Hujer Muž, 42 let / Praha

Zdravim,

opet jsme v hotelu, kde je slusny internet, takze zase muzu pokracovat v nasem vypraveni.

Doslo mi, ze vlastne ne vsichni znate vsechny cleny nasi vypravy, takze vam je vlastne az ve treti casti predstavim :) Vsichni asi vite, ze jsem sem jel s mym spoluzakem ze zakladky, Kaiem (tak mu rikame my, cesi, jinak spravne se jeho jmeno pise Khanh). Rodina jeho mamy pochazi z Hanoje a u jejich sester a dalsich pribuznych mame zakladni tabor v Hanoji. Tady na tehle fotce nas muzete videt vsechny: http://hjr.rajce.idnes.cz/Vietnam_I/#05-vyprava.jpg , chybim tam akorat ja :) Prvni zleva je Honza, prvni zprava je jeho zena Adela, dohromady jsou to Krylovi, kteri nam tu oznamili, ze cekaji dite. Vedle Honzy je Kai s Martinou, uz jsou spolu taky pekne dlouho. No a vedle nich je Davca s Barou, kteri jsou spolu taky pekne dlouho a obcas nam tu opepri pobyt nejakou tou klasicky italskou hadkou...

Minule vypraveni jsem ukoncil pred nasi cestou do horskeho mesta Da Lat. Rano nam pred hotel v Mui Ne prijel autobus, tedy spise mikrobus vietnamske velikosti. Tady je vsechno mensi, v hospodach treba maji uplne bezne male plastove zidlicky s malymi plastovymi stolecky, tak akorat pro bezneho Vietnamce. Tenhle mikrobus byl stejne maly, prumerny evropan se na sedackach musel hodne krcit a kroutit a puvodni informace byla, ze pojedeme cca 6 hodin. To byla docela hrozna predstava. Tady se jezdi vsude pomalu, ale tenhle mikrobus byl extra pomaly, protoze cesta do hor byla bud klikata, kopcovita, rozmlacena a nebo vsechno dohromady. Na silnici byly obrovske diry a kaluze, takze mikrobus dost drncal a spat se tak vubec nedalo. Jinak byl ale vyhled na okolni prirodu uplne nadherny, jeli jsme do hor z "morske" strany, takze kopce byly pekne zelene, ale byla to spis vlhka dzungle, nez evropsky les. Po chvili jsme vjeli do mraku a ocitli se v uplne mlze. V tuhle chvili dal ridic curaci pauzu, coz byla celkem skoda, protoze nebyl zadny vyhled.

Jakmile jsme se prehoupli pres hreben a zacali sjizdet dolu, zelen se pomalu zmenila na vnitrozemskou, ktera uz skoro pripominala les, na ktery jsme byli zvykli z domova. Po asi trech hodinach cesty jsem uvidel patnik, kde byl napis Da Lat 50 km. To me trochu zarazilo, ze bychom meli jet 50 kilometru dalsi tri hodiny, ale rikal jsem si, ze tam je treba upadla jednicka a ma to byt 150 km :) Kai se ale zeptal "pruvodciho" a ten povidal, ze je to opravdu tak - meli jsme spatne informace a autobus jel do Da Lat nejakou kratsi, ale horsi cestou.

V Da Lat jsme meli domluveny hotel opet u nejakeho vzdaleneho bratrance, takze byl za babku. Jenze nebyla sezona a hotel byl zavreny, jelikoz jsme meli podle planu prijet az o dve hodiny pozdeji :) Moc nam to ale nevadilo, zbyly cas jsme preckali u nehorazne levneho caje. Ve meste bylo uplne jine klima, nez na ktere jsme byli zvykli, dokonce by se dalo rict, ze tam mistama byla zima. Kdyz jsme se ubytovali na hotelu, nebyla na pokojich ani klimatizace. Pred veceri se Kai jeste informoval na vylety, ktere se v okoli daji podniknout, ale bohuzel jsme nemeli moc casu - v horach jsme meli zustat jen jednu noc a druhy den kolem druhe hodiny zmizet smerem Nha Trang, zase na plaz. Padlo rozhodnuti, ze si pujcime skutry (opet od znameho, takze za neuveritelnych 80 korun za den!) a pojedeme se podivat na vodopady, kterych je v okoli habadej. Meli jsme sice trochu strach z mestskeho provozu, ale jinak bychom tady nic nevideli...

Druhy den jsme vyrazeli pred sedmou, abychom to stihli. Vodopady byly asi 20km za mestem po klikatych silnicich a na skutrech se tak rychle jet neda. Rano ve meste zadny provoz nebyl a tak to byla pohoda. Nasim smerem byly vodopady dva a my jsme se rozhodli, ze pojedem na ten druhy, ktery byl trochu dal a pokud bude cas, zastavime se castou zpatky na tom prvnim. Na parkovisti pred vodopadem nas zastihla vec dosud prilis nevidana, a to byli "nutici" - domorodci, kteri se snazi prodat naprosto cokoliv za kazdou cenu, jsou otravni a spatne se jich zbavuje. S pomoci domorodce jsme je ale nejak odehnali, zaparkovali nase masiny (za 2 koruny na den) na hlidanem parkovisti a sli si dat snidani.

Areal vodopadu byl az kycovite upraven pro turisty, jeden asi 10m vodopad a kolem toho: prodejna suvenyru, obcerstveni + cigarety, prodejna suvenyru, obcerstveni, pujcovna lodicek (aby se dalo dojet az pod vodopad), prodejna suvenyru, prodej kvetin, jizda na slonech s obcerstvenim a cigaretami, prodejna suvenyru, jizda na pstrosovi (!), prodejna suvenyru, obcerstveni a jizda na konich. My jsme skoukli vodopad a jizdu na pstrosovi, ktera nam prisla uz trochu jako tyrani, nebot pstros se chudak prohybal i pod vahou obycejneho Vietnamce. Krome toho v arealu uz nebylo moc co videt, a tak jsme se jali splhat po schodech na vrcholek kopce, kde byly budhisticke (nevim presne, spis mi to prislo jako nejaka kombinace zdejsich nabozenstvi, to je tu pomerne bezne) chramy, pekna priroda a hlavne klidek. Co me ale prekvapilo, ze u kazdeho svatostanku byly nejmene tri portrety Ho Chi Minha...

Jelikoz jsme byli z toho vseho cirkusu kolem celkem otraveni, tak jsme se rozhodli, ze misto ocumovani neceho podobne u dalsiho vodopadu pojedeme radsi do mesta vyzkouset lanovku na protejsi kopec (kde byl pro zmenu dalsi chram). Bohuzel jsme ale nemeli cas a lanovka mela poledni pauzu, takze jsme na cilove stanici vystoupili, doslova to tam obehli a leteli zpatky. Meli jsme jeste chvili cas (a benzin) udelat si okruzni jizdu kolem jezera ve meste, coz bylo celkem pekne, pak jsme se chvili motali v mestskem provozu, dali si obed a jeli dal...

