hnidopich Muž, 42 let / Praha

Rozhuda, GBM, Žblept

Playlist: Otázky proč, Karkulka Růženka, Zase smích

Poslední koncert tohoto roku. S výsledkem nejsem moc spokojen, prostě to nebylo ono. Asi nejvíc nás rozhodily technické problémy, během Otázek jsem zjistil, že mi padá mikrofon u virblu. Zvukařova reakce na moji reklamaci byla: „Tak do něj nemlať!“ … ehm. Dalších 10 minut mu trvalo, než sehnal stojan a nový mikrák a my mohli pokračovat, bohužel tím byla veškerá pohoda nutná pro hraní v háji. No, snažili jsme se dál, ale už to prostě nebylo ono. Na konec jsme měli dohodnut stejný odchod, jako jsme provedli při Mikulášském koncertě, ale ačkoliv jsem to před vystoupením minimálně 5x zopakoval, Ondra na to stejně zapoměl a když jsem tudíž na konci Zase Smích přešel do „brambor“, tak Ondra namísto dohodnutého odchodu z podia vzal flašku od piva a začal tam hrnout sólo. No, ruce mě už bolely a při tomhle jsem myslel, že mi snad upadnou, ale zatnul jsem zuby a čekal až to Ondrovi dojde. Bohužel se k odchodu neměl a na naše pohledy nereagoval. V nejvyším zoufalství jsem po něm mrsknul paličku. Ondra se konečně probral a došlo mu, na co čekáme a rychle vyklidil podium. Byl jsem docela šťasten, že to máme za sebou.

Krtek: Když jsme dorazili, právě zvučil Žblept. Sedli jsme si ke stolu v rohu a čekali, až na nás přijde řada. Žblept z Plzně hrál pěkně řízně a celkem se mi to líbilo. Naše vystoupení se pomalinku rozjíždělo, ale několik dlouhých minut nás zdržel padající mikrofon na snare bubínku. Takovéhle dlouhé prostoje jsou mučící. Začali jsme Růženku, ale nervozita byla znát, Růženku jsme dohráli, ale mohlo to být lepší. Zase smích tradičně rozpumpoval tempo, ale já byl rád, že už jdu z pódia. Mimochodem vyzkoušeli jsme odchod z pódia podobně jako tehdy Nad Viktorkou, nicméně Ondra pořád vařil na kytaru – Giorgio mu tu dohodu připomněl hozenou paličkou – zvláštní ale bylo to, že v té rychlosti nebylo poznat, kdy si šáhl pro novou. Nevím, ale každopádně jsem byl rád, že jsem odešel z pódia.
Rozhuda hrála výborně, punkově. Stejně tak i G.B.M. Napadlo mě udělat coverovou kapelu, která by hrála převzaté písně jiných kapel, ale s tou úpravou, že pokud je někde pasáž, která nápadně připomíná jinou píseň, tak tu “jinou píseň“ tam v té aranži přiznat. Ale nevím, jak moc by ta coverová kapela byla oblíbená :)

Kubass.Rozhudass: … dávám Krtkovi za pravdu s těma Cover kapelama - každopádně přiznat nějakou vykradenou píseň by mohlo ve finále znít dobře - bohužel občas ani nevíme sami, co nám to připomíná, tak to ani jako krádež nebereme :D a tudíž ani nevíme jak zahrát originál. OMG to jsem se v tom zas zamotal :D ...

Bouchací šrouby

Playlist: Etuda, Určení místa, Karkulka Růženka, Zase smích (přídavek: Chobotnička, Psáno, Blue suede shoes, Johny B Good)

Do Nymburka jsem se hodně těšil. Měla to být zajímavá akce. Bylo dohodnuto, že Bouchací šrouby odehrají hodinu a my si pak dáme prodloužený set – v podstatě jsme měli v plánu zahrát stejný set jako na Mikulášském koncertě, ale bez Mikuláše, tj. asi 1,5 hodiny.
Bohužel vše dopadlo jinak – Bouchací šrouby nás zařízly! Vzhledem k tomu, že končit se muselo v deset večer, bylo dohodnuto, že Šrouby budou zvučit od šesti, aby stihli na sedmou začít. My přijeli v půl sedmé a ze Šoubů tam nebyl vůbec nikdo!
První jejich členové se objevili 10 minut před sedmou a se stavbou aparatury si hlavu moc nelámali, pivko, cigárko, pokec – zkrátka žádný stres. V tu chvíli jsme už začali seškrtávat playlist, protože bylo jasné, že nemáme šanci ho stihnou odehrát. V půl osmé dorazili další členové druhé kapely a začali předvádět něco jako zvučení. To už jsem doslova zuřil a zcela vážně jsem uvažoval, že po nich mrsknu první půllitr co mi přijde pod ruku, a tak jsem v zájmu zdraví přítomných opustil budovu.

Po osmé hodině konečně začali hrát, ale koncept večera byl v troskách. Původně bylo dokonce v plánu hrát jen do půl desáté, abychom moc neprudili okolí, ale v této situaci by to v podstatě znamenalo, že by nemělo smysl vůbec nastupovat, protože to bychom neměli ani 30 minut na hraní. Konec akce se tedy posunul na desátou a náš playlist se stále zmenšoval. Šroubům se moc končit nechtělo a začali přidávat, takže nakonec museli být v podstatě vyhozeni. A nám zbylo na hraní asi 45 minut. Chápu, že se občas takové věci stanou, ale bylo by aspoň slušné se omluvit a ne přehlížet nás jako krajinu.

