Recenze CD RAiN - Cesty Z Sny - zdroj : IROCK SHOCK
RAIN – Cesty za sny
vlastní náklad / 34:29
Původně thrashmetalová formace Rain vnikla koncem roku 2002 z trosek skupin H.U.M.R. a Lazy Maker. Během deseti let prošla několikerou personální selekcí i výraznou žánrovou proměnou. Z původní sestavy nezůstal kámen na kameni a jediným členem, který byl i u samotného vzniku, je kytarista a zpěvák Honza Kvapil. Díky markantnímu stylovému převratu by snad ani nikdo nepoznal, že se kdysi pohybovali v divokých thrashmetalových vodách. Dá se říci, že Rain je prakticky zcela jiná kapela, což dokazuje i na aktuálním albu Cesty za sny.
Zařadit skupinu do čistě vyhraněné stylové škatulky je poměrně obtížné a jak samotní Rain uvádějí, styly jednoduše neřeší a hrají, co je baví. Po první zvukové ochutnávce to vypadá tak, že žánrovou výhybku přehodili do poměrně širokého kolejiště. Například kdyby v úvodní skladbě Sny přitlačili na agresivnější výraz, docela by se dalo s přimhouřením oka hovořit snad až o doom metalu. Přestože song není nijak přehnaně dlouhý, zdá se mi poněkud utahaný a nepřicházím mu na chuť ani při opakovaném poslechu. To následující Řeka se pohybuje v mnohem zajímavějších dimenzích. Jedná se sice rovněž o pomalejší kousek, ale kombinace metalovějších pasáží s rockovými, které nemají daleko k alternativní podobě, zní velice dobře. Skladatelsky vyzrálá záležitost, kde má každý nástroj a tón své pevně dané místo a i přes délku takřka sedmi minut se opravdu skvěle poslouchá. Decentní kytarové sólo v závěru vše vyšperkuje a nelze přeslechnout ani zajímavé vokální variace. Předpokládám, že zpěv má na svědomí pouze Honza Kvapil, ale mnohdy to vyzní, jako by za mikrofonem stálo hned několik vokalistů. V drsnější poloze se může lehce vybavit třeba Tomáš Hajíček (Krucipüsk), jinde zase Márdi (Vypsaná fiXa) nebo i poněkud ležérnější výraz Vládi Mišíka. Vskutku zvláštní evokace, které ovšem neurazí, ba právě naopak. Jak naznačuje další skladba Touhy, umí skupina zabrnkat i na pozitivně naladěnou strunu. Svižnější poprockový kousek s příjemnou atmosférou. Nutno poznamenat, že atmosféra ve všech skladbách je opravdu skvělá, a to ať již v ponuřejší, či radostnější rovině. Patrně jediná věc, která tu a tam připomene thrashmetalovou minulost, je Cejch. Nikam se sice zběsile nežene, ale kytary zde přece jen znatelně přitvrdí, což celou nahrávku žánrově opět rozšiřuje. Docela slušné hitové ambice má song Země. Škoda že se zde vokál nepřetransformoval do čistější podoby, která by možná vytáhla melodické linky do kvalitnějších rovin. Jinak ale příjemná věc, která by se hodila i do rádiového éteru. Pokud se budeme bavit dále o žánrové pestrosti, v závěrečné Kráčím se pro změnu ke slovu dostane i grunge rock.
Shrnuto a podtrženo, Rain skutečně styly neřeší a jasno v tom nemám ani po několika důkladných zvukových průzkumech. Zjednodušeně by se hudba dala označit jako pestrá rock/metalová mozaika, kde do sebe veškerá stylová soukolí krásně zapadají. Na poslech opravdu výborná věc, ale naživo bych se asi nedokázal stoprocentně odvázat k nějakému divokému rejdění v kotli fanoušků, což samozřejmě neznamená, že by mě deska nebavila, to ani omylem. Při poslechu jsem si příjemně odpočinul a nasál celkovou atmosféru, která je podobně jako hudba pestrá a vyvážená. Cesta za sny si určitě zaslouží pozornost, zejména pak u hudebně otevřenějších posluchačů.
Jiří Olszar