Ve sprše
Ahoj, zvu tě k poslechu. VS.
stop!
Mám podchycený, a ty to dobře víš, všechny tvý známý, co nekoušou…
Včetně tebe, tvýho já, jen naději si nech
Já sem něco jako bůh sem něco jak tvůj šéf
Postel máme společnou jen rozdělenej byt
Tohle není domov spíš jen atomovej kryt
Dýchat smíš jen do doby než já řeknu STOP
Můžeš mi dát, jen to co budu chtít, moc toho není, co cenu má
Já tě sice potřebuju, ty mě ale víc,
A takových loutek máme v bytě natisíc
Si pro mě jen štvaná zvěř a já sem na honu
Donutím tě k sebevraždě po telefonu
Dýchat smíš jen do doby než já řeknu STOP
Budu tady do doby než vy řeknete STOP
