Tady je pár hodnocení, která jsem samozřejmě, vytrhnul z kontextu (klub Chateau), která jakoby nesouvisí s noise, industrialem, přesto jsou mi důkazem, že to jde...
i když stále nevím jak?
1.10.2008 - LSD MARCH (Japonsko)
Procházíte se uprostřed teplého letního odpoledne po louce. Široko daleko nikde nic, obzor se rovně táhne kam se podíváte a jen sem tam ční nad krajinu nějaký strom. Pravděpodobně všude kolem bzučí
příroda, ale vy nic z toho nevnímáte a plujete si po vlastních myšlenkách. Z ničeho nic, obrovská rána, z nebe sjede fialový blesk, trefí Vás přesně do hlavy a zarazí s ohlušujícím řevem dva metry pod zem. Nevíte co se kolem děje.
Přesně takhle začalo duo LSD March, ve složení kytara-zpěv a bicí. Tohle již není psychedelie, tohle je šílenství. To už se netřese
podlaha, ale vy. To jsou myšlenky Marcéla Duchámpa, když otáčel pisoár vzhůru nohama, pověšené do žáru kosmického věku, které křičí, že chtějí domů. LSD March nevytvářejí hudbu. Mnohem více se to podobá impresionistickému obrazu, či možná absurdnímu
dramatu. Bicí a kytara zde již nefungují jako hudební nástroje, jsou to jakési orgánové části těl Masami Kawaguchiho a Ikuro Takahashiho, jimiž mluví magma jakéhosi kolektivního nevědomí. LSD March střídají plochy které připomínají elektrické výboje,
doprovázené tlukotem běžícího srdce, s jakýsmi zlověstným tichem které podbarvuje prostor pod uhrančivým hlubokým hlasem Masami. Celé je to ohromně náročné, kapela chvílemi není téměř vidět, jakoby oscilovala ve vzduchu celá jejich těla, a přitom z nich
cítíte naprostý klid, jakousi vyrovnanost, klid šamana, který prozřel. Tohle není hudba, to je hledání podstaty sebe sama, skrz zvuky. Jakási veřejná pitva sama sebe. Ale není to kýčovité, není to směšné, není to onanie.
Vytváří to ve vás posvátnou úctu, nechápete, ale nemůžete se odtrhnout. Dostáváte regulérní pocit, že elektrická kytara byla celých x let používána úplně nesprávným způsobem a teprve teď na "To"
někdo přišel. A aby toho nebylo málo, v těch superkosmických dálavách se najednou odněkud ozve úplně obyčejná bluesová melodie. Úplně obyčejnej divokej západ. S elegancí a bez hnutí brvou, vám LSD March míchají tento koktejl všehomíra. Nevíte proč, ale
nějak to funguje a celé je to tak hlasité, že sami ztrácíte představu o tom, kde přesně se právě jako hmota vyskutujete. A když to všechno skončí (tak rychle jak to začalo), máte pocit, že jste se právě znova narodili. Jenže jako nemluvně, který z ničeho
nic někdo úplně nahý vyvrhnul na temnou mokrou ulici. Zvoní vám v uších a nutně potřebujete někomu vysvětlit co jste právě viděli a ujistit se, že je všechno v pořádku jak to bylo před tím.
8.3.2008 - UP-TIGHT (Japonsko)
Psychedelický rock je něco, co opravdu neposlouchám, a byl jsem zvyklý se mu od svých dvaceti let spíše vysmívat. Po dnešku se především hluboce skláním. Tahle psychedelie byla zábavná, odzbrojující, umělecká, a křišťálově
čistá. Takový výkon jsem již pár let nikde neviděl.
.....
Up-tight kolem sebe mají tajemnou atmosféru. Působí svým způsobem jako zjevení, protože jim nezačnete přes vzdálenost našich kultur jen tak
rozumět. Každopádně budili dojem, že přesně ví co dělají, a člověk jim to chtě nechtě musel věřit. Up-tight vyplnili prostor kolem sebe do posledního milimetru a pak ho zahušťovali až k prasknutí. Jejich hudba je plná hutných kytarových ploch, které
vynikají nápadnou melodičností a naléhavostí, bicí vám bez mrknutí rozhazují srdeční rytmus a vy se s nejistým úsměvem podvolujete. Je to jako by vás Up-tight krájeli na kusy a ukazovali vám vaše vlastní pulsujicí srdce, jako kdyby vám někdo tajemně
nabídnul, že vám ukáže jaký byl svět, když ještě nebyl a vy jste nemohli odmítnout. V obrovské rozehrané symfonii napumpované basou a rinčením bicích občas zazněl Aoikiho duchaplný hlas, který vás přesvědčil, že to všechno co se právě odehrává myslí
smrtelně vážně. Do téhle hudby nešlo proniknout, nešlo proniknout ani do jednoho z hudebníků, nikdo ani nemrknul brvou, ale všichni se plně koncentrovali na hlučnou a stále znova explodující meditaci na kterou nás pozvali. Ať člověk chce nebo nechce,
Up-tight působili jako mistrovský šamanský počin. Že nezůstali za Primordial Undermind (USA/Rakousko) pozadu nám na závěr dokázali taktéž prokopnutým kopákem.