Autobus uz byl tentokrat normalni, celkem pohodly. Je nas tu ale sedm a pary vzdycky drzi spolu, takze ja schytavam "single" mista, u kterych hrozi, ze si vedle sedne nejaky domorodec. Ono je to vetsinou v pohode, ale kdyz mate sedet 3-4 hodiny vedle nekoho, s kym nemuzete promluvit ani slovo, tak to neni uplne lakava predstava. Ja jsem ted schytal nejakeho poloblazniveho Vietnamce s berlemi, co mu chybela asi polovina zubu. Byl celkem v pohode, akorat se na me obcas moc tulil, kdyz spal.

Opet jsme prejeli hory a ocitli se v Nha Trang, kde je krasna plaz, pak bulvar a pak hotely. Plaz je vlastne ve meste. Je to jedna z tech proflaklejsich turistickych destinaci, takze jsme na hotelu (mimochodem sice trihvezdickovem, ale celkem luxusnim) i v ulicich potkavali Francouze, Australany, Americany a Japonce... a taky nutice. Tady byli ale mnohem otravnejsi, nabizeli fakt uplne cokoliv, dokonce se nasli i blazni se skutrama, kteri nas lakali na "tour of real Vietnam", ze pojedeme do Da Nang pet dnu na skutru jako spolujezdci. Ono kdyz je jeden sam, tak je to v pohode, ale kdyz clovek za 200m cestu na plaz odezene tri, tak to opravdu otravuje.

Ja jsem zase dostal single pokoj, ale tentokrat to byla celkem vyhoda. Mel jsem vlastne dvojpokoj, kde z dalsiho hoteloveho pokoje byl udelany jakysi obyvak, misto posteli byl gauc a kresilka. Taky jsem mel dva balkony a dve koupelny, z nichz jedna dokonce disponovala virivou vanou. Tu mi napred vsichni zavideli a chteli se tam vykoupat, ale nakonec jsem se v ni koupal jen ja a stalo to za prd.

Vecer jsme vyrazili do hospody a sedli jsme si akorat v pravou chvili, nebot se strhl sileny lijavec. Kdyz jsme se najedli, tak jsme premysleli, jak vyuzijem nas obyvak. Samozrejme nas napadla basa piv a tak jsme ji v hospode rovnou koupili. Pivo samotne (tretinka Bia Sai Gon) stalo 10 korun, zaloha na lahev pet a na basu padesat. Cestou do hotelu jsme jeste podarovali jakehosi hoteloveho hlidace jednou lahvi a cca polovinu basy jsme vypili v obyvaku u debaty o vsem moznem.

Druhy den rano jsme meli objednanou turu lodi, opet snorchlovani na koralovych utesech. Bohuzel tady byla voda celkem kalna a korali byli hluboko, takze se clovek musel se snorchlem potopit asi tak metr pod hladinu, aby neco videl a to nas moc nebavilo. Na lodi nam nabizeli, ze se za 500 korun muzeme potopit s bombou, ale na tom jsme se nejak nemohli shodnout. Tak nas odvezli kousek dal, kde byly taky utesy, ale situace uplne stejna. Chvili jsme se dohadovali a nakonec jsme se rozhodli, ze zkusime potapeni s bombou. Dovezli nas k lodce "Turtle Dive", kde se dal poridit cca pulhodinovy ponor do sedmi metru s instruktorem. Holky (Bara a Martina) se napred trochy baly a museli jsme je hodne premlouvat, aby se potopily s nama. Dostali jsme zakladni instruktaz, ale bylo to opravdu i pro deti - clovek nemusel delat naprosto nic, jen dychat a pripadne signalizovat problem, vsechno ostatni za nas hlidal osobni instruktor. Dokonce ani plavat nebylo treba :) Jen se kochat.

A byla to fakt nadhera. Po prekonani pocatecnich bolesti usi uz jsem si to jenom uzival, spoustu druhu barevnych rybicek, koralu, musli, morskych jezku a dalsich zivocichu a clovek se nemusel porad vynorovat pro nadechnuti :) V tu chvili jsem litoval, ze jsme neporidili takovy ten jednorazovy podvodni fotak, protoze tohle by opravdu stalo za to. Dokonce jsem videl murenu, Kai videl chobotnici... proste super. Akorat pulhodinka ubehla hodne rychle a pet z nas bylo o petikilo lehci. Ale stalo to za to.

Vecer jsme se vypravili do mesta, ze si udelame veceri v obyvaku a dopijeme zbytek basy. Nakoupili jsme nejake pecivo a syru a Kai pro nas koupil ruzne druhy ovoce, ze neco ochutname. Neco uz jsme znali, ale koupil i takovou zvlastni vec, ktera se tu vyskytuje ve dvou druzich. Ten mensi vypada tvarem jako avokado, ale ma to na sobe ostny. Ten vetsi je ovalny a o hodne vetsi, asi tak 30cm. Kai tvrdil, ze je to hodne "vonave". Ze muzeme hned na trhu ochutnat, Davca se odvazil jako prvni. Ovoce vydavalo zapach jako zaparena cibule a Davca hned zjistil, ze to chutna "stejne, jak to smrdi". Ona se z toho ji jen takova duzina mezi semenem (pecka o velikosti cca vlasskeho orechu) a obalem, ktera ma navic konzistenci roztekleho mazaciho syra. Me to teda vubec nechutnalo. Kai koupil jeden ten vetsi kousek, ze pry chutna trochu jinak. Chutnalo to jinak, ale vubec ne lepe. Koupil ale i Dragon Fruit (domorody nazev jsem bohuzel zapomnel) - vypada to takhle: http://www.alibaba.com/product-free/101602432/dragon_fruit.html , je to plod nejakeho kaktusu a je to moc dobre - chutna to jako min kysele kiwi. Takze se na hotelu jedlo, klabosilo, dopijelo pivo a muj pokoj se naplnil smradem zaparene cibule...

