dostavaji do
zahrivaci polohy.
Po nich nasleduje japonska masina Coffins, coz je asi hreb vecera a tim i konec moji osoby..nejsem schopen niceho, lezim v hledisti s dalsimi z obeti se nechavam unaset na vlnach kapel Dead Medow a Black Mountain.
Posledni kapelu Afterburneru Sourvein prospim...je konec, pomalu se ubiram do kempu, kde se skladam do spaciho pytle...tma.
Den paty - Amsterdam.18.4.2011
V 11:25 se uz nachazim v kupe osobniho vlaku smer Amsterdam, kde se se zbidacenymi Dany spickujeme, ktera kapela byla best,...je na nich videt sice obrovske vycerpani, ale zaroven blazeny usmev...mame to stejny, hehe.
Do Amsterdamu se dostavam kratce po prvni hodine a nasleduje lehky sok...temer vsechny hostely, ve ktere jsem tajne doufal jsou obsazene a ja musim shanet nahradu.
Utociste nachazim prekvapive temer v centru v hostelu Tulip, kde na me ceka i pratelska cena 30 euro za noc.Bez vahani beru a s pocitem, ze si konecne odpocinu, stoupam po schodech do prvniho patra.
U stolu sedi dva pasci, kteri se mnou budou po jednu noc okupovat prostory pokoje.
Kanadan Callum zahy tasi z kapsy pytel travy a v hlave mi zacina kricet alarm, ze se spat nejspis jeste nebude...
22:30...mekoucka postel, tepla deka a sny...konecne....udelal jsem si to pekny...
