hnidopich Muž, 42 let / Praha

Rozhuda, Ora et Labora

Křest 2.CD Rozhudy

Playlist: Etuda, Určení místa, Budíček, Zase smích

Z počátku panoval trochu chaos a akce nabírala solidní zpoždění. Hráli jsme jako druzí. Naše vystoupení bylo z mého pohledu trochu divné, nějak jsem se nemohl dostat do té správné nálady a co jsem sledoval Ondru, tak se taky netvářil spokojeně, ale dle ohlasů z publika, to asi nebylo zas tak špatné. Na přání kluků z Rozhudy jsma po delší době oprášili Budíček.

Pak už vystoupila Rozhuda a na závěr jim Ondra pokřtil CD.

Krtek: Dorazili jsme včas. Klub otevíral v 19:00 a shodou okolností to měl být  i začátek první kapely. Nuže, hodina zpoždění. Čekali jsme až na nás přijde řada – to už byl klub narvanej k prasknutí a před naším vystoupením začali přicházet i lidi od Krále. To bylo velice krásné. Odehráli jsme koncert, ale moc si z toho nepamatuju – moc mě to dostávalo – moc mě to vyhazovalo. Rozhuda po nás napálila tempo a byla to sranda jak si s tím dravě hráli. Celá ta akce byl jejich křest CD, takže když se hledal kmotr, padl los na Ondru. Bylo to zvláštní, protože křtitel bývá tradičně Jan, ale novým postupům se meze nekladou. Po akci přišel přesun věcí na zkušebnu, což byla taky komedie, ale o tom až někdy jindy.

A psi se smáli, Skrytý půvab byrokracie

Plylist: Karkulko Růženko, Zase smích

Ze začátku panoval na akci docela chaos, takže ačkoliv jsme byli připraveni včas, museli jsme čekat skoro hodinu, protože chyběly kabely k mikrofonům a stojany.
Abychom mohli otestovat nový sound „Space Jam“ oprášili jsme Karkulku. Trochu jsem znejistěl, když jsem zjistil, že zapůjčené bicí mají jen jeden přechod. Normálně by to nevadilo, ale u Karkulky je to dost problém. Díky prodlevě na začátku jsme byli docela nervózní a začátek tak podle toho vypadal. Poměrně rychle se to naštěstí srovnalo. Space Jam sice nevyšel tak, jak měl, ale i tak měl docela úspěch. Např. Začátek byl tak pomalý, že diváci začali tleskat, protože si mysleli, že je konec. Křikl jsem na Wrynna, aby kurva už hrál, ale zapoměl jsem na mikrofon, takže to asi slyšeli všichni. Krtek a já jsme měli postupně zrychlovat a Ondra s Wrynnem měli více méně udržovat původní tempo, ale Wrynn a Ondra byli tak unešeni reakcí publika, že to napálili a já s Krtkem jsme za nima jen vláli ve snaze je dohnat. Jako druhou jsme zahráli Zase smích a šli si užívat příjemně rozjeté párty.

Krtek: Zajímavá akce, sice v nekuřáckém prostoru, ale se zajímavým interiérem. Nabíralo se zpoždění, protože na místě nebyla kompletní technika. Škoda, stačilo si vzít naši tašku ze zkušebny a mohlo to být pořešený. No, stalo se. Začali jsme hrát, ale odposlech na zpěv nějak stávkoval, proto jsme se rozhodli hrát bez něj. Kouknul jsem se na publikum a bylo tam plno, hodně plno, úplně jsem byl překvapenej. Začali jsme tedy předposlední písní: Karkulka Růženka - to byla experimentální píseň, kam jsme dodali space-jamovou pasáž, čímž se nám natáhla stopáž o dalších 10 minut. Lidi nám dvakrát tleskali během písně, ale space jam - ten byl zvláštně uhnanej, Giorgio to bravurně vyřešil a-lá The Who, že to ještě víc zrychlil, abychom se všichni sešli - no ale tím jsme odvařili publikum, které bylo tak zvláštně zhypnotizované - včetně mě. Měli jsme čas na píseň Zase smích, kterou jsme dohráli, a bylo to fajn. Celé to tam pulzovalo a měl jsem radost, že jsme pro ten večer dali to nejvíc, co jsme u sebe měli. Vzhledem k tomu, že jsem kuřák, trávil jsem více času venku, tak nevím, jak hrály ostatní kapely. Přišli další a další kamarádi a já byl jako v ráji. Dobrá akce.