Dalsi noc jsme meli uz stravit ve vlaku smer Da Nang, ale ten odjizdel v osm a tak jsme meli cely den pro prochazky po meste. Takze jsme prozkoumali plaz, kus mesta a taky hotelovy bazen. Dokoupili jsme nejake pohledy a ja jsem vam sepisoval minule povidani. Cely den byl ve znameni leniveho odpocivani a tak vam radsi povim neco o Vietnamu :)

Byl jsem docela zvedavy na zdejsi kulturu stolovani, jelikoz uz v Cine clovek videl zajimave veci. Kai ale porad tvrdil, ze tady nemaji extra etiketu, co se tyce jidla a v Hanoji se to i tak jevilo. Neni ani problem, kdyz clovek ji priborem, ve vetsine hospod ho maji a neni to ani velka ostuda :) Az na vyjimky se tu ani hlasite neprojevuje, ze vam chutnalo, tak jako v Cine. V hospodach se ale obcas najdou stoly, ktere hoduji v "cinskem" stylu, vsechno se hazi na zem, vajgly, slupky, kosti, kdyz neco upadne, necha se to lezet, takze nekdy je na podlaze docela binec. Ze stolu cisnice vetsinou v prubehu jidla nic neodnasi, takze kdyz se nas sejde sedm lidi, obcas je problem, aby se to vsechno na stul veslo...

Z Ciny jsem si pamatoval, ze se na cisnice vola "siao dze" nebo neco podobneho. Tady ne, maji tu celkem sofistikovany system oslovovani a pokud si u nas nekdy clovek neni jisty, jestli oslovit "slecno" nebo "pani", tak tady je na faux pas primo zadelano: oslovovat pouze jmenem je povazovano za neslusne a pouziva se to pouze mezi blizkymi kamarady a nebo pokud starsi clovek oslovuje mladsiho, napriklad v rodine. Osloveni provadi pridanim "ui" (cteno priblizne "aai") za jmeno (v rodine) nebo slovo oznacujici pribuzensky vztah - tady se totiz v zasade oslovuje bratre, sestro, pripadne teto, strejdo (ale to neni presne, je to jakoby teta, i kdyz to neni pribuzna), nebo babi, dedo. Na cisnice se tu tedy bezne vola "sestro" - "chi", cteno "ci" s mekkym c, pokud jsou priblizne stejneho veku. Tohle osloveni ma ale zabarveni "starsi sestra" a v rodine se pouziva pro oslovovani starsich sourozencu. Pak se pouziva jeste "em", coz znamena mladsi sestro, ale to je slusne rikat jen malym detem, nebo opet v rodine, kdy clovek vi, ze sestra je opravdu mladsi. Kdyz je pani nebo slecna evidentne starsi, je mozne pouzit "co", cteno "ko" - teto. Babickam je dovoleno rikat "ba", babi. Mozna to nepopisuju uplne presne a bohuzel si nepamatuju diakritiku tech osloveni, jak mi to Kai vysvetloval. Cele je to jeste komplikovanejsi v tom, ze na severu a na jihu se pouzivaji jina zajmena :)

Stejne jako jinde v Asii tady plati pravidlo podavani obema rukama, coz nam chvili trvalo, nez jsme si zvykli. Neni ale urazka neco podat jednou rukou, sami Vietnamci si s tim moc nelamou hlavu, i kdyz v hotelu a ve slusnejsich hospodach se tohohle pravidla vzdy drzi.

Blby je, ze Vietnamstina ma tolik tonu, ze pro Evropana je velmi tezke se naucit i zakladni fraze jako dobry den, dekuji, nashledanou a podobne. Cislovky jsou taky dost tezke, pet se rekne "nam" s kratkym "a" a bez tonu, psano se striskou nad "a". Nam psano bez strisky se cte naam (s dlouhym a) a znamena to muz. Podobne jako v jinych tonovych jazycich je mozne psat bez diakritiky a Vietnamec to pochopi, ale vyslovovat spatne proste nejde, nerozumi...

Ale zpatky k cestovani, na vlak jsme se vsichni tesili, protoze to byl posledni dopravni prostredek, ktery jsme tu nevyzkouseli. Chteli jsme se predtim jeste najist a Kai ze nas vezme na nejake levne vietnamske jidlo pro obycejne lidi. Po chvili hledani jsme si sedli do hospody, kde varili "pho" (cteno "f", opravdu jen "f" :), coz jsou ryzove nudle. My jsme si dali pho bo, coz jsou hovezi ryzove nudle. Je to misa nudli s platky hoveziho masa, k tomu dostanete talire ruzne zeleniny, omacek, papricek a tak dale a je mozne si dochutit dle libosti. Ja jsem spucnul celou svoji misku a jeste dojizdel po ostatnich... a cela tahle basta stala neuveritelnych 18 korun.

Kdyz jsme ale nastoupili do vlaku, nase nadseni razem opadlo, nebot jsme si vzpomneli na CD tak pred deseti lety. Hajzlik byl uplne stejne spinavy a smradlavy, jenze navic jeste turecky a s jednim malym uchytem. Jelikoz jsme listky objednavali na posledni chvili, byli jsme rozhazeni ruzne po kupe, pary spolu a hadejte... ano, ja jakozto lichy clen jsem byl v kupe sam se tremi vietnamskymi babkami. Spat se tam moc nedalo, postele byly malinkate a povleceni nevabne. To jsem vyresil spacakem, ale krosna nesla narvat do "zavazadloveho prostoru" a babky uz mely na zemi svoje veci, takze jsem si uz tak male misto na spani musel zmensit krosnou v nohach. Ale dalo se to, mistama jsem dokonce i spal, kdyz jsem se zrovna nebudil zimou nebo vedrem.

Do Da Nang jsme tedy dorazili vsichni znacne rozespali asi v pul seste rano. Hotel byl z tech horsich, taky byl dvouhvezdickovy, navic jsme dostali pokoje treti tridy (meli to tu rozdelene, superior, luxus, 1., 2. a 3. trida :) a protoze bylo rano, tak meli pripraveny jen jeden pokoj ze ctyr. Tak jsme si tam vsichni dali veci a sli na caj. Cast z nas to celkem probralo a tak jsme sli rovnou na skoro prazdnou plaz, zbytek sel spat na pokoj. Na plazi mezitim par domorodcu omyvalo v pisku meduzy, byli jsme zvedavi, k cemu to a tak Kai vyzvedel, ze je tak zbavuji slizu a pak se normalne ji. Hm... pruhledny sliz, co na tom muze byt k jidlu? Aha, ono se to ji s krevetovou omackou!

Na plazi zacinalo byt kolem devate k nevydrzeni a navic na me sel spanek, tak jsem si sel lehnout na pokoj k ostatnim a Davca s Barou se vydali do mesta. Po asi dvou hodinach prisli celkem vesely, ze pry mesto je sranda. Takze jsme se vystridali, Davca s Barou sli opet na plaz a ja, Honza a Adela jsme se vydali do mesta. Spise tedy predmesti, nebyli jsme uplne v Da Nang, ale u takzvane Cinske plaze, My Khe. Za hotelem tedy byla takova spise vesnice, kde na Evropany evidentne nebyli zvykli. Vsichni nas zdravili "Hello", jen tak, pratelsky, koukali na nas, volali na deti, at se taky jdou podivat...byli jsme tam velka atrakce, zejmena ja s moji bradkou. Tu tady opravdu vsude obdivuji a ptaji se, kolik mi je a pak jsou prekvapeni, ze jsem tak mlad na tak velky vous...