Jak jsme byli nasraní, tak jsme se do hraní opřeli a dali do toho všechno. Wrynnovi hned na začátku praskla struna, ale popravdě řečeno jsme si toho v tom vzteku ani nevšimli a Wrynn to odehrál výborně i bez ní. Ondra pálil jednu improvizaci za druhou a my ostatní jsme mu zdatně sekundovali, občas převzal vedení Krtek nebo Wrynn. Jak jsme dohráli, tak byli lidi tak rozjetí, že jsme museli 4 x přidávat (a se svolením organizátora jsme riskli překročení policejní hodiny). Jenže jak jsme opustili myšlenku dlouhého setu, tak jsme všechny síly vrazili do první části a ty zbytky, co jsme ještě měli nás rychle opustily. Přes mizernej začátek se ale akce hodně povedla.

Krtek: Mělo se hrát od 19:00 (my tedy od 20:00), ale díky povinnostem jsme dorazili až kolem 18:40. Na místě byl akorát zvukař, Šrouby ještě nedorazily. Za 10 minut 7 přišel první z Bouchacích šroubů jako předvoj, který se trousil celou další hodinu. Měli jsme v plánu hrát hodinu a půl, ale díky Bouchacím šroubům, kteří neměli potřebu říct ani „sorry“, jsme nastoupili až v 9. Docela mě to zklamalo, protože jsem se na ten dlouhý playlist těšil. Nuže playlist se proškrtal a v poslední 45 minutovce jsme odehráli, co nám kvůli policejní hodině zbylo. A to rychle, rázně a hustě. Prochor nás vyzval, abychom tedy zkusili hrát i po 22., schválně, jestli to projde. Na ten další set jsem si naladil kytaru, ale nedošlo mi, proč je celá basa o půl tomu mimo… to se ale během Chobotničky ukázalo – na ladičce jsem si totiž nechtěně zmáčkl změnu ladění – takž když jsem nastoupil, byl jsem o těch půl tónu vedle, a to až do konce písně. To mě vyhodilo z konceptu, ale před dalším přídavkem jsem basu s pomocí Ondry a Wrynna zase sladil. Zahráli jsme ty své dvě krátké písničky, protože jsme nechtěli čekat, že by koncert někdo z úřední moci ukončil (jako tehdy v Motoráji) a na konec jsme dali nějakou r n’r klasiku. Po koncertě jsem cítil takové zvláštní uklidnění, že přes ten marast před vystoupením, to nebylo nic v porovnání s výsledkem koncertu. Bylo to prostě skvělý.
Ono v historii Lopatek to bylo nejvíc odehraných přídavků. Ukázalo se mi, že náš koncept playlistu je uzavřený set – přišlo mi to jako zvláštní udržování té rozjeté, energické atmosféry – ale bez nějaké spirituální progrese. Těžko říct, co to znamená.

Playlist: Etuda – určení místa, Chobotnička, Mikuláš, Budíček, Hyper-reggae, Karkulka Růženka, Zase smích

Náš tradiční mikulášský koncert jsme museli bohužel přesunout na nové místo.

Na tuto akci se vždy dlouze a pečlivě připravujeme, ale zdraví neporučíš, takže jsem se v sobotu ráno probudil s teplotou a bolavým krkem. Můj večerní výkon byl rázem velmi nejistý. Navíc jsme si špatně zjistili otevírací dobu, takže jsme museli čekat před zavřenou hospodou v mrazu víc jak hodinu, než otevřeli. To mi taky nepřidalo. Vystoupení už probíhalo ve větší pohodě. Opět nastala tradiční situace, že 10 minut před začátkem bylo v hospodě 5 lidí, ale s úderem 8. se naplnila k prasknutí. Až na Mikuláše (tentokrát v reggae stylu) se vše dařilo a koncert měl vzrůstající tendenci. Karkulka se natáha na 35 minut a opravdu se povedla. V improvizační části jsem se všichni utrhli a píseň si žila vlastním, životem, ale to vůbec nebylo na škodu a návrat se nám povedl velmi hladce. Díky délce Karkulky už nebyl čas na přídavek, ale i tak to byl velmi povedený večer.

Krtek: Výroční večer Lopatek, který se přesunul z Černé kočky do hospody Nad Viktorkou. Byla to velice uvolněná akce, kde se sešlo i dost lidí. Hrálo se mi lehce. Zase jsem byl úplně mimo, tak jsem ani moc nedokázal sledovat publikum. Kámoš Dave měl malou vsuvku, kdy básní připomněl, že ten den má narozeniny i Čuňas. Pěkné. Poslední píseň jsme ozvláštnili tím, že jsme během poslední dohrávky začali odcházet v pořadí Ondra, Wrynn, já a pak dohrál i Giorgio. Publikum bylo docela divoké – i já to cítil, jak se ve vzduchu něco dělo. A dělo se to pořád – opravdu skvělý koncert.