Máš? Mám. Maj? Majáles.
Majáles byl sice v sobotu a dneska je už středa, ale dřív to nešlo. Zase mi zloběj šlachy na ruce a ťukání do klávesnice pro ně není úplně to nejlepší. Kdyby někdo nevěděl oč jde - náš kamarád - pro někoho milenec, pro někoho spolubydlící, pro někoho hlavonožec - Miki - pořádal spolu s Liborem Bukovinským už potřetí Majáles ve Valdštejsnké lodžii u Jičína. 12 hodin muziky, veselí a chlastu - za 150 kaček.
S Morokwengem jsme se opět měli zúčastnit a zahrát ve 4 odpoledne jako kapela se startovním číslem 5. Přirozeně jsme se dost těšili - na takhle velkých a prestižních akcích přecejenom nehrajeme každý den. Takže jsme zkoušeli až se z nás kouřilo, vymejšleli jsme nový věci a kraviny do nich - v sobotu dopoledne jsme se sešli s Milanem ve zkušebně, čekáme na Matyho, čekáme, čekáme ... je to zvláštní, pozdě přece vždycky chodím já, ne Maty. Datluji mu tedy sms: "Nezaspals?:)" ... po 5 minutách mi Maty volá a omlouvá se, že jsem ho vážně právě probudil (bylo 11 dopoledne). No co, diletantsky jsme teda sbalili bicí do auta a vyrazili pro s(p)(r)áče do Miletína.
Cestu nám komplikovalo ještě několik objížděk, do Lodžie jsme tedy dorazili o fous déle, než jsme měli v plánu. První kapela - Steamroller už to tam válcovala. Byli pro mě příjemným překvapením. Vlivy Iron Maiden bych narozdíl od nich do svých kořenů asi nepočítal, ale musel jsem ocenit, jak dobře jim to hraje. Nic novátorského, poctivý starý hevíkem říznutý hardrock. Fajn otvírák. Napadá mě, že Majáles tím pádem vypadá jako Sonisphere pro chudé. Dnes už mi to jako tak dobrý vtip nepřijde :)
Post-Pubescentos nastoupili hned po nich. Kluky mám rád. A po čase si mě získala i jejich muzika. Je dobře zahraná, má náboj, dobrá nálada z nich lítá na všechny strany - a to v jednu hodinu po poledni ve slunném odpoledni prostě funguje. Přemysl Skvost, imaginární básník, kamarád a mazlíček kytaristy Lukáše se tentokrát nedostavil. To mě mrzelo, protože by mi to bývalo asi způsobilo nejeden výbuch smíchu. Snad příště. Lukáš je pro mě každopádně nejlepší a zároveň nejnedoceněnější pódiovej speaker na okrese :)
Od Abraham jsem čekal opravdu hodně. To ode mě asi nebylo moc hezké, protože se přecejenom teprve rozjížděj. Ale nízký nároky já neuznávám, takže stejnej metr všem :) Po hudební stránce mě Ejbova muzika vyloženě baví. Je šťavnatá, barevná, příjemně zahraná a dohromady to triu čerstvých maturantů podle mého sluší. Co mi ale sedlo méně byl jejich hostující vokalista Karel z rakovnických MaraJade. V jeho domovské kapele se mi jeho projev líbí, i ty korektně-nekorektní kecy mě občas pobavěj. U Ejba mi to ale naprosto nesedlo. Nemluvím ani tak o muzice, kterou asi nemohli moc zkoušet dohromady, ale o celkovém ksichtu, který na půl hodinu propůjčil celé kapele. Kdo to byl? Frontman na zkoušku? Hostující vokalista? Proč se tedy ale choval jako nesmělý frontman a mluvil a mluvil a mluvil? A co ho proboha napadlo překládat část textu Killing in the name od RATM do češtiny? Ve mně to budilo víc rozpaků než dobré nálady z dobré muziky. Abraham má ode mě nicméně palec dlouhodobě nahoru. Chce to jen najít si svojí cestu, které sedne všem - jim i lidem pod pódiem.
