Text: Jiří Olszar
Foto: archiv skupiny
S crossoverovou formací RAIN jste se mohli částečně seznámit díky recenzi na stránkách RockShocku k jejich poslednímu albu Cesty za sny. Není bez zajímavosti, že kytarista, zpěvák a jediný původní člen HONZA KVAPIL a bubeník PETR
'PEDRO' MICHAL se aktivně podílejí na pořádání festivalu Fryyfest. V následujícím rozhovoru tedy najdete nejen další informace o samotné skupině a jejím novém počinu, ale ve druhé části i o právě připravovaném čtvrtém ročníku, který vypukne 25.
srpna v areálu přírodního koupaliště v Novém Městě pod Smrkem. Svou trochou do rozhovorového mlýna přispěli i kytarista TOM LŽIČAŘ a baskytarista JAN 'HANZ' CÍR.
Do dnešních dnů prodělala skupina několik personálních i žánrových změn. Nejprve tedy k obsazení. Jak se tyto odchody a příchody podepsaly na dnešní tváři kapely?
Honza: S příchodem každého nového člena byl určitě přinesen i jeho hudební vliv. Z původní sestavy jsem vlastně zbyl už jen já. Nejmladší jsou Hanz a Pedro – Hanz má rád moderní nu-metal a HC, Pedro zase spíš death metal. Naše
tvorba je myslím takovej kompromis mezi všemi členy a jejich vlivy.
Hanz: No já si myslím, že tohle se podepsalo na kapele nejzásadněji, jelikož každej člověk má jinej vkus a jinak hraje.
Pedro: Tak já funguju se stále stejnou sestavou. (smích)
Předpokládám, že tyto změny měly zásadní vliv i na tu žánrovou transformaci, kdy jste se od původního thrash metalu dostali až k dnešní, poněkud těžce definovatelné hudební škatulce.
Honza: Ano, jak my říkáme crossover – i když vlastně když někdo přijde s novým nápadem, tak je to většinou podle chuti nebo podle toho, co zrovna poslouchá, a na zkoušce si pak každý přidá svůj nástroj. Ač žánrově velmi rozdílné a
pestré – nakonec to vždycky zní jako RAiN. (smích)
Pedro: Za to určitě můžu já, když jsem dorazil jako poslední. I když jako jedinej z mála poslouchám nejčastěji death metal. (smích)
Tom: No ono to bude komplikovanější. Jednak jsme s Honzou předtím hráli v zábavovce, kde se hraje spousta různé muziky, z toho jsme si nejvíc odnesli snahu o to, dělat muziku pestrou, aby si každý posluchač přišel na svoje, a pokud možno
jsme nikoho nenudili. Aktuální spoluhráči pak spíš nastavili mantinely, to, jak daleko v jakém stylu můžete zajít, aby to ještě ty ostatní bavilo. Potom se na tom podepsala moje technika hry, protože já na extra rychlé metalové běhy nemám. A další
důležitý vliv byli určitě finští Waltari, jejich desky Rare Species a Blood Sample nám trochu ukázaly, jakým směrem se v tom crossoveru vydat. A to mi vlastně připomíná, že pokud crossover opravdu znamená míchání
hudebních stylů, tak jsme snadno zaškatulkovatelní. (smích)
Hanz: Jo, přesně tak. V současný době to máme tak, že každej posloucháme něco jinýho, a když skládáme hudbu, každej si tam dá to svoje, a tím se ta hudba hodně zpestří.
Ostatně obrázek o tom, jak RAiN znějí v dnešní době, si mohli posluchači udělat prostřednictvím aktuálního alba Cesty za sny. Materiál, který se na něm nachází, je výsledkem skladatelské práce několika let, nebo se jedná o zcela nové
skladby?
Honza: Dá se říct, že kromě Války, která už prodělala asi třetí předělání, jsou všechny skladby nové. A musím říct, že nějaké čtyři měsíce od vydání Cest za sny už máme materiál skoro na nové CD. Písní máme věru
hodně, a tudíž se snažíme na koncertech 'repec' střídat.
Pedro: Jak již Honza naznačil, u nového CD se jedná spíše o materiál z posledního období.
Tom: Já to ještě upřesním. Pět věcí z desky jsou záležitostí cca roku před nahráváním. Válka je taková osudová věc, protože tu jsme hráli v různých podobách ve všech sestavách. Z původní verze, co je nahraná na prvním CD, zůstal
jen text, muziku jsme kompletně změnili asi před pěti lety, a teprve loni jsme si uvědomili, že jsme ji vlastně nikdy v této verzi nenahráli. Sny a Kráčím jsme zase připravovali pro demo asi 3–4 roky zpátky, ale nahrávka nevyšla,
jak jsme chtěli, tak zůstaly na čas u ledu.