Dosli jsme az na trh, kde jsme byli uz za uplne exoty, ale podarilo se mi koupit klobouk, ktery tu shanim celou dobu - za tricet korun. Cestou zpatky jsme se zastavili v hospode, o ktere nam rekl David - cerstve tocene pivo (tedy ne lezak), tretinka za tri koruny! Teda hospoda, spis to byla takova ulicka mezi domy zastresena vlnitym plechem a pod ni byly malinke plastove zidlicky u malinkych plastovych stolecku. Obsluha ale byla vlidna, i kdyz nam nerozumela ani slovo a studene dobre pivo nam v tom vedru bodlo.

Dobelhali jsme se zpet na plaz a sedli si do (placeneho) stinu. Dozvedeli jsme se, ze na zdejsich plazich jsou zpetne proudy, takze u vody jsou vlajecky, kde neradno plavat. Dokonce tam obchazela hlidka s pistalkama, ktera vyhazovala z onech mist pripadne ignoranty. Voda byla ale nadherne cista, tepla a byly slusne vlny, takze jsme na plazi stravili cely zbytek dne. Dokonce jsme byli svedky vylovu ryb a meduz, kdy Kai a nekteri dalsi pomahali vytahovat sit z vody. Sit mela dve lana a u kazdeho byla skupina asi peti lidi, vypadalo to jako z pohadky o tahani repy. Skupiny se postupne priblizovaly, jak sit stahovaly, ale po asi hodne a pul byl vysledek nevalny. Sice se sebehla hromada vesnicanu a snad vsichni mistni policajti, ale vysledkem byl jeden kos mrnavych rybicek (pry tak akorat na rybi omacku) a kybl meduz.

Byli jsme vsichni dost nevyspali, a tak jsme se rozhodli, ze se pujde na veceri a spat. Sli jsme si tedy na hotel dat sprchu. Tady je bezne, ze hotely maji u vstupu sveho "guard", straznika ve strazni budce, a vetsinou byvaji i dalsi na plazi, ale tady nas zaskocil vojak s kalasnikovem! Pozdeji jsme se dozvedeli, ze hotel je vlastne cely vojensky, nebot pry vietnamske vojsko je celkem schopny podnikatelsky subjekt... fakt je, ze vojaci se na hotelu trousili v neobvyklem mnozstvi.

U vecere jsme take zacali dohadovat program na druhy den, nebot Kai mel v planu celodenni navstevu nedaleke rodiny z otcovy strany, a tak jsme meli zustat bez domorodeho pruvodce. David s Barou byli pro pujceni motorek a vylet nekam za mesto, Honza s Adelkou zase chteli pesi turu a ja ... co jsem mel delat :) Vzali jsme na pomoc chytrou knihu (pruvodce Vietnamem) a rady mistnich a rozhodli se, ze si s Davcou a Barou pujcime skutry a pojedeme do prirodni rezervace Ba Na v horach. Sice jsme z toho meli trochu stazene pulky, ze se bude muset jet pres mesto a bez Kaie a ze se nedomluvime a ze se ztratime a tak dale, ale nakonec jsme do toho sli.

Skutry jsme si pujcili na hotelu, nebot uz koupit mapu ve meste bylo dost slozite. Byly sice trochu drazi (160 korun), ale zase to byla takova jistota. Hned, jak jsme vyjeli z nasi ctvrti, zacal provoz ve meste. Rano to jeste nebylo tak hrozne, navic cesta byla stale rovne, ale v mestskem provozu jsme si porad nejak nebyli jisti. Vyrazili jsme kolem jedenacte a slunce palilo jako cert. Nekde u pateho kruhace jsme se ztratili, jelikoz jsme hledali benzinku. Ale meli jsme mapu, a tak jsme se nechali nasmerovat od mistnich, coz i pres mizernou domluvu fungovalo prekvapive dobre. Benzinku jsme nakonec potkali, takze jsme natankovali plne nadrze (asi pet litru xang-u po 17ti korunach) a jeli dal. Dal jsme se ptali na cestu, az jsme uvideli ukazatel doleva. A uz jsme byli opet na vesnici, ale to byly silene cesty. Prach, blato, louze, diry, bicykly, chodci, kravy, psi, slepice... Na jedne z krizovatek nas zastihl dest, ja mel plastenku s sebou a Davca s Barou si koupili dalsi, nebot svoje nechali prozirave na hotelu. Cesta se dale zhorsovala, projizdeli jsme samymi stavbami, kde nas predjizdely nakladaky a cesta byla dost rozblacena, navic prselo a tak jsme museli jet hodne pomalu.

Kdyz jsme dojeli na upati hory, domorodci nas smerovali uplne zcestne, jeden dal po nasem smeru, jiny ukazoval k jakemusi baraku asi 200 metru zpatky. Po chvili jsme pochopili, ze si mame v baraku koupit povolenky na vjezd a pak pokracovat 16km smerem na kopec. Inu ucinili jsme tak, nakoupili zasoby piti a susenek a vyrazili. Cesta nahoru byla klikata a nadherna, uzounka horska cesticka s krasnou prirodou okolo. Najednou prestalo vlhke vedro a za desatou zatackou na nas vybafla horska zima. Docela casto jsem zastavoval a fotil, ale bylo zamraceno... v pruvodci slibovali nadherny vyhled vsude do okoli, ktery by byl opravdy nadherny, kdyby nebyla mlha. Po chvili dalsiho stoupani jsme totiz vjeli do mraku a tak pokracovali az na vrchol. Kopce byly dost strme a zejmena Bary a Davci skutr mel obcas problemy (ja jsem jel sam, takze to celkem slo). Cestou jsme potkali snad pet dalsich cestujicich, bylo uplne prazdno. Zastavili jsme se u jednech shudku, vsude byly napisy jen ve Vietnamstine. Schody vedly k chramu v horach, od nej dalsi, k obrovskemu, asi 20m vysokemu Buddhovi. Jak byla mlha, tak to vypadalo jak z nejakeho hororu... Vedle Buddhy byl hned hotel :) Tam jsme si koupili zmrzlinu, zjistili, ze tam neni nic moc k videni a vratili se zpatky ke skutrum.

