RadeK.K. 16 let / Tokijo

ŠUMPERSKÝ INDUSTRIÁLNÍ FESTIVAL

datum: 24. - 25. 4. 2009
místo: Music bar Kotelna‎, Šumperk
start: 19:00
vstup: 150 Kč víkend

obsazení:

AMBASSADOR 21 (by)
JOB KARMA (pk)
EINLEITUNGSZEIT + SANGREDANS (sk/cz)
TÁBOR RADOSTI (cz)
SEISMIC WAVE FACTORY (cz)
AKIMBO (cz)
KOTEL 26 (cz)
K-LXM (cz)
TAINTED (cz)
COMPULSIVE SHOPPING DISORDER (pl)

sumperkindustrial @ gmail . com

www.myspace.com/sumperkindustrial

Merzbow - Ecalypse (CD, 2007, Soleilmoon Recordings)

     Nevím kdy bude tato recenze publikována, ale vězte, že jsem ji psal po hodnocení novinkové desky The Bastard Noise. Po chutné, ale přece jen lehké krmi, jsem si chtěl dát něco vydatnějšího. Doufám, že tomu tak bude.

     Extra balení do tisíce číslované edice - já mám 89 nebo 68) - je projevem jisté velkorysosti vydavatele. Dřevěná schránka v podobě jakési přerostlé pecky a skrývá disk samotný společně se čtyřmi kulatými, volnými stránkami s barevnými fotografiemi eukalyptových lesů na straně jedné a informacemi na straně protilehlé.

     Dost popisování zevnějšku a chutě k poslechu. Album je rozděleno do pěti bezejmenných částí. V té první, dvanáctiminutové, se mohutně rozburácí masivní buchar, postupně sycený a doprovázený rychlými řezavými hluky. Nevím, čím to je, ale poměrně jednoduše mi desky Merzbow navozují představu tématu. Na této, není problémem vybavit si hned v první části těžké pásové stroje s velkými pilami, kterak kácí ubývající stromy pralesa a sebe navíc přivázaného řetězem u jednoho z nich. Masakr všeho živého!

     Druhý šestnáctiminutový part se rozjíždí houpavým hučením a kovovými údery, které prostorově přelétají a množstevně nabývají. Všechna elektrická zařízení se více a více rozhoukávají a společnými silami krmí vzrůstající intenzitu hluku. Ten se nedostane na nejdrsnější úroveň, ale je stále oživován a manipulován aby se s pseudo-poruchovým fadeoutem odporoučel.

     Pokračujeme dalšími deseti minutami. Ty opět nastolují vládu hlučného všehomíra a psychedelickými plochami varhan Roland. Nepřerušovaný proud proměňovaného zvuku, ke kterému je potřeba mít v malíčku obsluhované nástroje a přístroje, aby nedošlo k neočekávaným prodlevám, neřkuli hluchým dírám. Jedině tak může dojít k ovládnutí a zotročení posluchače.

     Škoda dvouvteřinových pauz mezi kapitolami. I když jsou tyto "kapitoly" při pečlivém poslechu odlišné, jednolitý proud by nebyl na škodu. Pokud se rozhodnu vyslechnout dílo celé, předpokládá se, že si vyhradím čas a soustředěně vychutnám. Nu což autor má jiný plán a představu, tak mu do toho nebudu povídat. Energie je stále dostatek, myšleno na obou stranách barikády. Drsnější hluk se zřetelnými elektronickými povlaky. Čtyřka, dvanáct minut.

     Kovové zavazbení, nájezd varhan a dereme se k finále. Ten přijde za devět minut, po jejichž uplynutí musím prohlásit: "Bylo to vydatné! Nejsem přežraný, ani nebyla dodržena zásada jísti do polosyta. Mám plné uši zvuku, plnou hlavu provětraných myšlenek, plnou duši blaha - jsem třičtvrtěsyt!"

RadeK.K.

Více detailů o titulu na www.discogs.com/release/1413389

Animal Machine - Homo Homini Lupus /Demo PC Work/ (CD-R, samopal)
     Obyčejné cédéerko bez obalu, čtyři skladby, úhrný čas necelých šestadvacet minut. Zvukově se jedná o jakýsi začátečnický jednozdrojový harsh noise, v jehož průběhu je manipulováno efekty, jsou zkoušeny jejich možnosti, vyskytuje se sekání nahrávky (pravděpodobně nechtěné). Vše podstatné je vyřčeno v první položce, zbytek je už jen nudné opakování. Jako ukázka je dílo tolerovatelné.
RadeK.K. 18.12.2008

Vojenská nemocnice - Meine Drohne (CD-R, 2006, samopal)
     Po okraj naplněný, bezmála osmedesátiminutový, jednoskladbový pálený disk. Absence obalu. Tak to mám rád, nezatěžovat se obezličkami, nenechat sebou cloumat, býti oddán jen a pouze zvuku.
     Úvodní elektrizující plochy jsou dostatečně silné, aby posluchače udržely ve střehu a vůli pokračovat v průzkumu. Nastíněná přelévající se masa útočného "ambientu", mými slovy ill-bientu nebo trash-bientu či snad distort-ientu je všeobjímající.
     Mám pocit, že v Jihlavě usazený Němec Klaus Mike Hübner má dostatek zkušeností nebo notnou dávku citu, neboť "nekonečná" plocha je vždy zavčasu náladotvorně pozměněna. Tu zklidněním, tu burcujícími zdvihy.
     Pokud mohu, tipnul bych si, že zde nejde o hučení temné, popřípadě jinak "tématicky" směrované, ale jen a čistě zvukové, což mám rád. Býti ponechán sám s dílem a svými myšlenkami.
RadeK.K. 18.12.2008
www.myspace.com/vojenskanemocnice

