hnidopich Muž, 42 let / Praha

sestava: Ondra, Wrynn, Krtek, Jeejay + Baťa (host)

playlist: Deprese, Hyper-reggae, I'm so glad

Tento rok nebyl na alternativní stagi takový chaos, takže jsme se dostali na podium s pouhým hodinovým zpožděním. Bohužel těsně před začátkem vystoupení se prudce zvedla teplota a vlhkost vzduchu, což mělo destruktivní vliv na průběh vystoupení, zvláště na Ondrovy struny. Je ironické, že jak já tak Krtek, jsme se našich kytaristů v průběhu týdne několikrát ptali, zda nepotřebují něco koupit jmenovitě pak struny a pokaždé nám bylo žečeno, že nic nepotřebují. Takže první Ondrova struna praskla při vybalování kytary, bylo to basové E a světe div se Ondra neměl náhradu! Wrynn mu po chvíli hledání a nedorozumění (díky kterému jsme zjistili, ža ani on nemá kompletní sadu náhradních sturn) dal svoji. Tímto jsme nabrali 15 minut zpoždění.

Jako první píseň jsme zahráli premieru Wrynnovy písně nazvané prostě Deprese. Díky nervozitě, houpajícímu se podiu a neohranosti songu byl náš projev poněkud rozpačitý. Po odehrání Deprese se stan již dost naplnil a Krtek prikročil k plánovanému křtění našeho CD: HLDP – LIVE AT ZKUŠEBNA.

Já mezitím s hrůzou zjistil, že Ondra má opět na kytaře o strunu méně (tentokrát vysoké E) a opět nemá náhradu. Wrynn také neměl náhradu a půjčil Ondrovi aspoň strunu H. Bohužel jsem také viděl, že se Ondrovi nedaří tuto strunu protáhnout kytarou.

Krtek zatím, společně s kmotry Rogem a Luďou, křtili CD. Vzhledem k nastalé situaci to naneštěstí brali moc hákem. Pofoukali CD dýmem a Krtek ho hodil do obecenstva. Teprve v tu chvíli si Krtkek všiml Ondrových problémů.

Když už se Ondrovi podařilo strunu protáhnout kytarou, tak zjistil, že je příliš krátká a nedosáhne. O mě se už pokoušely mdloby. A někdo naštěstí donesl náhradní kytaru – my ale přišli o dalčích 15 minut.

Další písní bylo Hyper-reggae, kde si s náma na basu zahrál jako host Baťa. Na předcházející zkoušce jsme si s Krtkem všimli, že při patřičném zrychlení a mírné úpravě basového riffu se dá z konce Hyper-reggae velmi snadno přejít do My Generation od The Who, což jsme také na tomto koncertě provedli. Přesně ve chvíli, kdy jsme přešli do My Generation nám s Krtkem došlo, že jsme se s tímto nápadem zapoměli svěřit ostatním. Naštěstí kluci jsou na naše spontánní nápady zvyklí, takže se okamžitě chytli a nebylo to skoro poznat. V průběhu Hyper-reggae se Krtkovi začalo rozpadat jeho staré triko a poblíž stojící Luďa mu ochotně pomohl a triko z něj serval. Tento rychlý striptease se divákům zřejmě líbil, což soudím dle potlesku.

Protože jsme už neměli moc času, tak jsme jako přídavek na závěr dali neplánovaně cover I'm so glad (v této písni zase s oblibou demoluje struny Wrynn).

Wrynn: "Křest" našeho alba kouřem proběhl dobře. Škoda jen Ondrovo strun které si řekly: "Dost!" a jejich výměna a i následné půjčení jiné kytary nás zdrželo. Památný okamžik jak jeden z posluchačů rve z Krtka tričko.

Ondra: Lidi lezli po stromech, koupali se v tůňi, hráli, chlastali a snad i souložili. Samozdřejmě co se týče undergroundový scény. Tu druhou jsem vcelku promarnil. Krátce jsem se zamyslel nad svým xichtem, když mi pár lidí řeklo, že se tvářím jako vrah. Při hraní jsem zažil katastrofální scénář každýho kytaristy, zkrátka mi praskly obě éčka a pak možná ještě něco a já neměl v záloze jiný. Naštěstí se nabídl zachránce Wrynn a zbytek produkce jsem se snažil ve značně připitým stavu namotat struny, byly zkroucený a já taky. Lukáš mi pak nabídl kytaru, s kterou jsem dohrál číslo. Užil jsem si kapelu Na rozcestí, jenž má diametrálně odlišný zvuk, než byl do tý doby slyšet. Nechal jsem se unášet jejich harmonií a zvuku s jazzovým nádechem. Za zmínku určitě stojí Rogův autentický výstup... o životě, dospívání, chlastání apod...

sestava: Ondra, Wrynn, Krtek, Jeejay + Vočko (host)

Rozhuda, Smysl decibelu, Třetí rande + HLDP

Playlist: Molly's lips, About a girl, Otázky proč, Hyper-reggae, Flanelová košile

Díky náročnému týdnu a pátku obzvlášť, jsem měl náladu pod psa, takže jsem celý večer vrčel všude okolo (tímto se omlouvám všem, kterých se to dotklo), ale snažil jsem se nebýt vysloveně zlý. Nutno podotknout, že mi to ostatní moc neusnadnili.

