hnidopich Muž, 42 let / Praha

Sestava: Ondra, Wrynn, Krtek, Jeejay, Vočko, Míša, Stierlitz, Baťa

Playlist:

I. Zemnik

II. Tenis bull, Farma, Sluníčko, Záchod

III. Balada, Existence, Chovatel, Dnešní drak - Dům se potopil

IV. Lesní píseň V. Suita podzemního kvítí, Otázky proč, Zase smích, Hyper-raggae

VI. Psáno

Velká sláva, na kterou jsme se připravovali velmi dlouho. Proč myslíte, že jsem začal tuhle pakárnu psát? :) Podařilo se nám dát dohromady všechny členy HLDP, čili jsme připravili tříhodinový koncert, kde se postupně střídaly všechny sestavy HLDP. Pojali jsme to chronologicky. Každý nově příchozí člen pronesl něco ve smyslu: „My jsme Hliníkové Lopatky a budeme vám tu dneska hrát“. Díky vedru a vysoké návštěvě byli posluchači nejen přímo v sále, ale i na zahrádce a tudíž si jich spousta sedla i k otevřeným oknům, odkud nás povzbuzovala. Rogo si vybral okno nejvíc vzadu na úrovni zadní stěny podia, čili jeho ksichty a hlášky jsem slyšel více méně jen já a všichni na mě koukali, čemu se to vlastně tlemím (Věta: „Chci drogy, co berete!“ mě odbourala asi na 5 minut). Začali jsme Zemnikem a na to, že se ho Míša znovu učila těsně před vystoupením, to bylo překvapivě dobré. U starších písní se občas dost výrazně projevoval nedostatek času ke zkoušení a prodleva od chvíle, kdy jsme je hráli naposledy. Občas to zakulhalo v textech, občas v akordech a např. Chovatel byl doslova tragický, občas jsem měl pocit, že Vočko a Ondra hrajou každej jinou píseň. Nicméně i přes tyto nedostatky, tam bylo opravdu spousta zajímavých a neopakovatelných okamžiků a první polovina koncertu dopadla dobře.
V poločase se pokřtilo CD speciálně připravené pro tuto akci. Bylo 20 exemplářů a každý se jinak jmenoval (takže jsme první kapela, co vydala v jeden den 20 CD). Baťa křtil tak vehementně, že pivem zlil nejen cedlo, ale i Krtka a hlavně stojan s texty. Pak se Ondra schoval za sloup a začala akce "poznej písničku". Ukázalo se, že Skřehota má naše songy opravdu naposlouchané, protože skoro všechno uhádl jako první. Sice se ze zadu občas někdo ozval, ale on byl vždy rychlejší. A hlavně, lidi, hodinu a půl jsme do toho řezali, myslíte si, že Vás pak uslyšíme kňourat ze zadních řad? V tu chvíli bylo před podiem v podstatě prázdno!
Druhá polovina akce začala Lesní písní, kde si Krtek a Stierlitz dali basový battle a Stierlitz si dal v recitační pasáži místo básně vtip, který výtečně posunul do následné gradace. Pak jsme se do toho dali v aktuální sestavě a bylo to divoký. Akorát v Hyper-reggae si Baťa omylem nastavil basu pro slap příliš nahlas a já neslyšel nic jiného než jeho, čili jsem gradaci musel odhadovat podle toho co Ondra mačká na kytaře (a kdo jste někdy Ondru pozorovali jak drží akordy, víte v jak zoufalé jsem byl situaci). Zase smích se povedl ještě lépe, než posledně a dokonce se nám podařil výborný falešný konec, který byl zcela neplánovaný. Musím uznat, že tempo bylo fakt vražedné. Jako poslední píseň zaznělo Psáno, kde jsme si s Vočkem dali duet a pak jsme museli skončit neboť přišla policie a akci ukončila. (Za celou historii Lopatek to byla teprve třetí akce, co byla předčasně ukončena. Poprvé nikdo nepřišel, podruhé všichni odešli a třetí byla ukončena, protože někdo přišel). Ale jak řekl Rogo: „Správný undergroundový mejdan musí skončit zásahem policie.“ a tenhle byl fakt super. Díky, všem!