Vojenská nemocnice - Griehische Strande (CD-R, 2003, samopal)
     Tato pálenka není pro lidi s červeným frňákem, ale pro zvukomilce. Neobtěžuje obalem, i když připouštím, že někdy může obrázek nebo text dílo podpořit. Většinou však jde o vatu, za kterou je škoda vynakládat peníze, jak u umělce, tak u zákazníka. Experimentální ruchy, synťákové vpichy, německá slova různých osob, čistý zvuk, přehledná nálada. Ne, to nepíšu o prvním tracku z celkových třiadvaceti, ale v podstatě o celé desce. Ta je velmi povedená, dala mi zapomenout na proces tvorby, na užité efekty. Jako u dalších nahrávek projektu Vojenská nemocnice cítím radost z experimentování, neupocenost, lehkost, radost z hraní (si). Vskutku příjemné poslouchání, ale nezaměňovat prosím s easy-listening.
RadeK.K. 18.12.2008
www.myspace.com/vojenskanemocnice

Sklo / Animal Machine - Biomechanism & Bondage (CD-R, KIF Recording)

     Střídmě pojatý obal mě, slušně řečeno, "sere" a to hned dvakrát. Nakopírované motivy špiní ruce, při prohlížení se odírají z papíru. Ne, nevadí mi xeroxovaný obal, ale spíše neschopnost ohlídat si "kvalitu tisku". Za další dysfunkci považuji "rozebrané stránky". Doporučuji buď oboustranný tisk nebo sešitý booklet.
     Split album je sestaven s plusminus tříminutových "kompozic". Zjednodušeně bych napsal, že oba projekty mají podobný koncept, ale to může být jen zdánlivé, kvůli prorovnávání, prokládání. Konceptem mám na mysli kontrastování, ze kterého pro mě lépe vycházejí Poláci Animal Machine. Jejich část je svěží, překvapující, kombinující. Převažuje zprzněná silová elektronika s náladotvornou mlhovinou.
     Našinci Sklo vsadili na "terénní nahrávky". Nevýrazné, přidušené, chvílemi mírně přebuzené postprodukčním efektováním. Vše vyřčené je přítomno i v kolaboračním mixu, kde doprovází hlas a text japonského cyber-punk umělce Kenji Siratoriho. Vše zůstává stabilní, jednoposlechové.
RadeK.K. 18.12.2008
www.myspace.com/sklo
www.myspace.com/animalmachine

Sklo / Gornoise - Split (CD-R, 2007, samopal)
     Barevný obal i lightscribe potisk disku jsou vkusné, skromné. Vše má slušnostně doprovoný charakter.
     V poslední době dosti kativní Sklo převádí industriální "terénní" nahrávky. Byť snímají zvuky uvnitř dílny, továrního prostoru, výsledek působí až uspávacím dojmem. Přesněji mám na mysli, že nejste s tvůrci uvnitř procesu, ale spíše v nedaleké obytné zóně a trojsměnný provoz k Vám jen a pouze doléhá. Místy je zvuk "nabořen", což není rukopis kapely, ale spíše opakující se "závada".  Poslední track kapely i split alba samotného je zvukově vydatnější, industriálně intenzivnější.
     Gonroise nemají ke Sklu až tak daleko. Své industriální hukoty obohacují mohutně deklamujícím hlasem nebo jehlami výraznějších "samplů". Celkově je materiál vláčný, přesto nenudí. Otázkou zůstává, zda se k němu někdy vrátím, určitě si ale někdy vzpomenu a zkusím poslechnout něco nového, čerstvějšího.
RadeK.K. 18.12.2008
www.myspace.com/sklo
www.myspace.com/gonroise
VOLNĚ KE STAŽENÍ

Sklo / DJet / Zwukopras / BBYB - Strange Purpose Split (CD-R, Smell the Stench)
     Obal je černobílý xerox, ovšem není do papíru větší gramáže dobře zapečen a špiní. Dvě dvoustránky jsou slepeny k sobě, což taky nepůsobí příjemně. Underground snese hodně, ale není to nutné. Ani podpůrné vizuály, ani strohá slova si nezaslouží býti vymazána. Nutno dodat, že už jsem od vydavatele Smell the Stench viděl větší prasárny.
     Ostraváci Sklo v Rez-mixu (na)míchli MuDr. Sovu staršího, vodu, továrnu a ruchy do rytmizující miniatury. V dalších číslech různě obohacují (své) průmyslové zvuky elektronickými výboji, konkrétnějšími prvky, filmovým samplem nebo např. znovu manipulovanou nahrávkou (12), která byla stvořena jinde, jiným (přiznáte se?). Tyto elementy jsou v kvalitativním kontrastu s nemastnými neslanými podklady.
     DJet nabízí Radio-fragmenty v pěti částech, které poskytují náhled na kolážování, vrstvení a míchání do silně zahuštěných omáček. Dočkáte se i minimálních beatů, jednoduchých rytmů. Ve čtvrté části (10) se předvede ruské radiové mluvené slovo, snad jediný element evokující název "radio-fragment". Tento díl seriálu společně s pátým (13), jsou zástupci tu(p)ců, jednou mírně na-jazz-lé, podruhé dub-ové. Možná byla chyba, že jsem projekty na splitu poslouchal separovaně, díky tomu mě seřazený DJet neuspokojil. Na splitu, vnořeno mezi ostatní, snad jeho dílo funguje.
     Zwukopras se mi jeví jako zdatný posluchač a řadič a prolínač. Metoda "hodně poslouchej, vyber co se ti líbí, seřaď a prolni". Nehaním, laicky hodnotím. Líbí! Buch-buch tomu dává "smysl", na který někteří posluchači budou slyšet. Já to nežeru. V luftu je jakási rozporuplnost. Ne nuda! Pokud je "smyslem" bavit se, hrát si, poslouchat, kombinovat, říkám ano! Pokud bude vloženo, přidáno i "něco" navíc, řeknu hurá!
     Ostravák BBYB se mě v úvodní části pokouší ošálit. Mocné zkreslení, podladění, plác-čvacht, growling a hybnost nakonec přesvědčí. Nic víc, nic míň. Bavím se! Otázkou je, jak tomu bude s celým formátem a delší stopáží.

