TommyTheBassist Muž, 29 let / Praha

Je 7 hodin večer a já mířím do pražského klubu Rock Café na koncert kapely The Colorblinds. Dojel jsem tramvají na Národní Třídu a nalezl klub skrytý mezi domy. Z ulice jsou vlastně vidět pouze dveře, okolní zdi patří sousedním obytným domům. Když jsem prošel kolem baru, začínám potkávat známé tváře, ale o patro níž, v koncertní hale je ještě prázdno. Zpěvák kapely mě poslal do backstage. Tam se dostávám přes pódium a po dalších schodech dolu. Začínám se divit, že jsem ještě nepotkal metro. Tady už čeká zbytek obou kapel. Přibližně po půl hodině, když do začátku koncertu zbývá pouze pár minut, začíná stoupat nervozita. Shora přicházejí zprávy o stovkách fanoušků a já nakonec nevydržím a jdu se přesvědčit. Vycházím na podium a okamžitě mě oslní silné reflektory, ale i přes jejich světlo vidím téměř plný sál. Je to úžasný pocit stát před tolika lidmi, ale hudebníkům, kteří už za mnou stoupají po schodech, ho nezávidím. Seskakuji tedy z podia a zařazuji se do prvních řad netrpělivých fanoušků.

A nyní již přichází na podium předkapela, Wooden Brain. Hrají opravdu dobře a výborně rozehřejí publikum na hlavní událost večera. Za půl hodiny totiž Wooden Brain mizí do backsatge, zhasínají světla a postupně zesilující zvuk intra oznamuje příchod The Colorblinds. Nejdřív sólová kytara, potom basa a druhá kytara a nakonec se zapojují i bicí. První skladba se jmenuje Just Say It, opravdu velmi dobře vybraná pro začátek koncertu. Zpěv je při refrénu výborně doplněn vokály basáka. Publikum je nadšené, na vyzvání zpěváka skáče, zvedá ruce a podobně. A koncert rychle ubíhá. Dalším momentem, který je třeba zdůraznit, je instrumentální skladba pro sólovou kytaru a bicí. Marek svůj dvouminutový sólový výstup zvládá opravdu výborně. Potom sólo pro bicí a melodie přechází v song Stop The Time, můj nejoblíbenější.

A koncert už se chýlí ke konci, po třech přídavcích kluci opouštějí podium a já se vydávám za nimi do backstage. Všichni vypadají velmi vyčerpaně, ale spokojeně z tak úspěšného koncertu. Ale ani nyní nemají tak úplně klid, protože tu jsou spousty fanynek dožadujících se autogramu a kapela jim samozřejmě vyhoví. A protože už je jedenáct hodin večer, rodiče členů kapely naléhají s úklidem a tak i já pomáhám odnášet aparaturu a nástroje do auta před klubem. Nastává čas rozloučit se se všemi a zamířit domů, kam jsem dorazil až kolem půlnoci.