Hanz: A já to celé shrnu. (smích) Z původně osmi songů jsou tři staršího data a zbytek jsou poměrně novější.
Jak probíhala celková práce kolem nahrávání, šlo vše hladce, nebo nastaly nějaké komplikace?
Honza: Jedním slovem – katastrofa. (smích) Tom zakoupil novou zvukovou kartu k PC a naše nahrávání bylo vlastně první manipulací s ní. Pronájem J-Centra – bývalého kina – byl na dva dny. První den a noc se Pedro a Tom
snažili přijít na to, proč PC nezaznamenává zvuk. Druhý den okolo poledne bylo nakonec vyměněno PC, a tak se oněch osm věcí natočilo během odpoledne, a to tak, že naživo a každá třikrát pro možnost volby lepšího výsledku. Zpěvy jsem pak nazpíval cca po
měsíci a půl se zánětem průdušek a v mateřském centru, obklopen plyšáky. (smích)
Pedro: Tím bylo řečeno vlastně vše. Prostě selhala technika, ale stihli jsme to za jeden den.
Tom: O zmiňovaných komplikacích jsem se hodně rozepsal v blogu na Bandzone, ale ve zkratce. Tak dlouho jsme řešili problémy s nahrávacím zařízením, až nám nakonec na samotné nahrávání zbylo jen pět hodin, všechny skladby byly nahrané
dohromady na tři pokusy. Dodatečně se dohrálo pár efektových kytar a zpěv, ale základ je z téhle krátké session.
Hanz: Komplikace samozřejmě byly, jsou a budou, ale nakonec jsme to vyřešili a mohlo se točit hlavně díky Tomášovi a Pavlovi Lžičařovi.
Jak jsem již naznačil, přilepit vám jednoznačnou žánrovou nálepku dost dobře nejde, a vy sami uvádíte, že styly prostě neřešíte. Ovšem novináři a kritici si v tom škatulkování libují, takže kam vaše hudební počínání zařazují
média?
Honza: Nevím – jak kdo, většinou někam mezi rockem a metalem.
Pedro: To netuším.
Hanz: No já osobně to vidím na nu-metal a crossover.
Dále uvádíte, že hrajete to, co vás baví. Z nahrávky je patrné, že prvotním středem vašeho zájmu je rock a metal. Co vás tedy ještě baví?
Honza: Určitě ano. Já osobně mám rád tvrdou hudbu od rocku až po metalcore – nepohrdnu ani občasným poslechem klasiky.
Pedro: Mně by nevadilo hrát funky-jazz, nějaký nepravidelný takty a tak.
Tom: Mě baví všechny styly, pokud jsou dobře odehraný, vyžívám se v koncertních záznamech, protože tam je vždycky vidět, jestli ti muzikanti umí, nebo ne, ale největší váhu má pro mě asi pořád blues. Při hraní se pak snažím vyhýbat tomu,
co nebaví ostatní. (smích)
Hanz: Tak krom zmiňovaných žánrů mě ještě hodně baví elektronická hudba, zejména pak trance, breakbeat, drum'n'bass a občas si rád poslechnu i hip-hop, pokud má hlavu a patu.
Když už jsme se dotkli těch kritiků, jak vlastně hodnotí novou desku?
Honza: Zatím byla zveřejněna jen recenze zde v RockShocku a dopadla nad mé očekávání dobře. Další recenze by teprve měly být napsány, tak uvidíme.
Pedro: Četl jsem pouze stejný názor. (smích)
Hanz: No já si myslím, že kritika to s náma moc jednoduchý asi nemá, když hrajem takhle různorodě. Asi je pak podle mě těžší tuhle hudbu nějak posuzovat.
Důležitějším kritickým měřítkem jsou pro vás určitě fanoušci. Takže co jejich názory?
Honza: Myslím, že fanoušci to přijali vesměs velmi pozitivně – což je zřejmé z ohlasů na koncertech i na našem Bandzone profilu. CD zní sice poněkud jemněji a uhlazeněji, než jak zníme na koncertech, ale já osobně jsem s ním
vcelku spokojen.
Pedro: My nějaké máme? (smích) Tak obyčejně jsou spokojení.