Cestou jsme ale videli dost mistnich zviratek, ruzne motyly, pavouky, srsne kterak pojida vosu a pak taky asi 20cm dlouhou stonozku. Musel jsem si ji vyfotit, protoze vypadala jako tahle: http://fallenearth.org/blogs/juliebuttercup/archives/centipede.jpg ...
Od vrcholu uz jsme nebyli daleko, ale nic moc extra tam nebylo. Jenom dalsi mlha, dalsi hotel a hrstka vietnamskych turistu obdivujici opice u hotelu. Byly to ty same, jak meli na Mui Ne, ale tyhle nebyly na retezu, takze byly trochu divocejsi. Kdyz jsme jeli okolo, tak zrovna alfasamec obiral turistickeho pruvodce o chipsy. Ale jeli jsme dal, vrchol byl uz jen par set metru, z nichz poslednich sto jsme museli po svych. Byli jsme odmeneni vyhledem na krasnou mlhu a patnik s napisem 1487m. Tak jsme se pokochali a jeli dolu.

Dole nas analogicky prastilo do nosu vlhke vedro a odpoledni provoz. Nakladaku ze staveb bylo daleko vic a blato uz mezitim stihlo uschnout, takze za kazdym autem se zvedala mracna prachu. V tu chvili jsme litovali, ze jsme si nekoupili ty rousky, co nam nabizel chlapek s plastenkama, byl to opravdu hnus. Prach lital vsude, hlavne do oci a obcas se nedalo vubec koukat. Provoz ve meste byl jeste horsi, odpoledni spicka. Ale uz jsme meli neco najeto, tak nas to ani nerozhodilo. Hlavni je zachovat klid :) Nejhorsi je odbocovani vlevo, pres proud protijedoucich. Na to je nejlepsi se drzet domorodce, ktery taky odbocuje vlevo a jet s nim. Normalne kaslete na prednost a vklickujete mezi ne, sice pomalu, ale sunete se dopredu a protijedouci vas objizdeji napred zleva, pak zprava a pak uz jste venku z krizovatky :) Pohyb smerem rovne je i na triproude silnici celkem bez problemu. Hlavni je opravdu zachovat klid. Kdyz za vami nekdo zatroubi, neznamena to "uhni", ale "predjizdim te, nikam neuhybej". Kdyz troubi hodne, tak je na miste se podivat do zrcatka nebo se ohlednout, co se deje. Odlisit klakson auta od motorky se clovek nauci za chvili, auto troubi jako zbesile a je lepsi mu uhnout. Kamion troubi jako krava a z cesty se mu klidi vsichni...V Da Nang smerem na Cinskou plaz je obrovsky provoz az k poslednimu kruhaci, kde najednou vyjedete do zony klidu. Silnice je uplne stejne siroka, akorat misto milionu skutru a par aut je najednou kolem vas pet motorek a dva cyklisti. Uzasny pocit, je to za nama :) Jeste jsme se rozhodli podivat se na Opici horu, kde stoji cosi, co jsme z plaze nebyli schopni identifikovat. Vypadalo to jako majak nebo socha. Kdyz jsme k tomu prijeli, tak jsme zjistili, ze to je chram a vedle toho je majak nebo socha :) obehnana lesenim a cely obrovsky areal je rozkopany a v rekonstrukci. Nebylo toho moc videt, protoze se uz stmivalo, a tak jsme jeli vratit skutry na hotel. Vylet to byl ale skvely a zazitky z rizeni v mestskem provozu k nezaplaceni.

Motorky, co jsme si pujcili, byli zajimave tim, ze pri stisknuti predni przdy vydavali podivne troubive zvuky a blikaly obema blinkry, coz predtim zadne z nich nemely. Tady je to vubec zvlastni, u nas je clovek zvykly, ze kamiony nebo nakladaky pri pipaji pri couvani. Tady to pipa pri odbocovani - vetsina motorek a dost aut pipa, kdyz blika blinkr. Ve zdejsim provozu se to hodi, protoze clovek tusi, ze se neco deje a ridic nemusi tolik troubit. Navic na motorce je velmi jednoduche zapomenout blinkr zapnuty, a tak to i ridici pripomene, ze ho ma vypnout. Pri couvani tady pipaji i osobaky a nektere navic i hraji melodii. To je nekdy docela vtipne, couva taxik plny turistu a hraje u toho Lambadu, nebo Happy Birthday... dost casto falesne :)

Vylet se nam pomalu chyli ke konci, takze pristi vypraveni poslu nejspis az po navratu do zakladniho tabora v Hanoji. To bych snad mohl take doplnit nejakymi fotkami.
Zatim se mejte a ahoj!

Tomas

Zdravim vsechny,

konecne jsme na hotelu, kde maji slusny, fungujici a pouzitelny internet, a zaroven mam chvili casu neco zase napsat. Bohuzel tady zase nefunguje CD mechanika, takze nemuzu prilozit zadny fotky - skoda.

Tak tedy, minule jsem vypraveni trochu usekl, protoze jsme spechali na letadlo. Zapomnel jsem na jeste jednu dulezitou vec, ktera nas tady provazi celym pobytem, a to je Karaoke. Uz pri noci na lodi v Ha Long Bay to byla dost hruza - lod na noc zakotvila v nejakych klidnych vodach, ale to same udelalo asi dalsich dvacet lodi plnych turistu, takze v jednu chvili se ozyvaly silene skreky ze tri stran, nejen "vietnamske lidove", ale i ozrali evropani zpivali hitovky od Abby, Queen atd. To se nedalo poslouchat.

Po vylodeni na ostrove Cat Ba (chybi tomu diakritika, ale v prekladu to znamena babicciny pisky, ci tak neco - tady vsechno neco znamena, Ha Long jsou draci vejce atd. :) jsme prejeli autobusem primo do hlavniho mestecka, ktere se jmenuje stejne jako ostrov. Tam jsme se ubytovali v celkem slusnem hotelu, ale az v sestem patre, takze ty vystupy byly obcas celkem namahave. Pak jsme se hned s vietnamskymi pruvodci vydali na mistni trh, a to i rybi, ktery pekelne pachl. Opravdu pekelne. Jenze to jeste nebylo nic... cestou zpatky nam hostitele zaridili obed a jak to tak byva u more, byly to jen morske potvory. Zacinalo se skeblema, ty mi teda moc nechutnaly a tak jsem zkusil asi dve. Potom krabi, vareni celi, dostali jsme instruktaz, kterak se celej ten krab ma rozebrat (pouziva se k tomu i louskacek na orechy), co se muze snist a co se vyhodi. Krab mi naopak celkem chutnal, ale zase toho masa z nej je docela malo, namaha dostat ho ven celkem velka a clovek je celej upatlanej. No a pak samozrejme krevety :) Potom zase zelenina, ovoce (maji tu fakt zajimave druhy, skoda ze sem nemuzu dostat ty fotky) a polivka. Nekteri clenove vypravy se ale vubec nenajedli, pral bych vam videt ty ksichty, co delali u tech krabu a krevet :) Po obede se domorodci odebrali siestovat a my, Evropani jsme se samozrejme strasidelne tesili do more, takze jsme bezeli hned na plaz.