RadeK.K. 18.12.2008

www.myspace.com/sklo
www.myspace.com/djet
www.myspace.com/zwukopras
www.myspace.com/bbyb
VOLNĚ KE STAŽENÍ

Sklo / Eternal Slavery & Damnation - Split (CD-R, 2008, Maggote Meat Shoppe)

     50 kusová číslovaná série je undergroundově minimlisticky zpracována. Papírová kapsa je potištěna houbou/tamponem, černobílý insert s informacemi a barevný samolep.
     Tuzozemci Sklo, podobně jako na jiných svých dílech, předvádí již slyšené. Nekvalitní, tupé a chvílemi "over-range" field recordings mohou postačovat a také plní funkci podkladových základů. Doprovodné určující zvuky nářadí, objektů, elektroniky, ruchy jsou o poznání výraznější, čistší, manipulované. Experiment jest vykonán, ale moc mě nebaví. Od poloviny první půle splitu dojde k oživení. Postačí rytmické pulzování (5), dramaticky nahalený hlas v páté skladbě. Stejně jako tento, avšak panoramaticky kmitající v šestce, patří společně s deklamovaný texty naproduktivnímu Japonci Kenji Siratorimu, který infikoval svými výplody celosvětové aktivní podzemí. Zdá se, kdo nespolupracuje s panem Siratorim, jakoby nežil. Posledními kousky jsou dvě osvěžující části živáku Skla od Černého pavouka. Jednak se mi jeví improvizačně upřímné, nadmíru špinavé, syrové, ryzí,  včetně "chyb" (technických samozřejmě, haha!), nutící k zamyšlení, zda jsou pánové zdrávi (!?) nebo mají podobné anomálie jako já. Pokud nebyla nahrávka dodatečně post-produkčně upravována, potom smekám a těším se na společnou okupaci některého klubu.
     E.S.D. dodali šest pojmenovaných "písní", ovšem ty je nutno z půlhodinového monobloku separovati dle přiloženého časového plánu. Sedmiminutová introdukce je mdlá, zbytek se změní, ale dá se říci pouze k horšímu. Celek není nic víc, než prvotní pokus nadšeného experimentátora, test zařízení, zkouška techniky. Neurčité lo-fi bláto! Navíc mám pocit, že více než o zvuk jde pánovi (dámě) o "koncept".
RadeK.K. 18.12.2008
www.myspace.com/sklo
www.myspace.com/e.s.d.

Maggote Meat Shoppe presents 71:15 Minutes of Experimental / Harshnoise / Power Electronics / Other (CD-R, 2008, Maggote Meat Shoppe)
     Uff, než jsem napsal název, přešla mě chuť psát recenzi. Ale jsem statečný kluk a jen tak něco mě nepovalí. Na pohlednici, doprovázející stříbrné CD-R, vše vloženo do bílé papírové pošetky, jsou informace seřazeny jaksi logicky, ovšem co je název 4-splitu jasné není. Vezmu to tedy zčásti intuitivně a trochu podle hracích časů.
     Sevared Tongues - plazící se hučák, zmutovaný hlas, divná kytara (?), náhlý harsh útok, variování, zintenzivnění, zásek, návrat do drsna, dohučení. 18:30 lo-fi minut a je vymalováno.
     Chabett vs. Bad Ladee - různé různě drsné zvuky, špinavá elektronika, poškrábané rytmy, chraptící hlasy. Docela pestrých, přesto nudných 17 minut.
     Maggotribe - chroupající sopka... Může elektronika zešílet? Ultrytmus! Udělejte z kulometu strojní buchar! Co děláš s mými efekty? Jenom jsem ti je půjčil! Ty kujwo!! Abys chcípnul!!!
     Durk the Temptress - teta se strejdou probírají příští týden, synek hraje PC hru, sousedka se (p)ddává novému šamstrovi, rasta-soused jede svoji muziku. Nehulte mi u těch oken, mám tam kytky! To je prostě mikrofon na howno a tadle nahráfka se mi vůbec nepovedla. Snad příště.
RadeK.K. 18.12.2008
www.maggotemeatshoppe.com