Hanz: Naši fanoušci nás většinou chválej, ale to je asi všude, proto od nich beru jejich názory hodně s nadhledem – spíš mě zajímá, co si o naší hudbě myslí jiní muzikanti.
Desku jste předpokládám řádně pokřtili. Kde a jak probíhal samotný křest?
Honza: Samozřejmě – křest proběhl v libereckém klubu Rock Pub, kam se moc rádi vracíme, za asistence kapel In Touch a Silent Session. Právě kamarádi ze Silent Session byli kmotry naší desky, a my si toho moc vážíme.
Hanz: Rock Pub jsme si vybrali i z toho důvodu, že zde máme asi největší zázemí.
Podporujete novinku například zvýšenou koncertní aktivitou?
Honza: Myslím, že koncertujeme tak nějak stejně a snažíme se mít co nejvíc koncertů. A myslím, že se to letos zatím daří velmi dobře.
Pedro: Je to asi tak. Koncertujeme podobně.
Hanz: Je pravda, že my hrajem poměrně často pořád, což nás samozřejmě baví, takže zvýšenou koncertní aktivitu máme vlastně celoročně.
S koncerty úzce souvisí i vaše další aktivita, na kterou bych se nyní rád soustředil. Pomalu se blíží čas open air festivalů a vy jeden takový spolupořádáte. Jedná se o Fryyfest a letos se bude konat již čtvrtý ročník. Když se ale podíváme
zpět, co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodli rozjet podobnou akci?
Pedro: Víra. (smích)
Hanz: Tak to je otázka spíš na Honzu, páč nebýt jeho, tak Fryyfest nikdy nevznikl.
Honza: Z kapely se aktivně na FF podílím hlavně já a Pedro. Vzniklo to asi takhle – já pořádal už dlouhá léta menší akce u nás a pořád jsem se potýkal s nízkou účastí, nedostatkem peněz a dalšími problémy. Už jsem se na to chtěl
vybodnout, ale moje žena mi řekla – co udělat velkej fesťák. Já na to, jestli se nezbláznila, ale pak jsem do toho šel. Sehnali jsme podporu města a Libereckého kraje a udělali poměrně hodně úspěšný první ročník s návštěvností cca 1200 lidí. Ty menší
akce dělám i přesto občas stále.
Když se podíváte na první ročník a porovnáte jej s právě připravovaným, jaké nevýznamnější změny zde vidíte?
Honza: Hlavně co se zdokonalení nás všech týče. První ročník jsme dělali naprosto amatérsky a bez zkušeností, které ale postupem času samozřejmě získáváme. Ale první ročník byl nádhernej, a to i díky té naší naivitě.
(smích)
Pedro: Naše zkušenosti. Poprvé, to jsme nevěděli vůbec, jak to dopadne. Nyní už máme něco za sebou. Taky doufáme, že se zlepšuje i hudební obsah festivalu – nebo je minimálně na lákavé úrovni.
Hanz: No je pravda, že každej ročník byl úplně jinej. Myslím si, že největší rozdíl je v organizování celé akce – rok od roku je festival stale vyspělejší a propracovanější.
Fanoušky patrně nejvíce zajímá hudební produkce, na co se tedy mohou letos obzvlášť těšit?
Honza: Myslím, že letos máme fest hodně pěkně zaplněný. Asi nejvíc lidí přitáhne Tublatanka, dále z těch zvučných jmen Kurtizány z 25. Avenue, Imodium, polští Malchus a švédští Pantokrator.
Pedro: Doplnil bych ještě Lety mimo, Merlin, Hlahol, naše kamarády Silent Session, Nahum a samozřejmě RAiN. (smích)
Hanz: Tublatanka bude jednoznačně největší tahák.
Na návštěvníky čekají i další outdoorové aktivity. Co nabídne festival v tomto směru?
Honza: Ano, vždycky se snažíme, aby byl FF něčím odlišný od ostatních festivalů. Každoročně je možné si odpočinout a zdarma si dát kávu v Jesus Coffee. Letos se naši přátelé a příznivci FF rozhodli udělat nějaké pěkné lanové aktivity
pro zpestření – více informací najdete na festivalovém webu. Já osobně se nejvíc těším na soutěž 'Sněz červa', které se určitě pasivně zúčastním. (smích)
Pedro: Těšit se mohou i na slackline, gumolano, výškovou síť, véčko atd.
Fryyfest se vždy věnuje i nějakému veřejně prospěšnému projektu. Co to bude tentokrát?