Vietnamci se celkem radi koupou, ale az na vyjimky neumi plavat. Suchozemci skoro vubec, lidi z primorskych oblasti jsou na tom lepe. Jejich koupaci zvyky maji dalsi zvlastnost, tady se nikdo nechce opalovat, podobne jako v jinych asijskych zemich je to tady nezadouci, byt cerny jak bota. Takze se koupou zasadne po zapadu slunce, nebo az kdyz je plaz ve stinu. Pokud se nahodou vyskytnou na plazi za slunecniho svitu, jsou schopni se koupat naprosto obleceni, v dzinach a tricku. Strach nekterych (zejmena zenskych) z opaleni je tak velky, ze na ulici nosi nejen ponozky a dlouhe kalhoty, ale dokonce i dlouhe rukavice (pripominaji mi takove ty, co se nosi na plesy, proste k satum - dlouhe nad lokty, aby dolehaly presne tam, kde konci rukavy tricka) a rousku (pry se tomu cesky rika "ustenka") pres cely oblicej, ze koukaji jen oci. Na hlave samozrejme nesmi chybet ryzovy klobouk, ktery tady ale nosi jen zenske.

Vsichni jsme se do more samozrejme hrozne tesili, ale zarazilo nas, jak je voda tepla. Byla snad stejne horka, jako vzduch, takze nejake velke osvezeni se nekonalo. Plaz byla ovsem - protoze palilo slunce - uplne prazdna, a tak jsme si to celkem uzivali. Kdyz se cela plaz mezi skalami ocitla ve stinu, razem se zaplnila tak, ze byla hlava na hlave. My jsme si staveli na plazi hrad, coz nektere vietnamce celkem dost bavilo, ocumovali a byli zvedavi. Po veceri jsme si jeste pujcili tandemova kola a jeli se projet kolem mesta na ostatni plaze, to uz bylo za tmy. Na jedne z plazi nam doporucovali tam nechodit, ze je to tam v noci nebezpecne, tak jsme jeli na tu samou, kde jsme byli pres den. Kai nas lakal do vody, ze neco uvidime, tak jsme tam naskakali, a taky ze jo - tady je v mori svetelkujici plankton, kdyz se clovek hybe, tak kolem nej vznika takova slaba zelena zare, to jsem jeste nevidel... pry je to tady v mori skoro vsude! Zblizka jdou videt jednotliva svetylka, vypada to jako male hvezdicky v mori. Vyblbli jsme se s tim docela dost, vratili kola a sli spat.

Rano jsme vstavali celkem brzo - kolem sedme, nebot jsme se meli jit podivat na dalsi rybi trh (tentokrat ale s cerstvymi rybami, co rano privazeji rybarske lode), jenze v sedm uz bylo pozde, domorodci se na trhu byli podivat a hlasi, ze uz je skoro vsechno prodane a trh se bali. No, skoda, ale jelikoz jsme byli fakt rozespali, tak nam to zase tolik nevadilo. Vydali jsme se tedy rano na plaz, kam nam v noci doporucovali nechodit. Opet jsme na plazi byli sami, ale to se neni cemu divit, takhle rano :) Tahle plaz byla o dost strmejsi a byly tady vetsi vlny. Bohuzel pri blbnuti ve vode jsem si ukopnul palec o nejakej sutr, napred to nevypadalo nejak zle, ale zacalo mi to celkem natekat.

Domorodci opet objednali obed, tentokrat takzvany hot pot, coz znamena, ze na stul dostanete maly varic s velkym hrncem plnym vody s masem a zeleninou (tedy takovy varici se vyvar, maso je i s kostma) a talire s velmi tenkymi platky syroveho masa - samozrejme patricne nakoreneneho a oblozeneho. Vse samozrejme zalezi na tom, jaky hot pot si objednate. Jsou tady hospody primo se na tohle specializujici, muzete se objednat hot pot kureci, hovezi, s morskejma potvorama, rybi atd. My jsme meli rybi, z nejakeho druhu zraloka - asi 4kg ryba, bylo to moc dobre. Podstata tohohle jidla je, ze si ho sami varite. Masicko naberete na takovou tu deravou naberacku a ponorite do vody. Jelikoz jsou to opravdu tenke platky a my meli navic rybi hot pot, je maso uvarene asi tak za 30 vterin. Byla to opravdu pochoutka :)

Po obede jsme nasedli na rychlolod a jeli zpatky na pevninu, do Hai Phongu. Rychlolod vypadala zevnitr skoro jako letadlo (vcetne blicich pytliku), akorat tedy hodne zasle :) Bohuzel nebylo ven skoro nic videt, ale jizda to teda byla poradna, lod jela opravdu rychle, hodne se houpala a tak nekteri cestujici dost menili barvy.,. nastesti se to netykalo nikoho z nasi vypravy, a tak jsme po vylodeni mohli pokracovat dal. Hai Phong je mesto s obrovskym pristavem, ktery jsme ale nemeli moc sanci videt, protoze z ty lodi proste nebylo videt nic. Ani mesto jako takove jsme si moc neprohledli, jeli jsme na navstevu a lehke pohosteni (ovoce, smazene sladke cosi, mlete maso v necem, co vypada jako maly rohlik) k dalsim vietnamskym pribuznym nasich hostitelu. Z taxiku a lehke prochazky po ulici mi ale Hai Phong prisel dost podobny, jako Ha Noi. Blby ale bylo, ze muj ukopnuty palec vypadal opravdu nepekne, byl cely natekly, podlity krvi a taky dost bolavy. Uz jsem zacinal mit strach, ze budu muset pouzit moje cestovni pojisteni.

Z Hai Phongu jsme jeli autobusem zpatky do Hanoje a po prijezdu bylo rozhodnuto, ze pujdu k doktorce. To by ale nebyl Vietnam, aby to nebylo pres zname, takze plan byl takovy, ze pujdu za nejakou znamou doktorkou, ktera pripadne rozhodne, ze musim na RTG a dalsi osetreni. Kdyz jsme dojeli k doktorce, dost me prekvapil pan, ktery nam otevrel se slovy "Dobry vecer". Vyklubal se z nej bratr doktorky, take doktor, ktery byl asi sest let v Cechach. Pohostil nas pivem a rovnou mi rekl, ze palec zlomeny neni a za par dni bude oukej. Jeho sestra doktorka to vzala trochu vazneji, palec mi prohledla, ptala se me, kde to boli a taky prohlasila, ze zlomeny neni, ale ze je dost natekly. Chvili se s bratrem hadali, jestli me budou lecit tradicni medicinou (to by bylo mazani medvedi zluci) a nebo zapadni medicinou (preventivne antibiotika proti zanetu). Nakonec zvitezil kompromis, dostal jsem medvedi zluc na splasknuti otoku a preventivne antibiotika. A samozrejme klid a nohu nahore. Tak jsme moc podekovali, rozloucili se a jeli domu.