Othala - nar alting er glemt... (CD, 2007, RavenHeart)
     Ru nana ti tulce. Příroda, slunce, stromy, mladíci Priiskorn a Bolander (jednou zadumaně kráčející, podruhé při slunečním cyklu stvrzující přátelství, potřetí poklidně sedící na balvanech). Desku nahrála tato dvojice  za dozajista významné pomoci tří hostů koncem roku 2006. V soupisce naleznete Bue Thorina (kytara), Olivera Holma (bicí) a zpěvačku Nannu Barslevu.
     - Poklidný úvod akustické kytary a 'zaklínačského' lamentování za rytmického doprovodu šamanského bubnu.
     - Napjatě-uvolněnou náladu obepíná 'čarodějně' deklamující hlas. Přestože má song stále se opakující harmonie, uchrání Vás proti nudě.
     - První vstup hostující zpěvačky Vás nenechá na pochyybách, že deska bude pěkná. Milý, líbivý až perfektní hlas, zvonivé kytary, etnický nádech, dotyky historie... škoda, že nevím o čem jsou slova. Dozajista cosi poučného, minimálně zajímavého. Klenutý trojhlas na konci je třešničkou na dortu.
     - Zdá se, že Othala umí náladu nejen stvořit, ale i pracovat s ní a udržet ji. Ne jen náhodně vyjevit a zbořit. Dva mocné hlasy na podkladu kytarového doprovodu jsou v pravý okamžik oživeny dívčím. Zajímavý je poslech stejného textu hlasem čistým a 'krákorajícím'.
     - Pro našince je lákavá nejen nepřekonatelná bariéra textů, ale i styl zpěvu, jiné kulturní klenutí melodií, což vše zpěvačka ovládá. Ač nerozumím obsahu, ani hudební nádheře, věřím jí všechno. Když mystiku umocní vypravěč, jsem lapen. Ať není konec.
     - Není a nebude, byť je další číslo načechráno kytarou elektrickou a tepajícími bubny. Vše ostatní, čím si mě podmanili, zůstává.
     - Metalické náznaky (ne to není metal!) jdou ruku v ruce s expresivním šepotem, tiše mocným hlasem. Osamocená elektrická kytarová figura v levém kanálu připraví půdu pro black metalové 'běsnění' (mám na mysli v kontrastu k dříve uvedenému i k celé desce). Jednak to není nejtvrdší, nejtypičtější, nejpravdivější ukázka 'černého kovu', navíc dívčí zpěv mu dodává na 'srozumitelnosti'.
     - Na dřeň ohoblovaná hudba další skladby je až popová říkačka. Jen díky napětí a atmosféře není této dovoleno zklouznout do povrchnosti a pozlátka.
     - Desátá písnička nejvýrazněji ukazuje o čem zhruba tvorba Othaly (na této desce?) je. O rozhovoru, o komunikaci nejen hlasů (byť mají stejné textové náplně), o střetávání nástrojů, o lehkosti produkce, o nevyvyšování se, o skromnosti, o pokoře. Jakkoli jsem ošálen, uchlácholen, píšu vše při plném vědomí, ne abych jen napsal pár řádků.
     - Starobylý hymnus na závěr. Je dobře, že jsem mohl tuhle porci nádherné muziky vyslechnout v poklidném objetí sluchátek a ne u středověké hostiny, na hradě plném halekajících hostů, mlaskajících psů a skotačících děcek. Díky Othale za zprostředkování, vydavatelství RavenHeart za dobrý tip.
     p.s. Album bylo vydáno v 1000-kusové edici. Napříště bych uvítal investovat ušetřené peníze za barvy a gramáž papíru do digipaku nebo nějakého strukturovaného papíru a vydat třeba jen 500 kousků. Tento titul a jemu podobné, by si dozajista zasloužil více než standardní, skoro až lacinou vydavatelskou produkci.
RadeK.K. 22.12.2008
www.othala.dk
    
Kenji Siratori - Crypt Mind (CD, 2008, RavenHeart)
     Nevím nakolik se do obalu vložil vydavatel, ale produkce balení opět není, dle mého názoru, v souladu s diskem, ani obsahem. Pěkný design matně potištěného CD s lakovaným logem firmy, mohl být uplatněn i na knížečce a vsádce (booklet a inlay). Myslím, že by to dosti lidí ocenilo, ale mohu se mýlit.
     Japonec Kenji Siratori, jak už jsem psal, v nějaké jiné recenzi, je vydavatelsky velmi potentní. Díky své aktivitě rozesílá hanhrávky svéh hlasu na všechny strany, všem vydavatelstvím, kapelám a projektů, které mají zájem o vydání, eventuálně o smíchání se svou produkcí. Docela mě pobavila teorie o smyslu textu, kdy by japonsky haněl spolupracujícího umělce nebo jinak negativisticky pronášel obsah a kolaborátor, by se snažil co nejlépe tento doprovodit. Ač mám rád hlas jako další "nástroj", v tomto případě bych uvítal japonský, anglický a třeba i český přetisk vyřčeného.
     Blábolím, píšu nesmysle a deska zatím 'nějak' uplynula. No nic, je to digitální nosič, neošoupe se, pustím si jej znova.
     Tuzemské vydavatelství RavenHeart doprovází své tituly nejen katalogovým číslem, ale i celkovým časem. Tento čítá dvaapadesát minut. Pokud bude hučet jako úvodní, první Akt, budu spokojen. Temně laděné fotografie chodeb i sálu krypty i název alba mě směrují kam potřebují. Tedy do podzemí s dlouhým dozvukem, vlhkostí, chladem kamenných sloupů, zatuchlým ovzduším. Množství svíček poskytuje z celého nafotografovaného místa jen části. Zvuk skýtá nejen plochy akustické, tedy průvan, proudění vzduchu, převalující se vlhko, chvění materiálů, ale i elektronické vrnění rozkládané do masivních ploch. Lze se jen dohadovat zda jde o čistě elektronicky generované zvuky, chvílemi upomínající na hluboké vibrování didgery. Občasné vzrušivé vyexponování nálady není rušivé, spíše probouzející z unavené letargie. Plynulost přelévání jednotlivých zvuků není zřejmě cílené ambientní, spíše živější a náladotvorná. Mám pocit, že by celek snesl býti smíchán do jednolitého celku, posluchač by tak nebyl rušen pauzami mezi skladbami. Takovéto desky se stejně poslouchají na jeden zátah. Takové je album 'Crypr Mind' japonského umělce. Ale kde je tedy vokálně/textová  exhibice o které byla zmínka v úvodu? Té se dočkáte v pátem tracku, který je kolaborací se šédským projektem Objekt 4 (ten má také u RavenHeart několik zářezů). Produkčně do celkové koncepce zapadá a neruší, i když je v leččems jiný. Krátké delaye v mohutném halu zpracovávají hlas a přídavné zvuky. Naštěstí jsou to pouhopouhé čtyři minuty, takže tuto spolupráci můžeme brát jako ukázku nebo kodu.
RadeK.K. 22.12.2008
www.kenjisiratori.com
     
