Každý má tu svou..
Každému z nás někdy ublížil člověk, od kterého jsme to v životě nečekali. Zasadil bolestnou ránu, která se snad nikdy nezahojí a my už nikdy nebudeme stejní. Když se něco takového stane, nechápeme, jak nám to někdo mohl udělat. Bolest člověka mění většinou k horšímu, neumíme se pak otevřít někomu, kdo si to možná zaslouží a nikdy by nám neublížil...
Ale kolikrát se stane, že tím, kdo láme srdce, pálí mosty jsme právě my? Uděláme něco, co je tak odporné, že to slovy nelze vyjádřit. Snažíme se zahnat špatné svědomí tím, že si řekneme milion výmluv, řekneme si, že ve skrytu duše jsme hodní lidé, kteří se jen ocitli ve špatné situaci. Kecy.
Říkáme si, jak je svět nespravedlivý a jaké to je špatné místo. Ovšem většina lidí si ani neuvědomí, že každý z nás má na tom slušný podíl. Ubližujeme si navzájem, používáme na sebe slova, které jsou odporná a nejdou už vrátit zpět, hrabeme si jen pro sebe a záleží nám v první řadě jenom na sobě. Tak to pokračuje... a pak se nejde ani podívat do zrcadla, protože to, co tam vidíte vyvolává jenom odpor a zklamání.
Nevěry, milostné trojúhelníky, rozvracení nejlepších přátel. Tak hluboko jsme klesli.