Po nich nastoupily Smradlavý hračky. Jestli je smrad účel, naplnili ho dokonale. Jejich set mi totiž skutečně nezavoněl. Nebudu víc komentovat. Stejně jsem tam skoro nebyl. Jezdil jsem po městě autem, připravoval se na náš set, schovával se …
Morokweng si pro tuto speciální příležitost připravili ještě mnohem úchylnější kostýmy na hranici legality, vkusu a heterosexuality. Pamatuju si, že zvuk na pódiu byl výbornej, mikrofon mi dával elektrošoky do rtů (wtf?), nové Intro znělo úplně na hovno, měl jsem trému, což se mi jinak nikdy nestává, moc dobře jsem nezpíval (to se mi naopak stává často), Maty byl téměř neomylný, Milan občas zápasil (zaprasil). Ostatně já taky. Nicméně: Lidi se na nás usmívali, tleskali a byli báječní. Na moje dotazy, jakej byl zvuk venku, se mi dostávalo odpovědí, že nic moc, že byly slyšet hlavně bicí a zpěvy. FUCK, FUCK, FUCK! Kdybych to tomu zvukařovi ještě nevysvětloval, že to potřebujeme v podstatě naopak! Tak nic, třeba příště… Pecka ale byla, že byl přítomnej Zapha a zazpíval si s náma Zoe Jensen. Dal bych z toho na youtube video, ale to bychom to nejdřív nesměli tolik prasit J
Po nás Metro. Na můj vkus nečekaně brzo, dal bych je klidně někam mezi headlinery, protože by si to jednoznačně zasloužili. Je mi jasné, že to asi bylo i z důvodu Matějova hospodaření se silami. Dvojáky nejsou zas taková legrace a ruku na srdce, nemládneme J Jejich set byl naprosto standardní. Takže příjemný, skvěle a bezchybně odehraný, veselý, bavící.
Satira Regula byla už sedmou kapelou. Měl jsem toho už trochu plné uši, tak jsme se rozvalili pod lodžií na trávě a poslouchali je z povzdáli. Byl jsem příjemně překvapen. Hynek výborně zpíval. To je nadstandard na který bych si rád zvyknul. Poslouchal jsem melodie notoricky známé a ani nevnímal, že je hrajou 2 různí kytaristé – oba nepůvodní a užíval jsem si to. Přemýšlel jsem, jestli nás Jardovo vytahané oranžové triko netrumflo naše perverzní kostýmky v nevkusnosti. Budeme na tom muset zapracovat J
Moji milovaní Bludi. (samozřejmě že Bludy) začali v sedm. Podvečerní světlo jim převelice sluší a mně teď dochází, že absence znalosti detailů jejich koncertu by mohla být způsobená lehkou opilostí, kterou jsem tou dobou začínal pociťovat. Hrátky rodinného klanu Dobiášovských si vždycky užiju, vesele odzpívané smutné texty ‚paní učitelky‘ řežou a hladí zároveň. Nechci po nikom šlapat a nikoho se dotknout, ale Bludy prostě nakopávaj prdele J
Před osmou už se chystala Killerpanda a já se chytal s ní, protože jsem byl obeznámen s tím, že prý si zase dáme Skylines od Goodfoul. Nervozita si skrz mou stupňující se podnapilost cestu proklestit nedokázala, takže jsem si precizní pandí koncert nadmíru užil. Po sto padesáté. Minimálně J Vzpomněl jsem si, jak mi Miki asi ve 3 odpoledne přiznal, že má pod kůží asi 8 piv a že už končí. Maximálně ještě devátý si prej dá. Koukal jsem s otevřenou pusou na jeho výkon a nechápal. Kluci z Pandy za to prostě uměj zarvat. Když se jejich set chýlil ke konci, řešili jsme v zákulisí se Zaphou a Hynkem, kdo ty Skylines vlastně bude zpívat. Měli jsme akutní přebytek zpěváků. Kluci to vyřešili šalamounsky – naběhli na pódium oba. Následujících 6 minut považuju za emocionální highlight celého Majálesu. Skylines jsou primitivní písnička o dvou akordech. Která má sílu zbourat zeď. Energie, která se vracela od lidí zpátky na pódium byla naprosto neuvěřitelná a já měl náběh nadělat si do kalhot. Posuďte sami:
Nemá ani cenu počítat, jak dlouho se považuju za skalního fandu the.switch nebo kolikrát jsem je za ty roky viděl. Jejich muzika mě kdysi uhranula a drží mě doteď. Nějaký závistivý kecy o tom, jak už to není ono a že je to jen komerční mašina, kde je marketing nad muzikou, posílám šmahem do prdele. Kdo chce zažít opravdové switch, nesmí bejt hnidopich, musí se dokopat jít posoudit tu sílu přímo z kotle, kde bude poslouchat ‚arogantního diktátora Sthepu‘ na slovo, zasere si boty, namůže si všechny svaly a schytá pár ran od soukotelníků. Já to takhle dělám vždycky a nikdy jsem si nemohl stěžovat, že bych od pražských nedostal 100% porci hudební zábavy. Co bych koncertu vytknul, byl BRUTÁLNĚ nahulenej zvuk. To bolelo i přes špunty. Fakt jsem litoval lidi, co se rozhodli to vydržet. Těm musí hučet v mozku ještě dneska. A pak taky těch pár agresivních opilců, co nedokážou pochopit, že v kotli není cíl jen do lidí strkat a snažit se někoho zranit, ale dělat co největší bugr a přitom nikoho nezranit.