     Následující blok recenzí bude hodnocením kazetových titulů vydavatelství RavenHeart, které mi byly dodány v podobě MP3-jek s originálními obaly. Všechny jsou černobílé, temně laděné, obsahují nezbytné informace o nahrávání, umělcích, textech atd. Pět titulů si vezmu 'na paškál' podle katalogových čísel:
Raison D'Etre - Prospectus I (MC, Ravenheart, 1997)
     První pán na holení pod číslem 23 je Peter Andersson se svým projektem Raison D'Etre. Že Vám toto jméno něco říká? Pokud se zajímáte o industriální subkulturu již nějaký ten pátek, dozajista jste na tohoto Švéda už narazili. Pokud jsem psal o černobílých, temných obalech, tento je bílý, z velké části světlý přesto jaksi pochmurný a pro citlivé duše snad může být i depresivní. Syntezátorové plochy, mnišský zpěv, hybné, útočné a jinak podpůrné rytmizace, ať už bubny nebo ruchy, poskytují velký prostor pro Vaše smyly. Samply vytvářejí ambientní plochy, hluboké podklady, zabarvující ruchy, čisté zvony vše v jakémsi 'nábožensky laděném koktejlu', jehož smysl nebudu hledat a poslechnu si nahrávku jako posluchač hudby. Je mi ovšem jasné, že obdobné projekty jsou vítané, nejen kvůli kvalitativně odvedené hudbě, ale i podtextů o kterých lze donekonečna debatovat, hledat skrytá nebo neexistující poselství, apod. Jednou, dvakrát bych se podíval na takový projekt i v koncertním provedení, s příslušnou projekcí a dobrým aparátem, ale potom by mě polo- nebo celo-playback nudil. Řešením by bylo přenést 'filmovou hudbu' Raison D'Etre na DVD. Nemyslím jen archivně, jako záznam projekce koncertu s příslušným 'živým' doprovodem jako je tomu u českých Do Shaska!, ale skutečný film, na který by bylo možno podívat se vícekrát. Kazeta je limitována (?) a má kopie číslovaného obalu je #596.
RadeK.K. 22.12.2008
www.raisondetre.coldmeat.se

Northaunt / Vinterriket - Split (MC, Ravenheart, 2003)
     Norové Norhaunt (nebo snad Nor) s dvěma skladbami umocňují smutek, pesimismus, trudomyslnost. Syntezátorově ambientní vyhrávky, deklamující hlas, plačící žena, vše je stupňováno až do mírného zkreslení. Druhá skladba je o poznání poklidnější.
     Němečtí melancholici Vinterriket mi nejsou neznámí. Svými nesčetnými realizacemi zásobují katalogy distributorů a jsou vydatně podporováni. Je zvláštní čím se také lze trefit do vkusu posluchačů. Oproti svým nohsledům na kazetě vedou svou 'propagandu' jaksi 'hudebně veseleji'. Více klávesových vyhrávek, syntetických tympánů a radostnějších elementů. Ovšem jen při aktuálním srovnání. I tak budou pro neznalé ucho zadumaní a snad i mystičtí.
     Mimo jiné, je pro mě i tento split klíčem, proč jsou podobné projekty zasazeny v black metalovém podzemí, popř. z něho přímo vychází. Nechci to předjímat ani dělat chytré závěry, ale mou teorií je, že tato forma "industriálu", vznikla spojením introdukcí, úvodních sekvencí metalových skladeb, popř. předělů mezi nimi na (black, apod.) deskách, prolnutím podobných témat a nálad z čistě ambientního proudu. Proto si mohu takovéto výplody poslechnout, ale nikdy k nim nezískám vřelejší vztah. Kazeta je limitována pětisty kusy a je zlatě číslována.
RadeK.K. 22.12.2008
www.northaunt.com
www.vinterriket.com

Objekt 4 - Facility 7se7ven (MC, RavenHeart, 2004)
     Černočerná kam se podíváš. Tolik černě není snad dostupno na slezině Depešáků, ani v kataloguje dis- a crust-erů. Malý světlý záběr stínu na chodbě, průzor na židli v opuštěné místnosti. Švédsko, temnota, Cold Meat Industry, nepočítaně projektů. Objekt 4 se v Čechách relativně zabydleli, mají několik titulů jak u RavenHeart i Epidemie. Což by mohlo znamenat, že jsou dobří, nebo na omezenou fungují jako dobrý produkt. Ač se o tom nemluví, nebo si to nechceme připustit, i v undergroundu nás občas svazují obchodní postupy. Pokud to není okaté nebo tyto nepřesáhnou únosnou mez je všechno v pořádku.
     Dle anotace bylo album nahráváno třičtvrtě roku (léto/podzim 2003 a jaro 2004). Některé věci musí řádně nakvasit. Hukotózní základ je průběžně rozsekávám gilotinami kovů, nálada je rozbitá. Nekonkrétní plošné rytmy, vzdálené nálady, blízké rány. Ano to beru. Tady je cítit práce a ne unavené usnutí na klávesách. V tomto případě nejde jen o pouhopohé nahrání zvuků, smíchání a vyfrknutí zvukožravcům. Promyšlenost, strukturovanost, umění. Svým způsobem i zákeřnost, vůči posluchačům konzumentům, povrchním návštěvníkům obdobných aurálních zákoutí, stahovačům. Doposud jsme se pohybovali na kratších úsecích. Šestá skladba na ploše dvaceti minut nabídné dlouhé varhanní tóny v kombinaci s lekajícími industriálními prudkostmi. Jakmile zapřemýšlíte o solidnosti, dostanete lepanec skla zleva a záhlavec plechu zprava. Smekám! Na závěr jako oddychovka je zařazena porce přírodního náladotvoření v období bouřky.
     Beru zpět úvahu ze začátku, tohle není produkt chrlení. Je to dobrá deska!
RadeK.K. 22.12.2008
objekt4 @ telia.com

