hnidopich

22.11.2014 v 17:48

Stick n'OFF, Rosie, RozHudA
Playlist: Strach z ticha, Doteky, Opilecká
Krtek: Kapela Rozhuda slavila své výročí a tak jsme přijali jejich pozvání. Dorazili jsme na místo včas, přijeli Stic n' off a připravovali se. Akce nabrala mírné zpoždění, tak jsme začali hrát karty, jakožto nejlepší způsob, jak si při jednom pivu udržet hodinu víceméně kreativní zábavy. Ondra během dvou her přestal hrát, že se potřebuje najíst a zmizel. Karty jsme dohráli bez něj, pak ještě další set – nakonec byl celou hodinu pryč, což při umístění klubu Modrá vopice je zvláštní. Naštěstí se objevil 15 minut před začátkem, ale i tak mi to klidu nepřidalo. Začali jsme a byla to bída, naopak vše bylo zvláštně rozhozeno, trochu jsme si zpravili renomé při Dotecích, ale zase píseň Opilecká byla strašná. Osobně bych to popsal termínem : „no, fuj“. Do té doby jsem netušil kolik věcí se může během produkce posrat. I fanoušci, kteří se na nás přišli podívat, byli zklamaní, koneckonců my s nimi. Navzdory radosti z této naprosto perfektní synchronizace kapely a publika, jsme se celkem rychle sbalili a šli si domů lízat rány. Velice mě potěšil tamní zvukař, který o nás věděl a speciálně si nás šel poslechnout, on byl nadšen.

22.11.2014 v 17:43

Playlist: Strach z ticha, Doteky, Opilecká, Určení místa
Krtek: Měli jsme hrát zhruba od 21 hodin. Dorazili jsme tradičně s předstihem, abychom viděli Zelí fest za světla. Krátce na to - po vstupu do areálu Lopatky kolektivně schvátila těžká pohoda, mysl nám brutálně přeoral klid a s pivkem v ruce jsme se těšili na koncert.
Nastoupili jsme na „To je ale macek“ stage a navzdory okolnostem jsme byli pořád v klidu a dělali fórky – prostě v pohodě. Rozehrál se koncert. Pamatuju si zase jen útržky – vše šlapalo - co vím, hudba rozmatlávala mysl mě a, co jsem se ptal po koncertě, tak i ostatním ve stanu. To byla jízda. Zahráli jsme píseň Doteky, které jsou doplněny avantgardní improvizační pasáží, při které se do rytmu písně přezpívávají popěvky ideálně známých písní a to tak, aby se libovolný spoluhráč rozchechtal tak, že vypadne z rytmu. Třeba: Macarena, Con te partiro, No woman no cry, Noc na Karštejně apod..., rozesmálo to hlavně publikum, ale byla to nová experimentální píseň, která navíc sklidila ovace. Improvizační pasáž v písni Opilecká byl příjemný space masakr, který se pak postrockově prolínal s úvodním riffem. Po koncertě jsme byli všichni jako ve snu, jako kdyby to vše trvalo jen pár minut. Odešli jsme na bar a oslavili to - byla to kurva dobrá akce. Jo a taky se Hliníkové lopatky dědečka Pipýna staly - tu noc - rock n' rollovou kapelou.

22.11.2014 v 17:39

Václav Klaus, Vychcaný knedlíky!
Playlist: Strach z ticha, Budíček, Zase smích
Krtek: Jako tradičně jsme se dostavili necelé dvě hodiny dřív, abychom si připravili aparaturu a v klidu nasáli koncertní atmosféru. Tu jsme ovšem byli nuceni nasávat v přidružené hospodě Břetislavka, protože v Bílé vráně nikdo nebyl. Kolem 7. hodiny se začalo něco dít. Přišly první fragmenty Václava Klause, přišel Herák s lahví rumu místo cesťáku a další známí a kamarádi. První vystoupil Václav Klaus, který příjemně ničil sluch svým hardcorem a hromovým hlasem jejich zpěvačky. Náše vystoupení bylo uvedeno nefungujícími mikrofony, protože jich potřebujeme jako Beatles – tedy 4. Nakonec jsme začali, i když unavený Giorgio mezitím na chvilku usnul. Ale pak to byla jízda, bylo to zvláštně rychlý, magický a z-kecek-vystřelujcí prožitek. Blbý bylo to, že díky pozdrženému začátku se pozdržel i start Vychcaných knedlíků, na které přišla většina většina lidí v sále. Hráli dobře a ještě líp i po plánovaném konci produkce. Vše dobře dopadlo. Koneckonců na tomhle koncertě jsem uviděl, že v porovnání s ostatními hardcore punkovými kapelami zas tak pomalu taky nehrajeme.

hnidopich Muž, 42 let / Praha