Ondra: Den začal ve vypětí, což se ale během hraní celkem rozpustilo. Interiér, hlavně trabant kabriolet a novinový stoly, mě za celou tu dobu nepřestal nudit. Hraní bylo neskutečný, jako bychom odvalovali kameny. Bylo to super. V Karkulce se Wrynn po chvíli jal vyrábět kosmozvuky...a už to jelo a nebylo to k zastavení. Konečně jsem si poslechl Skrytý půvab byrokracie naživo a byl to příjemnej zážitek. A protože se nemohlo uvnitř kouřit, venku bylo brzo zakouřeno...já si řikal, odkud je ten smog.

Erection Disfunction, Central Therapy

Playlist: Etuda, Určení místa, Otázky Proč, Hyper reggae, Zase smích

Na koncert pod širým nebem bylo už trochu pozdě, ale doufali jsme v přízeň počasí. Bohužel počasí nás nepodrželo a byla děsná kosa. Návštěva byla díky tomu nevelká.
Hráli jsme jako první (což nám nikdy moc nevadí). Nervozita byla výrazně menší než o den dřív a pramenila nejspíš z velikosti podia, přeci jen jsou kluci zvyklí spíš na menší (mě to nevadí, já si sedím a co je kolem mě je mi v podstatě jedno). Ondra si aspoň mohl poprvé s klidným srdcem dát aparát naplno.
Začali jsme Etudou, kde kluci asi zapoměli počítat, takže tam bylo pár úletů, a pak přešli rovnou do Určení místa, kde zase Wrynnovi praskla struna. Hezký začátek, jen co je pravda. Abychom nezdržovali již tak dost napjatý časový harmonogram, začali jsme rovnou hrát intro Otázek. Ondra, který normálně intro dost natahuje, to tentokrát vzal docela hákem a Wrynn stihl natáhnout strunu a naladit jen taktak. Doprovodné vokály do refrénu, jsem výjimečně zpíval já místo Ondry, protože nebyl dostatek mikrofónů a Ondra by se o něj musel dělit s Krtkem, což díky výškovému rozdílu bylo neproveditelné. Jak vzal Ondra intro fofrem, tak solo si o to víc natáhl, ale aspoň jsme se dostali do pohody a kluci začali i trochu blbnout. Hyper reggae a Zase smích jsme kvůli nedostatku času trochu zkrátili. Nikdy bych nevěřil, že budem schopni tyhle dvě věci zahrát obě do dvaceti minut.

Krtek: Přijeli jsme na místo - byla docela zima. Začínali jsme v 7, aby byl čas na ostatní kapely, protože v 22:00 měl být konec. Začali jsme Etudou, která je nezvykle technická a do toho mého počítání se mě zvukař zeptal, jestli během této písně budeme zpívat, já zakroutil hlavou a tím ztratil přehled, v jaké fázi písně to vlastně jsem. Přehmat, nejistota, přehmat, synchronizace a jedem dál. Slušný úvod na v podstatě metalovém festiválku. Naštěstí Otázky proč nám dodaly jistoty, a já se začal propadat kamsi mimo realitu. Hyper reggae a Zase smích byly opět kráceny jako v Café na půl cesty, nicméně kluci je chtěli zahrát obě a tak se i stalo - vše za 20 minut. Dohráli jsme a byla strašná kosa. Viděl jsem dost lidí od Krále, ale když jsem ohlásil, že se bude vybírat vstupné, neviděl jsem ani jednoho. Ostatní kapely hrály výborně - byl cítit ten šílený kontrast mezi technikou a intuicí. K dobru všeho jsem rád, že zpěvačky, které ještě byly prezentovány na bandzone už s nimi nehrají - bez nich kapely zněly mnohem líp.

Ondra: Hraní asi na dosud největším pódiu. Celkově nebyl moc čas na blbnutí, což je škoda, ale ke konci jsme se začali odvazovat. Dorazilo bohužel málo lidí, vzhledem k tomu, kolik místa se nabízelo pro publikum. Ostatní kapely spíš nebyl můj šálek kávy, ale někteří byli technicky až moc dobří :)