Pimentola - MM-MMV (MC, Ravenheart, 2005)
     Toto není plnohodnotné album (Raven 37), ale sbírka materiálů, které byly publikovány různě po světě a jsou vyprodány. Já osobně jsem doposud neměl tu čest. Pimentola je Fin Lempo ovládající všechny nástroje, sampling, klávesy a programování. Nebudu Vás zatěžovat jednotlivými technickými detaily a kredity o každé skladbě, ty si najdete na obalu. Pokusím se popsat slyšené. Pokud se budu mýlit, promiňte. Navíc v adresáři je tracků patnáct a na obalu pouhých jedenáct.
     - Nasamplovaný orchestr, vysílačkové povely letadlům, smyčkové opakování, variování kovy, tympány. Druhá část s kolovrátkovým rytmem, vpády smyčců a ruchů. Military industrial?
     - Rozhrkaná dřeva, industriální šlehy, skrumážní prorytmizování vším co je po ruce. Skvěle vypíchnutá, málo užívaná brumle. Hučení sborů, výkřiky z davu. Etnický industrial?
     - Střet bubínků, vzorku orchestru a religiózních zpěvů. Laibach zešíleli.
     - Manipulovaný vzorek kovu, nelidské mručení a etnické jekoty. Bubny upěvňující svou pozici na hudební paletě. V okamžiku nudy přešaltrování samplů a jedeme obdobné téma, ale jinak. Bubnování s orchestrem, nelidský hlas, chrastítka.
     - Koncetruj se! Umíráš! Víš co se s tebou děje? Na odchodu Tě doprovodí Vrzání kličky, svěží elektronická pulzace a kombinace dalších rozličných elementů. Pokud by mi toto, jako trpícímu pomohlo, ale pochybuji.
     - Enya má nového producenta, ale nemůže se dostat do správné polohy. Vem to čert, industrialistům to bude stačit.
     - Co to? Co to? Špatně nahraná silná melodie, kterýžto nápad by např. nebožtík Svoboda zužitkoval a rozpracoval do díla formátu muzikálu. I kdejakáý sympho-metalová kapela by oblíznula všechny prsty. Finský synek umí, ale v kontextu této kompilace je to přiliš "popové". Sedm minut nazachrání ani syntetická klasicistnost, ani digitální harfička.
     - Źel osmá skladba pokračuje jiným nápadem, kde předchozí skončila. Syntetické fanfárky, klávesové trumpetky, digitální spinet, les smyčcových jedniček a nul! Omlouvám se, ale dále už jsem znechuceně přeskákoval a přetáčel. Pěkné melodické nápady, vážně-hudební témata. Co si myslet? Panáček zřejmě umí, ale mě to nebaví. Jeden poslech a dost. 500 kupců CD, 500 kupců audiokazet je ale názoru opačného a tak je to v pořádku.
RadeK.K. 22.12.2008
www.pimentola.tk
     p.s. V zásilce byl ještě obal ke katalagové položce Raven 46, leč na CD-R vypálena tato deska nebyla. Na hraně kazetového obalu jest psáno A.E.P. / Black Seas of Infinity. Až dle podrobného ohledání a internetové adresy jsem zjistil, že první zkratka je titul desky a za lomítkem kapela. Vyšlo v polovině 'čísla nejmocnějšího', tedy v počtu 333. Jděte tedy na webovky vydavatelství www.ravenheart.mysteria.cz nebo kapely www.angelfire.com/ut/blackseasofinfinity a poslechněte o co kráčí.
    