Druhy den jsme stravili povetsinou doma, meli jsme vlastne volno.. ja jsem akorat jel koupit krosnu, protoze se mi s sebou na cesty nechtelo koupit batoh. Sehnal jsem za 300 korun takovou celkem velkou a vychytanou, pry North Face, ale po blizsim zkoumani se mi jevi spis jako nejaky zmetek z vyroby, pripadne hodne spatna kopie... za tu cenu ji tady ale klidne muzu nechat. Vecer jsme si jeste dali prochazku po meste, narazi me na hospodu s napisem "Ceske pivo" (tedy samozrejme ve vietnamstine), tak premlouvame Kaie, ze si tam na jedno sednem. Pivo chutna celkem dobre, i kdyz je dost nasladle, asi jako nektere ceske kvasnicaky. Davca se foti se servirkou u mapy CR, ktera je v hospode na zdi :) Nakonec misto jednoho piva davame asi tri, zaciname byt celkem veseli, nebot pivo je dost silne. Damska cast vypravy ale pivo nepije a je jim zima z klimatizace, takze jsme nakonec donuceni hospodu opustit. Doma jiz na nas ceka vecere, kterou s chuti celou snime a jde se spat.

Dalsi den, 5.9., odletame pres Saigon na Phu Quoc, krasny ostruvek uplne na jihu Vietnamu. Zajimave je probuzeni kolem jedenacte, teta nas vola k jidlu, kde na kazdeho ceka lahev Bia Ha Noi. Docela se tomu smejeme, ze nas teta uz zna, ale ja s diky odmitam kvuli antibiotikum. Zbytek dne probiha nejake flakani po meste, psani pohledu a mailu domu atd. Odlet je taky bez problemu, az na to, ze dva lidi z nasi vypravy maji v kapse nuz :)

Po priletu do Saigonu bereme taxika ke strejdovi, ktery je vlastne bratr tet, u kterych bydlime v Hanoji a vsichni jsou to sourozenci Kaiovy mamy. Jelikoz s sebou bereme tri sestrenice a jeste manzela nejstarsi z nich, je nas celkem jedenact. Strejda ma sice moc krasny dum v klidne ctvrti (opravdu! vecer zadne troubeni ani provoz, jevi se nam to jako zazrak), ale jedenact lidi do nej nacpat nam prijde celkem nerealne. Presto strejda trva na tom, ze u nej budeme bydlet vsichni, ze jsme znami Kaie, takze jsme skoro taky rodina a prece nebudeme zbytecne platit za hotel! Chvili probiha dohadovani, ale nakonec jdeme na hotel. Pak si dame vecu a jdem rovnou spat, hospody v okoli uz jsou zavrene, skoda.

Dalsi den jedeme znova na letiste a nasedame do maleho turbovrtulacku smer ostrov Phu Quoc (coz v prekladu znamena "bohata zeme"). Tam se ubytujeme v peknem hotelu hned u nadherne plaze, kam samozrejme vsichni okamzite vyrazeji. Voda je ale opet priserne tepla a zadne osvezeni neprinasi, takze stridame more s hotelovym bazenkem, ktery je prece o poznani studenejsi.

Phu Quoc je takova zacinajici turisticka destinace, jezdi sem hlavne Vietnamci, potkali jsme tam i lidi z Kambodzi, Korejce, par evropanu a taky hlavne Vietnamce :) Tomu odpovidala i jazykova vybava personalu, ktera byla stejna, jako vsude jinde - vietnamsky a hodne spatne anglicky. Sice jsme s sebou meli tlumocniky, jenze... Vietnam je obrovska, ze severu na jih protahla zeme, a tak se na jihu mluvi trochu jinak, nez na severu. Je to celkem slysitelne i pro nas innostrance, zvlast kdyz jsme zatim travili pobyt na severu. Na jihu se mluvi daleko rychleji, vic u toho mnoukaji a pouzivaji pry i jina slova. Zkratka, dorozumet se s personalem byl problem i pro domorodce, kteri nas doprovazeli.

Po zbezne prohlidce jidelniho listku v hotelu se divim vysokym cenam u lihovin, ktere se pohybuji mezi stem a tremi sty korunami. To tady maji ty panaky nejake drahe, rikam si, kdyz pivo stoji deset korun a nejlevnejsi panak k tomu za sto? Upozornuji na to Kaie, ten se mi vysmeje, ze to je cena za celou flasku! To ovsem meni situaci a pada navrh vecer koupit flasku Smirnoff vodky za 280 korun. Po veceri ji nakonec kupujem a pripijime na hezky zbytek dovolene. Pak nam ale manzele Krylovi oznami, ze cekaji dite, takze se pripiji na dite, na dalsi deti a na vsechno mozne, takze flaska je hned pryc - u stolu je nas sice 12, ale domorodci moc pit nechteji, takze ceska vyprava si to bere na starosti. Hospoda sice uz zavira, ale nikdo nas nevyhazuje, takze sedime u stolu dal. Nekteri jeste nemaji dost a nacina se vino, vietnamska cast vypravy se odebira ke spanku a varuje nas, at se nechodime koupat, ze jsme moc pili :), coz nas ale nezastavi a koupeme se v mori i v bazenu.

Rano nas ceka velmi neprijemne probuzeni asi v osm rano a ze se jede na vylet. Vstavame celkem zmackani, nekteri mene, nekteri vice. Jedeme do nejakeho skanzenu, nevim, jak to nazvat. Maji tam obchody s miliardou suvenyru a povidani o historii ostrova, bohuzel vetsinou vietnamsky. Pak nasleduje jakesi zoo s tvorecky zijicimi na ostrove. Tam je vstupne, musite si koupit rybu, kterou jakoby nakrmite orly, ktere jsou tam ve voliere. Kazdy, kdo tam vleze, si musi koupit krabicku s asi peti rybama. Orli jsou ale samozrejme prezrani, takze zadny rybu nechce, koukaji na nas a na zemi pod nimi se vali hromada nesezranych ryb...

Sedame zpatky do mikrobusu a jedeme se podivat do mistniho lagru, ktery vyuzivali napred Francouzi a pozdeji Americani jako tabor pro politicke vezne. Je tam spoustu fotek dokumentujicich zachazeni s vezni, kteri byli dost krute muceni a casto umirali, konce valky se jich mnoho nedozilo.

