hnidopich Muž, 42 let / Praha

Playlist: Otázky proč, Amanita, Zase smích

Pekelný střeva, 2H, Rozhuda

Akce začala vesele. Přijeli jsme asi deset minut před oficiálním začátkem a okamžitě se na nás sesypali ostatní, jestli vezeme bubny. Nevezli jsme, to zařizovali kluci z Rozhudy, no a ti tam ještě nebyli. Úspěšně dorazili po půl sedmé, takže se rovnou začínalo s hodinovým zpožděním.
Během čekání jsem se rozhlížel a zjistil, že v Nádražce je jiný zvukař, teda dva zvukaři. Že to bude veselé, mi došlo poměrně rychle, protože ten starší místo přípravy aparatury zuřivě pobíhal s pájkou a ten druhý sice pobíhal, ale proto že sháněl dlouhé papírky.
První kapela začala hrát a zdálo se, že mé obavy byly liché. Pak nastoupila druhá kapela. Nevím, jak hráli, protože sólový kytarista byl tak děsně přeřvanej, že jsem po první písni musel z místnosti. Co jsem koukal, tak jsem nebyl jediný. Když jsem vyšel ven, tak jsem tam byl sám a během 15 minut tam bylo asi 30-40 lidí.
Pak jsme přišli na řadu my. Kluci si začali připravovat komba a já čekal, až se zdekuje bubeník předchozí kapely. Nějak se mu nechtělo pryč. Kluci byli už dávno připraveni a on se tam pořád motal. Když konečně vypadl a já si začal připravovat činely, tak si vzpomněl, že tam nechal stojany a většinu jich odnesl. Jelikož tam zůstaly, tak jsem je bral za půjčené a počítal s nimi. Čili ve chvíli, kdy už jsme měli zvučit, jsem musel zase z podia a začít rychle vybalovat svoje stojany. Fakt žrádlo.
Starší zvukař opět vytáhl pájku a mladší asi sehnal hledané papírky. Snažili jsme se nazvučit můj mikrofon, ale nepovedlo se jim ho ani zapnout – zuřivě mi tvrdili, že je v hajzlu a nefunguje. Funguje a dobře, ale to by pánové zvukaři museli poslouchat, protože informaci o tom, že je to kondenzátor a potřebuje fantomové napájení, jsme jim řekli třikrát – nezapnuli ho! Takže jsme předělali playlist a já hrál bez mikráku. Po zvukovce Krtek požádal o ztlumení svého zpěvu v odposlechu. Tento neobvyklý požadavek zvukaře natolik zmátl, že to musel Krtek zopakovat asi 20x, než to pochopili a přestali zpěv přidávat a konečně ho stáhli. Byla to naše nejdelší zvukovka za hodně let.
Jelikož jsme nabrali solidní skluz a já byl na prášky, a proto jsme začali pěkně zostra a ačkoliv jsme songy docela natahovali, právě díky vysokému tempu jsme je odehráli za 40 minut. Co jsem slyšel, tak se naše vystoupení docela líbilo, ale zvuk prý byl děsný. Zkrátka a dobře jestli tito pánové budou i nadále zvučit v Nádražce, asi si další hraní hodně rozmyslím. Rozhudu jsem bohužel neslyšel, protože po dohrání se mi udělalo blbě ze vzduchu a dehydratace a musel jsem to jít vydýchat ven.