Teprve den před koncetem jsem se dozvěděl, že jsem byl dobrovolně vybrán jako ten, co půjčuje bubny. Nadšený jsem z toho moc nebyl, ale souhlasil jsem (co mi taky zbývalo, že).

Na místo jsme dorazili včas a aparatura i bubny byly dlouho před sedmou připraveny. Mým zvykem je vše co nejdřív přichystat a pak teprve relaxovat před vystoupením, a proto mě znervozňuje, když má někdo opačný postup (zvláště u akce s více kapelama, kde je riziko prodlení opravdu vysoké). Chlapci z Třetího rande moji trpělivost napínali do extrému. Ačkoliv dorazili jen pár minut po nás (tj. cca půl hodiny před zvukařem), nastavení aparátu a nástrojů se začali věnovat až po několikáté zvukařově výzvě. Mikrofony ignorovali, pokyny zvukaře v podstatě taky, a přibližně 45 minut si na podiu v podstatě brnkali.

Jejich bubeník se nad mými škopky netvářil zrovna nadšeně (ale možná se mi to jen zdálo), což byl první okamžik tohoto večera, kdy jsem zauvažoval, že se sbalím a i se svými bubny zmizím, pak aniž by se zeptal povolil všechny zámky na mých stojanech a já tekl při představě opětovného nastavování. Když začal přenastavovat bubny bez povolení šroubů, tak jsem začal pěnit (i laikovi musí být jasné, že tohle jim neprospívá). Ve finále bylo zjištěno, že virbl, který si přinesl nebyl vůbec slyšet a tudíž bylo nutné zapůjčit ten jediný dostupný, čili ten můj (kluci z Rozhudy ještě nedorazili a Smysl decibelů si chtěli půjčit ten od Třetího rande). Po zapůjčení virblu si bubeník začal ihned stěžovat na jeho zvuk a to už naštvalo Krtka. Já jen lapal po dechu. Když konečně nazvučili a bubeník odešel z podia, tak se za moje bubny, aniž by se zeptal, usadil kytarista a začal do nich mlátit hlava-nehlava a já musel opustit místnost -  jinak bych taky mlátil. Když jsem se vydýchal a svedl krátký boj o své místo, začal jsem si konečně užívat koncertu, i když jsem dost často sloužil jako přistávací plocha pro babypunkery.

Pak nastoupili oslavenci Smysl Decibelů a v obecenstvu vypukla taková vřava, až jsem se bál o své končetiny.

Naše vystoupění následovalo. Začali jsme poctou Kurtu Cobainovi a po roce se k nám připojil Vočko jako host. Nevím jak ostatní, ale já si ten okamžik užil. Pak nastoupilo naše acid-rockové šílenství a zvláště Ondra byl k nezastavení. I díky Ondrově nezastavitelnosti mě chytla ke konci Hyper-reggae křeč do nohy a já musel na chvíli vysadit kopák a už se mi ho nepodařilo znovu zapojit, což vyústilo ve značné zrychlení tempa. Jako poslední zazněla naše verze písně Flanelová košile od Smyslu decibelů.

Pak nastoupila Rozhuda a před řídnoucím publikem se jim dařilo. Já ještě párkrát zachytil padající tanečníky (a tady už moje ruka opravdu povolila), čekal na konec a bavil se pozorováním již notně znavených babypunkáčů.

Poslední poznámka je vzkaz pro kluka, co si při našem úklidu a nošení aparatury po koncertě chtěl půjčit můj virbl, který zrovna nesla moje drahá polovička. Větou: „Půjč mi to, co má tvoje žena mezi nohama!“ si vykoleduješ spíš pěstí do zubů, než cokoliv jiného.

Krtek: Dvouoslava Tomáše a Vládi ze Smyslu decibelů a zrovna na výročí úmrtí Kurta Cobaina. Akce byla v časovém presu, ale zvláštním způsobem žádné prodlevy nebyly. Všichni končili tak, jak měli. Začátek koncertu jsme uvedli dvěmi písněmi od Nirvány, kdy se připojil zpěvem i kytarou Vočko. Odehráli jsme otázky a bylo to magický, byl jsem obklopen tóny a vnímal sílu hudby, ale bylo to divoký a rychlý - obzvláště v Hyper-raggae. Jako poslední píseň byla zahrána jednou a naposled, jako dárek oslavencům, jejich vlastní píseň Flanelová košile. Zahrána byla ovšem po našem (punk, blues, rock n roll). Byla to vydařená akce, kterou pak zakončil charitativní akt, kdy se nějaký nuzák, popřípadě nuzačka, obdaroval/la/li/ly velkou částí vybraného vstupného - samozřejmě bez našeho vědomí :-)

Wrynn: Vystoupil jsem téměř v kompletním převleku (ale po mém - bez drog) Kurta Cobaina. Shodou okolností měl taky rád flanelky :-). Potěšila mě Vočkova návštěva na pódiu. Obě naše písně se nesli v duchu celého večera, tj. divoce. Smysl decibelu se podařilo sehnat, aby  v kompletní sestavě nastoupili před nás a mohli si užít dárek v podobě coveru jejich písně Flanelová košile. Poslech i ostatních kapel jsem si užil, super akce!