Honza: Ano, první ročník byl vlastně věnován bezpečnosti silniční provozu, druhý se stal beneficí pro oběti povodní atd. Letos bychom se konečně rádi dostali k původnímu plánu, a to protidrogové prevenci. Z tohoto prostředí jsme
vlastně vyšli a myslím, že chceme a máme lidem k tomuto tématu co říct a dát. Součástí letošního ročníku budou i talk show s bývalými uživateli drog. Asi nejznámější bude Dan Horyna z kapely Merlin, který byl i součástí filmu
Piko.
Hanz: Zajímavé určitě bude popisování vlastních příběhů lidí, kteří mají s drogami nějakou zkušenost.
Dá se tedy říci, že festival plní nejen funkci kulturní, ale i osvětovou?
Honza: Myslím, že dá...
Pedro: Určitě chceme nabídnout i něco navíc, nejde nám o samotnou hudbu. Jako organizátoři uznáváme křesťanské hodnoty.
Fryyfest je vlastně občanské sdružení, pokud tomu dobře rozumím. Znamená to tedy, že se věnujete i dalším projektům mimo tento festival?
Honza: Ano, snažíme se a do budoucna bychom chtěli dělat několik dalších projektů a aktivit během celého roku. Všechno je zatím bohužel závislé na penězích, a to je celkem velký problém.
Pedro: Kromě zimních mini Fryyfestů pořádám sem tam i metalové akce během roku. Fryyfest je podporuje morálně. Více se můžete dočíst na www.bandzone.cz/metalnight.
Jak je to s návštěvností, má stoupající tendenci?
Honza: Tak nějak v průměru návštěvnost stagnuje, ale věříme, že se to prolomí.
Pedro: Vzhledem k nepřízni počasí v roce 2011 a povodním v roce 2010 to je podobné. Také to nemůžeme srovnávat s dvoudenním festivalem v roce 2009.
Hanz: Já osobně si myslím, že tendence budou spíše stoupající. O Fryyfestu se v našich končinách mluví jako o samozřejmé události.
Samozřejmě dosáhnout maximálního uspokojení všech návštěvníků rozhodně nelze. Sledujete například názory fanoušků po každém ročníku a snažíte se případné kritické názory využít ke zkvalitnění služeb a dalších věcí kolem
festivalu?
Honza: Pokud jsou připomínky smysluplné a inspirativní, snažíme se. Prakticky to dokazuje i pestrost žánru na FF 2012 – od lehkého rocku Letů mimo až po švédský death metal Pantokrator. Myslím, že si u nás vybere každý, kdo poslouchá
rockovou muziku – jakoukoli...
Pedro: Každý se může vyjádřit v návštěvní knize na stránkách festivalu, popřípadě poslat e-mail. Po skončení festivalu máme obvykle kladné reakce. Bohužel, reptalové budou existovat stále (300 Kč za celodenní festival se jim zdá
mnoho atd.) a co si budeme nalhávat, rockmetalová subkultura není již majoritní. Kdybychom dělali festival v žánru hip-hop nebo ska, zřejmě by přišlo i více obyvatel Nového Města pod Smrkem, ale nejen z něj. Jenže my jsme rockeři, takže to jiné
zřejmě nebude, do jiných žánrů asi zabrousíme jen okrajově.
Hanz: Pokud ten názor, jak poznamenal Honza, má hlavu a patu a je opodstatněný, tak si z něho určitě něco vezmem.
Festivalů v Čechách a na Moravě docela přibývá. Jak to vidíte s budoucností Fryyfestu?
Honza: Příští 5. ročník bychom moc rádi pozvali opravdu světovou kapelu – vše záleží na tom, kolik letos prodáme vstupenek a jak budou štědří sponzoři. Pro nás osobně je FF absolutně neziskový a vše se použije na další ročník. Rádi bychom
byli festivalem s velkým jménem.
Pedro: Chceme, aby festival byl každoroční klasikou, kterou budou mít lidé rádi, na kterou si zvyknou a kam se budou rádi vracet.
Hanz: Ano, je to tak, festivalů a různých koncertů přibývá jako hub po dešti, a proto nezbývá než jen doufat, že se bude Fryyfestu dařit i nadále.
Já tedy děkuji za váš čas a nezbývá mi než popřát, ať vám to v kapele bezproblémově šlape a Fryyestu hlavně hodně spokojených návštěvníků a pokud možno bezvadné fungování i v dalších letech.
RAiN: My děkujeme a jsme moc rádi za skvělou spolupráci s RockShockem, která je již od prvního ročníku.
www.bandzone.cz/rain
|