Report z Archy
Report který byl zvěřejněn v metalovém magazínu
Stimul Festival: MERZBOW
hosté: NAPALMED, BIRDS BUILD NESTS UNDERGROUND, RAFANI
24.03.09
Praha, Divadlo Archa
Divadlo Archa přivítalo v rámci festivalu Stimul fanoušky harsh, industrial, art a performance.
O úvod se postarala pražská formace RAFANI, známá svými vizuálními performancemi. Trojice kreslící na černou plochu do vymezeného nazvučeného prostoru, zvuková manipulace, dva točící se generátory na každé straně v podobě dalších dvou členů Rafanů. Zvukově klasika power electronics, která měla všechno, co má mít. Zvuk byl ostrý, žádná placka, příjemně jsem se bavil. Přišli, zahráli, kreslili a odešli. Nic hlubšího jsem si neodnesl, ale během performance jsem neměl čas se nudit takže na začátek spokojenost.
Za chvíli se ozvaly gongy ke vstupu do sálu a nastal přesun z předsálí. Na pódiu už čekal RadeK. K. z legendárních NAPALMED a začínal se připravovat na svůj nástup. Postupný ambientní začátek, který u NAPALMED nebývá zvykem, postupně gradoval až se přidali další členové. Pak začali hrát, jak je známe: industriální noise smíchán s novými oscilátory, které jim zvuk značně okořenily, byl velmi vrstvený a kupodivu čitelný. Užíval jsem si každou frekvenci a s radostí přijímal energii, která z pódia sršela. Jedinou výtku bych měl k pořadatelům, kteří NAPALMED značně ošidili na zvuku.
Třetí vystoupení patřilo dvojici BIRDS BUILD NESTS UNDERGROUND, používající experimentálním postupem svoje gramofony a recyklující staré desky. Začali "Zrodem gramofonové desky" od Vítězslava Nezvala a pokračovali ambientními postupy, které zněly poněkud fádně. Už jsem párkrát BBNU slyšel a řekl bych, že jejich síla je v minimalistickém pojetí a koncepci, ale tentokrát znělo vystoupení nevyváženě. Představení pravidelně doprovází projekce Martina Ježka, i ten se ale pral s technickými problémy a jeho performance byla jednou ze slabších.
Za chvíli se ze sálu začalo opět ozývat mírné ševelení, tak jsem se vydal směrem za hlukem. S příchodem do sálu do mě vrazila akustická vlna valící se z reproduktorů: "aha, tak tady byla celou dobu chyba", řekl jsem si. Zvuková hladina kterou pořadatelé použili při vystoupení MERZBOW byla hodně u hranice bolestivosti. Masami Akita, hráč na dva laptopy a torzo ocelové kytary, se většinou večera potloukal v modifikovaných beatech, které, řekl bych, byly až moc čitelné a repetitivní. Tepající rytmus doprovázel drhnutím kytárky a šlapáním po efektech, místy zněl výsledek dost zoufale, hlavně když se autor vracel k WAH-WAH pedálu, který zněl poměrně lacině. Občasné přepnutí beatů, krátký výpadek, kdy zněla pouze bicí souprava, návrat ke kytárce, mě moc nepřesvědčily. Nebýt hladina hluku hodně za hranicí, tak bych si z koncertu Masami Akity neodnesl nic.
autor: k-lxm