Ondra: Po dlouhý době hraní s Vočkem, pěkně jsem si vychutnal jeho sólo v About a girl. Hraní bylo především na počest společných narozenin Skřehoty a jeho kamaráda. Došlo i k předání dárečku, kterým bylo ####### (cenzura).

sestava: Ondra, Krtek, Wrynn, Jeejay

Psychedelic Spiders of dr. Spoon, Von Plastic Factory + HLDP

playlist: Chobotnička, Otázky proč, Hyper-reggae, Gloria

Akce okamžitě nabírala zpoždění. I když měla začít od 19:00 ještě v 18:30 jsme seděli před bunkrem na naší aparatuře, abychom v zápětí zjistili, že v bukru chybí mikrofony. Ty donesl majitel kolem půl deváté. Díky tomuto zpoždění se stihla většina návštěvníků i účinkujících solidně upravit.

Začali jsme hrát kolem 23. hodiny, čili na nás už moc diváků nezůstalo. Což nám vůbec nevadilo a odehráli jsme z mého hlediska jeden z nejpovedenějších koncertů. Při spěšné příravě před koncertem jsem špatně postavil stojan na crash-ride a ten se již během Chobotničky odporoučel do nástrojů odstavených na podiu. Pěkně jsme se vyřádili a přidali Glorii. Bohužel jeden rozvášněný pukáč během Glorie sebral Krtkovi mikrofon a já viděl Krtka po dlouhé době pěkně nasranýho, a protože tím narušil tvůrčí atmosféru na podiu, Glorii jsme rázně utnuli.

Krtek: Večírek byl zasvěcen osobnosti kapitána Beefhearta. Nicméně začal s 2,5 hodinovým zpožděním, ale o to bylo víc času na konzumaci a úpravu nálady. Sešlo se dost známých a každý měl nějaký osud, který jsem si vyslechl a nasával amosféru, postupně upadající společnosti – viděl jsem i to, jak si jeden kluk u vstupu nechal napsat vrácenku na svůj penis (zřejmě, aby ráno věděl,kde byl). Náš koncert začal kolem půlnoci, začli jsme hrát před prořídlým publikem, nicméně "to" mě opět pohltilo, extra dlouhé pasáže plné Ondrových explodujících kytarových sól a Giorgiových bicích evokujícíh tsunami a uragán mě unášely někam za hranice universa. Za mě byla vzpomínka na kapitana Beefheart poctěna. Na dojezd jsme dali píseň Gloria, která byla neurvale přerušena na sračku opilým punkáčem, který mi sebral mikrofon, poté, co před tím několikrát upadl do beden a upravil design stojanu na noty. rázem jsem o "to" přišel a nebyl už důvod proč dál hrát - píseň byla dokončena. Grandfinále horolezeckého výstupu po vzoru himalájských portérů (prostě jsme nosili nosili apáru nahoru k silnici) ukončilo výborný undergroundový večírek.

Wrynn: Pozdní začátek opět ovlivnil účast na naší produkci. Pozitivní zase bylo, že kontakt s publikem, co zůstalo, byl příjemný. (S výjimkou jednoho punkáče - to jsem si říkal proč někdo další v publiku ho neodtáhne pryč). Vyzkoušel jsem pár nových věcí v písních a myslím že byli povedené. Penis jsem žádný bohužel neviděl, strávil jsem celý večer kromě hraní na gauči a že s ním kopák a basa pěkně vibrovali :-). Jo, a s lidmi s kterými jsem chtěl pokecat po produkci jsem si nepokecal, protože odešli. Ještě něco o dalších kapelách. Tak tedy Pavouky jsem si užil a Továrnu ještě více.

Ondra: Hraní nabralo pěkný spoždění, tak jsem si aspoň vychutnal Krtkovu přednášku o Beefheartovi a dokument o něm, kde mu bylo rozumět snad jen každý třetí slovo a tentokrát to nebylo tím, že zvuk obstarávalo moje chrchlavý kombo. Dál se to neslo v duchu Von plastic factory "Buď volnej jako pták, ale nebuď čůrák", to mi znělo v hlavě ještě pěkně dlouho potom. Větsina lidí byla už v tahu, když jsme začli hrát, ale nekteři ze zbývajících se natřásali do rytmu. Nutno podotknout, že už byli vsichni řádně opilí, včetně jednoho pankáče kterýho zaujal Krtkův mikrofon. Já si hraní užil opravdu pořádně. Překvapením byl dotaz jednoho švýcarskýho páru na CD. Snažil jsem se vysvětlit lámanou angličtinou, že CD nemáme, čehož se následně ujal Giorgio. Vynášení nahoru z Bunkru po půlnoci byla opravdu hrůza :-) ty nekonečný točitý schody...