Krtek: Inu dlouho očekávaná akce, připravovaná už od listopadu předchozího roku. Setkání kamarádů bylo magické, jako by znovu ožily vzpomínky na to, co se kdysi dělo. Myšlenka celé akce bylo zmapování písní, které by ukázaly vývoj z původního punk soundu k psychedelii. Hodně mě potěšilo, že to bylo i posluchačům zřejmé, jak jednotlivé písně mají v každém setu jiný psychedelický nádech - a tedy postup byl pozvolný, nikoliv skokový. První písně jsme hrál s nejistotou, jak se kluci budou chytat, stačila malá chybka, najednou to je vše špatně. No byly tam, né že né. Dnešní drak a Dům se potopil byly pro mě velice dojemné, protože ty texty opět pro mě začaly promlouvat. Lesní píseň byla sranda - zvláště ten bassový battle, který jsme hráli se Stierlitzem před 50ti koncerty (tentokrát technika nezklamala jako tehdá v Music baru Ječná). Jinak V. set byl nástřel neskutečnej (byl jsem rozheranej). Při Suitě podzemního kvítí mi pot stékal po čele až do očí, zavrtěl jsem hlavou ve snaze jej sklepat, čímž se mi usadil i na brejlích - tudíž jsem nic neviděl a dozpívat druhou třetinu Deprese bylo peklo. Zase smích je naše obávaná píseň, protože po ní padám s Giorgiem vyčerpáním. V hysterické pasáži, která nedá nikomu vydechnout jsem z nějakého důvodu udělal vyhrávku a Giorgio začal zpomalovat, což bylo moc brzo - vyměnili jsme si pohledy, udělal jsem gesto a on to pochopil - zase skok zpět - bylo to něco jako když se protrhne přehrada - cítil jsem tu vlnu, která prošla mnou a první řadou v publiku a ž na konec. To bylo něco magického. Po Hyper-ragge přišla policie, aby nám oznámila stížnost na hluk, proto jsme zavřeli okna a ztlumili zesliovače. Další set začínal Psánem, které jsme téměř dohráli do konce, když policie přišla podruhé, že to pořád nestačí (lidé měli kvůli vedru otevřená okna a tak slyšeli z principu vše). Koncert jsme tedy ukončili. Doufám, že to byla dobrá párty, pro všechny, kdo se ji zúčastnili. Přišlo mi blbý vybírat byť jen dobrovolné vstupné, jen by to vadilo té atmosféře, která byla opravdu magická. Domů jsem dorazil asi kolem 2, ale nemohl usnout, byl jsem tak unaven,že jsem nemohl usnout, plný těch pozitivních vibrací, které jsem na koncertě zažíval. Seděl jsem na balkoně a pokuřoval a popíjel pivko - začalo pršet a bylo to moc příjemný (hudebník a tekoucí voda). Teprve ve tři jsem začal cítit únavu a já věděl, že teprve teď mohu usnout.

Ondra: Bylo zajímavý sledovat HLoDěPy z publika. Když hrála Míša, měl zvláštní příjemnej pocit z ženskýho elementu v kapele a představoval si, jak to tenkrát asi vypadalo třeba na zkoušce. Vočko to, jako vždy, dokázal nakoponout z tý pozemský a lidský stránky. Když jsme začali hrát v současný sestavě a počal jsem drtit plechovku, jakoby původní euforie publika opadla a tvořilo se něco jinýho, opačnýho k dosavadnímu. Takovej pozvolnej nájezd, kterej vyvrcholil poslení písničkou, a to už mi přišla atmosféra dost hustá. Srandovní bylo se vzájemě pozorovat okýnkem (z venku k pódiu) s lidmi sedícími na zemi, která byla úrovňově nám ke krku. Když jsem šmydlal šmitec a podobný koniny, tak se tam někdo smál a mával. Večer utla městská policie, kvůli rušení nočního klidu. Asi jsme rušili klid na benzínce či co. Tak jsme pili, mokli, jezdili noční tramvají. Nikdy nekupujte chleba v Žabce... a vůbec, je to strašně sterilní a drahej krám. Ať žijou vietnamci.

Sestava: Ondra, Wrynn, Krtek, Jeejay

Playlist: Lesní píseň, Chobotnička, Hyper-raggae, Zase smích

Smysl decibelu, A-bomb

Koncert na rozloučenou Smyslu decibelu. Škoda, že byl jejich poslední, protože byl asi nejzdařilejší, co jsem od nich slyšel. Kluci zahráli i cowery od hostujících kapel, čili od nás a A-Bomb. Škodolibě jsem se bavil jak Tomáš za bubny chcípe při písni Řekni mi (taky chcípu). Pak nastoupili A-Bomb a rohodně se mi to líbilo víc než v Modrý Vopici. Bohužel při jamu před vystoupením Smyslu basák A-Bomb ve snaze zesílit Krtkův půjčený aparát místo dotazu, jak se to dělá otočil všechny poťáky doprava, čímž odpálil zesilovač. Takže celý večer byla baskytara utlumená a pěkně chrčela, což nám při vystoupení dělalo problémy, jelikož jsme ji moc dobře nešlyšeli. Skřehota si s námi zazpíval Chobotničku. Premiéru si odbyla píseň Zase smích, která byla připravována na 100. koncert, který následoval, naštěští se Krtkovi podařilo umravnit kombo a my ji mohli pořádně rozjet. Dost povedená akce, až na ten basový aparát.