Anti-Konzumonauti - 3way split 2008 (CD-R, Glass Anvil, 2008)
     Underground nespí a někdy se vzedme k nečekaným výsledkům. Ostravské vydavatelství Glass Anvil připravilo vskutku luxusně vybavený titul. Pěkný barevný obal se skleněně mutující květinou hýří barvami. Písmo je čitelné a doprovodná polystyrénová schrána s pálenými květinkami je nejen pracná, ale hlavně tak jednoduchá, lehká a křehká zároveň. Není divu, že je dostupna v celkovém počtu kolem pohopouhých 20 kousků. Malou výtku bych realizátorům uštědřil za volně se pohybující disk v obalu, který je poškrábán už při prvním vyjmutí a dále za drolící se kuličky polystyrenu, které jsou všude. Hlavně ať se nedostanou do mechaniky přehrávače!
     Na troj-splitu jsou pravidelně prostřídány skladby následujících projektů: Čecháčků Sklo, Amíka Sonic Disorder a Japončíka Invader From Mars.
     Sklo na úvod ohromují výtečným zvukem "Zmáčkni sklo" (1). Jasné skřípající výjevy se na podkladu špinavého ambientu vyjímají. Druhá skladba opatrně vystrkuje ruchové růžky a jemně jimi do ambientna mne (4). Rozpískané vzorky s hrubě distortovanou plechovkou, vsuvkou mluveného slova a různězdrojovými  nečistotami dají před drsně hlučnou pasáží vzdáleně vzpomenou na Zdeňka Lišku, a to nemá žádnou přímou souvislost ani opodstatnění(6). Tenhle materiál Vám sluší, Skláři!
     Sonic Disorder - stará škola 'lo-fi d.i.y. harsh noise' špíny. Zvukotepectví. V jednoduchosti je krása. Za nekvalitu se není třeba stydět. Laciné efekty, primitivní postupy, zpětná vazba. Nepočítaně zvukových výkalů po celém světě. Nikdo je nekupuje, ale koho to zajímá? Vyměníme, poslechneme. Hlavně že komunikujeme a jsme v pohodě. Čtyři minuty nudy, které provokují k zamyšlení (2). Očista se nekoná ani v následujícím čísle (7). Bicí? Co to? Hlasy? Reverzovaný delay? Zkušebna? Sehnal jsi to kombo od kámoše? Jdeš pozdě, ale nevadí, vraž tam toho jacka, zajamujeme! Nahrávka není tak dobrá, jak to znělo ve zkušebně, ale serem na lidi! Neřešíme a oni snad taky ne! Zapařili jsme, tak čau Eriku!
     Ač si někteří lidé namlouvají, že Japonsko je výspa nejmodernějších technických vymožeností, např. spojit se s některými lidmi je hodně těžké. Zářným říkladem je Kei Yokota, onehdy hybatel harsh noise projektu Outermost. Nyní občasně tvoří pod uměleckýcm názvem Invader from Mars. Mluvené slovo (snad v některém z holandských nářečí) je smícháno s prostorovým chroupáním igelitu nebo muchláním dvou mikrofonů v dámské kabelce (3). Stereopanorama škrábaných strun (já jsem kdysi obdobné sejmul z větráku) se zdá býti na třech minutách nekonečné (5). Šum a mírný brum zasahují do jemného vypískávání. Více než sedmiminutové hraní si s nečistotou (8). O mě se ví, že Japoncům prominu snad všechno, ale v tomto případě musím napsat pravdu: je to bída s nouzí, hlukový brak!
RadeK.K. 22.12.2008
VOLNĚ KE STAŽENÍ

Sindre Bjerga - Black Cobweb Mind (CD-R, 2008, KLaNGundKRaCH)
     Pražský label je v poslední době pravidelně aktivní nejen v opatrné a pečlivé činnosti vydavatelské, ale zhusta přiváží a domlouvá koncerty nejneočekánějším projektům a kapelám. Budiž jim za to všechno nebetyčný DÍK!
     Jedním z umělců, který splňuje oba parametry, tedy koncert i titul u pražských,  je Sindre Bjerga, chlapík z Norska, kde to kvasí. Mini-album je pátým titulem KLaNGundKRaCH (K&K 05). Podobně jako jejich otatní digitální nosiče, je i tento opatřen netypickou, čtvercovitou (14x14cm), ručně lepenou papírovou kapsou, která, ač černobílá, nepůsobí temně, depresivně ani negativisticky - spíše umělecky. Dovnitř je vsunuta kartonová vložka s pěnovým terčíkem na uchycení disku samotného, jež je také mile potištěn. Tomu říkám solidně odvedená ruční práce!
     Svistoty, hvizdoty, cvrkoty mě s opatrnou manipulací a sekanými mikrovýpadky pomalu vtahují do zvukového reje. Krátké zpožďovače, neagresivně modulované zpětné vazby se líně převalují, bezpohlavně mazlí a jsou občasně olizovány mohutnějšími (vý)tvory. Ve střední části slyšme rytmizované exerimentování, tlumení vášní, vysekávané neerotické kňourání a vzdechy. K závěru se snažím ještě cosi vymyslet, ale vše prostě plyne a tenhle elektronický experimentál s vyklidněnou náladou se na necelých pětadvacetiminutách dobře poslouchá.
RadeK.K. 23.12.2008
www.klangundkrach.net
sindrebjerga @ hotmail.com
    
RUiNU - SSS (CD-R, 2008, KLaNGundKRaCH)
    Druhá recenze, trocha cviku a už si pamatuju a bez problémů píšu kombinovaný název vydavatelství, který mi doposud dělal trochu zmatek v hlavě. Sedmá realizace (K&K 07), je kapela RUiNU, boční projekt Kaspar von Urbach, existující ještě ve variantě Ruin of Ruins, pokud tedy neztrácím přehled. Celobarevný obal a samolepa disku nabízí industriálně-umělecké výjevy. Font jako obvykle odráží vkus tvůrců, jen u detailních informací to krapet ustřelilo. Pokud to byl záměr, pak je to v pořádku, nepřečtu je ani s osmi dioptriemi od Nadi Urbánkové.
     Dost už laciného vtipkování a vrhněmež se na obsah zvukové konzervy. CUCÁNÍ vzduchu, záštěky, bodající vazba toť úvod třicetosmiminutového bloku. Postupné přísady komunikujících ruchů, experimentálních elementů podněcují fantazii. Barev, různorodosti a lidského elementu je opravdu přehršel, že by obměkčily i KÁMEN. Sputnik má porouchaný vysílač, řídící středisko přijímač. Jsou na stejné vlně, přesto si nerozumí. Občasné nehudební SEKVENCE hudebních nástrojů nemohou mozaiku usměrnit ani pokazit. To vše se událo a jsem teprve v první třetině. Ech vy chlapci, vy mě zabijete - tolik radosti a nepozemské slasti! Mé srdce plesá, intenzita se mírně zvýšila, basovější strunění vyvažuje jemně se bortící drzosti a dětinskou neurvalost kovení. Tuším jednoduché postupy, ale práce, radost a manipulace je činí nestrnulými. Relativní nuda pískajícího 'zpětného krmení' je ve skutečnosti napětím, pod kterým se stále něco děje. Vydržte tu trochu bolesti a ani si nevšimnete, jak se převtělí a docyklí k osvobozujícímu konci.
     Takhle to vypadá, když se sejdou lidi, které společná věc baví a mají zájem. Za vším hledej člověka, technika je prostředek. Bez zábran, obav či špatného svědomí říkám: "Nejlepší experimentální hudba Česko-Slovenské provenience - SUPER!"
RadeK.K. 23.12.2008
www.klangundkrach.net