Gang Ala Basta měla být tečka za Majálesem. Tuze příjemná. Kapela šlapala jako dobře promazanej stroj, skvělá taneční rytmika mi hejbala s kolenama, zpěvačka Andrea je krásná ženská s výborným hlasem. Nechal jsem se unášet jejich silnými groovy a zpěvnými refrény, nechal jsem se nachytat a v jejich coveru na Breathe od Prodigy jsem vážně hledal Andreou avizované Beatles. S půlnocí byl konec, lidi se začali rozprchávat, všechno jednou končí…
Afterparty nebyla z mé strany moc dlouhá. Ale zakecal jsem se s Bluďákama, řešili jsme už nevím co, ale vím, že to bylo příjemné J Pak ještě trocha bandzone teoretizování s Matějem a Majkláčem a zima nás už vykopala domů, jenže…
Už jsme byli napáskovaní v naší Moro-dodávce (VW Transportér – 5 míst – všechna místa obsazená), když se nám dovnitř nacpal nějakej pán. Byl opilej, protivnej a že prej abychom ho spolu s jeho ještě opilejším kamarádem a ještě opilejší ženou odvezli ten kousek do Jičína. Svůj nesouhlas jsem dal nejevo hned. Trio opilců se nám však v mžiku vecpalo do vozu a usadili se na naše klíny. To bylo samozřejmě krajně nepohodlné a nepříjemné, zvláště pro dámy. Vedli jsme tedy asi 5 minutovou hádku, o tom, proč jsme takový svině a nechceme je odvízt ten kousek do Jičína, během které došel Milda od volantu pro Mikiho, který došel pro Hynka, který se ochotně zastává kamarádů v bezpráví. Najednou vidím Hynkovu obrovskou ruku, jak tahá vetřelce ven z auta, vidím, že kladou odpor a drží se Hynkem na délku natažených rukou. Jsem vyděšený. V tom ale slyším hlas oné opilé miss agro: „tak na to serte kluci, dem domů..“ a pomyslel jsem si, že už je po všem. Vylezl jsem ven z auta a vidím Hynka, jak se drží za obličej a na všechny strany mu stříká z nosu krev. Dostal od toho impotentního kripla hlavičku do ksichtu. Nikdo nechápe, Hynek odchází krvácet na toaletu, všichni se cítí hrozně a nechápou. Krvácení se po chvíli podařilo zastavit a my jsme vyrazili domů. Za zvuků neustálého teoretizování o tom, kde se takováto hovada berou, proč se nezabijou a jak by to s náma dopadlo, kdyby se nás Hynek nezastal.
Nebyla to zrovna nejkrásnější tečka za jinak krásně stráveným dnem. Lidí navíc přišlo „jen“ něco přes 400, což bylo asi míň, než pořadatelé čekali. Navíc je skoro jisté, že za rok už to v lodžii nejspíš nepůjde. Bude to tedy ještě vůbec? Musíme se modlit. Majáles je hezká tradice.