Krtek: Akce začala poklidem, kdy jsme přijeli zhruba hodinu před prvním člověkem z té akce. Postupně se místo začínalo plnit a v 20:00 začal jam. Půjčil jsem si basu, ale nesedla mi a díky tvrdým strunám jsem moc nemohl vyrábět vyhrávky. Pak se přidal dorazivší Ondřej a v duetu s Vláďou vytvořili pěknou uvítací ceremonii. Začali Smysl decibelu a hráli nezvykle čistě a vyhraně. Měli jednu pěknou vložku, když zahráli „Řekni mi“ od Lopatek – moc se mi to gesto díků i zpracování líbilo. Nastoupili A-bomb s covery Smyslu a pak s divokým rock n rollovým setem zakončili svoji produkci. Jo, hodně divocí kluci. Na pódiu jsem zjistil, že mi začíná zlobit kombo a že hraje jen na půl, což mě vykolejilo, protože jsem zvyklej na svoji úroveň basů. Nicméně po krátkém nastavení jsme začali. Nedokázal jsem se plně soustředit na muziku, protože mi ta basa zněla prostě jinak, což se odrazilo ve velice krátké improviozaci v Lesní písni. Chobotnička byla speciální v tom, že ji odzpíval Vláďa – dobře on. Při poslední písni a do té doby novince – Zase smích jsme to rozjeli, v té pasáži, kdy basa hystericky jede svoji linku, jsem upadával do těch mystických stavů tranzu, kdy jsem cítil úžasné ticho a prázdno plné elektrizujícího napětí. Pak jsem se nějak probudil a vrátil se do písně. S posledním tónem jsem se odpotácel ke kombu a nějakou chvíli nabíral sílu. Úplně vyčerpán. Hodně dobrej večer.

Wrynn: Je to sice smutné, že jsme se v něm sešli kvůli smutné události, to jest konci Smysláčů, na druhou stranu to byla suprová akce a kluci v muzice pokracují (i když každý jinde). První na řadě byl džem, na který jsem se tak nějak hnedle nakýbloval. Zahrál jsem si se Skřehotou, Pé'tou, posléze i Tomasem a Giorgiem a basákem A-Bomb. Co jsme hráli se mi líbilo, tak snad i publiku :-). Poté jsem půjčil kytaru Ondrovi, aby si se Skřehotou mohli dát Little Wing. Koncertní rozlučka Smyslů se sice rozjížděla řekněme poněkud zvolna, ale končila tak, jak jsme byli na tyhle punkové košiláče zvyklí. A "Řekni mi" v jejich podání udělalo radost. A-Bomb jsem si užil jako vždy, avšak tentokrát mi připomínali Led Zeppelin o trochu víc něž jindy. Pak už jsme přišli na řadu my. Publikum již tradičně mírně prořídlo, na druhou stranu, ve tvářích těch co zůstali jsem četl spokojenost. Novou píseň na závěr jsem zvládl, jen jsem nečekal prostor na sólo, nakonec jsem vyloudil z kytary harmonické zvonění, z toho co jsem slyšel já, to mohlo být i dobrý :-). Shrnuto a podtrženo - díky Smyslu za všechny ty ryby a za pozvání!

Ondra: Když jsem přišel, Skřehota mě vytáhl na pódium, abychom si zajamovali na Little wing. Bohužel jsem to neuveřitelně zkurvil - soráč Vláďo :). Sice jsem hrál na Wrynnovu Vanilku (kytaru), ale byla trošičku rozladěná. No nic, rád jsem si zahrál a trošku mě to nakoplo, že už to může být jen lepší. Smysl hrál jak utrženej ze řetězu. Multiinstrumentalista Péťa se při hraní pořád potutelně usmíval, tak jsem nevěděl jestli si to tak užívá nebo trpí a těší se na paličky. Večerem se nesla společná atmosféra sounáležitosti. Naše hraní se mi už moc nevybavuje, ale myslim, že se bylo v pohodě.