Woman Take Back the Noise (3xCD, 2006, Ubuibi)

     Původně jsem recenzi na tohle megawattové dílo psát neplánoval, ale musím se s Vámi o mé zážitky podělit. Celek se dá psat jeiným možným slovem - NESKUTEČNÉ!
     Kompilace, jak sám název napovídá, je o ženách a o hluku. O hluku nepřímo, spíše o souvisejících, sousedících a přidružených žánrech. Obludné, nelidské, nemožné (v kladném smyslu) vydání připravovala Ninah Pixie (členka Big City Orchestrae, jinak organizace Ubuibi Arts Collective) zhruba tři roky a neumím si představit objem práce, času a podstatě ani peněz. Zúročila a přenesla sem 10-15 let komunikace, spolupráce a přátelství s celosvětovou experimentální scénou, 10-15 let svého života. Dalším z důvodů bylo ukázat, že 'noise' není jen mužskou záležitostí.
     Dílo je rozděleno do tří částí: modrý disk 1 - Orgonauta - snový, ambientní, povznášející a tišší; růžový disk 2 - Scheherezade - dramatický, mýtický, příběhový, emocionálně rytmický a naposledy disk oranžový 3 - Vociferous - který předvádí ty nejhlučnější. Doporučeno je pustit si alba v napsaném pořadí.
     Pokusím se zevrubně Vás seznámit s celým "objektem". Disky již byly popsány. Doprovází je dvacetpět oboustranně potištěných kartonových kartiček pohlednicového formátu, stažené drátkem s barevnou izolací. Tyto slouží jako netradiční booklet, obsahující veškeré informace, fotky a obrázky k jednotlivým dámám produkujícím 'noise'. Dále je zde černobílá samolepa projektu, velká titulní stránka předku obalu a kartička s ručním číslováním (261/1000). Ano vidíte správně, celá legrace je dostupna v "pouhopouhých" tisíci kusech, ha ha! Vše jmenované je pečlivě složeno v dámském futrálu na šminky, který je rovněž nabízen v třech variacích - modré, růžové a oranžové. Já si vybral tu poslední. O ladění drátku snad ani mluvit nemusím. Myslíte, že už toho bylo dost? Přečtěte si obsah setu znovu a já Vám řeknu co je třešničkou na dortu. Máte zrevidováno a shrnuto? Tři disky, kartičko-knížečka, samolepka, futrál, ruční označení kopie a, a, a... v boční kapsičce tašky je umístěn plně funkční generátor zvuku (včetně baterie a reproduktoru samozřejmě). Tvůrci neopoměli ani na signálový výstup, takže můžete 'WTBTN Noise-Cookie' otestovat i přes bedny nebo sluchátka. Ovládání je intuitivně jednoduché. Jednou rukou/prstem sepnete napájecí kontakt, druhou/-ým se dotýkáte vyvedeného nýtu. Jak jsem psal na počátku - N E S K U T E Č N É !
     Toliko tedy obal, který jak známo prodává! A co obsah? Nechci a nebudu zde provádět výčet všech 47 umělkyň. Ručím a ony zaručují, že experimentu-milovný posluchač(-ka) a hledač(-ka) na 100% dostane dávku toho co má rád(-a). Dosti lidí nemá kompilace rádo. Já je miluju! Mám samozřejmě na mysli kompilace objevné, předvádějící neznámé, nevydané, smysluplné a ne jakési bezduché předváděčky vydavatelství, čeho všeho je ještě schopno. Není to pravidlem, ale vždy se mi podaří nalézt zajímavost, popř. se pokochat experimentem, který bych si jinak nepustil. Slečny, dámy a paní nikterak za svými protějšky nezaostávají. Naopak, řekl bych, že takhle uvedeny jsou v leččems vynalézavější, decentnější, jemnější, jak se "sluší a patří". Ani na třetím, 'nejhlučnejším' disku se čistého noise skoro nedočkáte, což také cosi málo vypovídá o ženském elementu. A je to tak dobře. Zcela mě nasytily a (u)(spo)kojily alternativou, avantgardou i excentrismem.
     Lhal bych Vám, kdybych tvrdil, že jsem tuto vydatnou porci skvělé experimentální hudby poslechnul na jeden zátah. Nedovoluje mi to čas, jinak bych byl schopen i ochoten to podstoupit. Dle mé osobní zkušenosti s touto kompilací a několika ženami, dívkami a paními v mém osobním krátkém životě, říkám, že se předvádějí v celé své kráse. Na posouzení mých slov o kompilaci máte slušných 219 minut, což jsou tři hodiny a čtyřicet minut Vašeho života. Zkušenosti se ženami osobního rázu, závisí jen a pouze na Vás. K tomu Vám dopomáhej - květina!
     p.s. "Takže tady je krátký příběh o ženách a hluku.. Neberte to jako bitvu mezi holkama a klukama. Je to jen malá hra, kterou si můžeme zahrát my všichni..."
RadeK.K. 23.12.2008
www.ubuibi.org/wtbtn