Jedeme dal na lod, ktera nas ma odvezt na koralove utesy, kde budeme snorchlovat. Zakotvili jsme na miste, kde byl zrovna dost silny proud, a kazdy Evropan - plavec vyfasoval jednu sestrenici - neplavkyni s vestou a sli jsme snorchlovat. Sestrenice se ale dost baly a tak ve vode moc dlouho nevydrzely. My taky ne, jelikoz jsme meli kocovinu. Na lodi jsme si dali obed a potom jsme pluli na dalsi utesy u plaze. Tam uz nam bylo celkem lip, a tak jsme ve vode vydrzeli o poznani dyl. Kapitan z nasi lodi sel jeste nalovit morske jezky, na kterych si pochutnavali nekteri domorodci na lodi, ale ja jsem se to neodvazil ochutnat, nebot se pojidaji zaziva. Dokonce i Kai rikal, ze je to hnusny. Tohle druhy misto bylo melky, takze se ani sestrenice nebaly jit do vody a my jsme mohli snorchlovat kazdy sam. Utesy byly opet pekne, spousta ryb, rybicek, koralu a dalsich morskych tvoru, kousek od lodi dokonce lezel na dne maly rejnok. Bohuzel na miste byly i meduzy, a to jednak ty velke, s klouboukem o velikosti jidelniho talire, tak i uplne mrnave, mensi, nez dlan. Jak ty velke, tak ty male mrchy byly ale uplne pruhledne, takze si jich clovek nevsiml a nektere z nas docela dost pozahaly. Me nastesti jen ty mrnave, to bylo jen takove slabe palenicko, ale dve holky od nas slehly ty velke a to pry bylo poradne maso, brnela je cela ruka a na miste zahnuti jim zustaly zahance jeste dva dny.

Vecer jsme se rozhodli, ze si po case dame spis evropske jidlo a vyrazili jsme do pizzerie, ktera byla nedaleko hotelu. Tam nas velmi prijemne potesil personal, anglicky umeli vsichni a to dost slusne, takze se s nima dalo domluvit. Pizza ovsem byla za sto korun, sice dobra, ale uplne miniaturni, asi tak jako ty nase do mikrovlnky :( Jelikoz jsme byli vsichni dost utahani, slo se spat.

Na ostrove Phu Quoc se vyrabi vyhlasena rybi omacka, coz je vec, ktera se tu pojida velmi casto. Nam to moc nechutna, protoze ja bych to nazval koncentrovanou rybinou. Nebo spis tekuty rybi bujon. Nezredene se to opravdu da pozrit jen velmi tezko, zustavam radeji u sojovky. Ta se ale na jihu podava s priserne (ale opravdu priserne) palivymi paprickami. Jednou jsem si u obeda ukousnul polovinu, ja mam palive veci rad, ale tohle bylo moc... spustily se mi nudle, dostal jsem skytavku a malem zastavu dechu :) Ale zpatky k te omacce, pry se to vyrabi z uplne malych rybicek, ktere se proste daji do kade a slisuji... jak proste - jenze z toho vlastne vytece cosi, co je plne krve, ktera se z toho nejakym dalsim (uplne jsem to nepochopil) zpusobem dostava. Vysledkem je takovy tmavsi olej, ktery chutna stejne jak pachne, proste jako rybina. Ale hodne silna.

Rano dokonce stihame snidani, jsme odpocati a vstavame brzo. Skoro vsichni jsou postipani od komaru. Strhava se hrozivy lijak, a tak sedime pod strechou a cekame, az dorazi bus na letiste. Loucime se s casti vypravy, ktera zustava na miste a letime do Saigonu, kde se ubytovavame v hotelu v centru. Hned nas vydesi hromada pouzitych injekcnich strikacek pohozenych kolem stromu! Zaciname mit obavy, v jake ctvrti jsme se to octnuli. Hotel nastesti vypada velmi dobre a i okoli neni tak hrozne, jak jsme se obavali. Jsme v turisticke casti mesta, jsou tu dokonce specialni oficiri v zelene uniforme vybaveni napisem "Tourist Security". Saigon (tedy vlastne Ho Chi Minhovo mesto) je uplne jiny, nez Ha Noi. Kai uz nam predtim rikal, ze je to tady vic zapadni a je to pravda. Je tu spoustu restauraci, kde vam uvari evropske jidlo a personal umi slusne anglicky. Do jedne z takovych hospod jsme zapadli, opet si tam varili vlastni pivo, ktere bylo vcelku dobre. Jidlo v evropskem stylu bylo vyborne taky, ale naprosto nepochopili zasady stolovani. Napriklad polevku jsme dostali az po hlavnim jidle apod. Ale dobre...

Kai se odebral na oslavu narozenin tety (manzelky jiz zmineneho saigonskeho strejdy) a my jsme si dali par pivek a koktehlu v jedne ze zapadackych hospod. Skoro ve vsech se vyskytuji "podezrele" parecky starsi evropan + mladsi asiatka, no je to asi jasne, jak to tady funguje. Mesto je plne Eropanu, Nemcu, Francouzu, Americanu, ale i turistu z Japonska nebo Korejcu. Kupujeme nejaka piva na hotel, jelikoz nekteri clenove vypravy jsou solidne nastydli z klimatizaci, taky objednavame jidlo s sebou a jdeme na hotel. Usiname brzo, jelikoz mame na druhy den objednan vylet do Cu Chi - oblasti gerilove valky.

Jedeme autobusem s hromadou dalsich turistu, projizdime kaucukovnikovymi plantazemi a dorazime do jakehosi skanzenu. Hned na uvod dostavame propagandistickou masaz, kterak se hrdinni obyvatele vesnic z oblasti Cu Chi branili zlym americkym imperialistum, samozrejme za pomoci Strany. Dokument, ktery nam pousti, je opravdu v tomhle duchu, ale je fakt, ze tihle vesnicani byli opravdu borci. Jen s pomoci obycejne lopatky vybudovali rozsahly system podzemnich tunelu, ukrytu a pasti, kde prezivali valku a bojovali proti Amikum. Meli tam i specialni mistnosti, nekourici kuchyne, tajne vchody a vychody (nektere rovnou do reky, pod vodni hladinou), nekde dokonce i mistnosti pro dobytek. Sbirali nevybuchle americke pumy a vyrabeli z nich vlastni vybusniny a miny. Celkove to bylo dost zajimave, ale byli jsme dost velka skupina, a tak jsme naseho pruvodce moc neslyseli. Ve skanzenu byla dokonce i strelnice, kde si zajemci mohli vystrelit ze zbrani pouzivanych za valky.

Ho Chi Minh je tady velky lidovy hrdina, ale celkove tady komunisticka vlada skoro neni znat. Obcas jsou videt nejake propagandisticke plakaty, ale moc toho neni. Je tu spis kapitalismus, kazdy ma nejakou vlastni zivnost. Sice tady take probihala klasicka komunisticka zverstva, jako znarodnovani atd., ale to uz byl Ho Chi Minh po smrti. Takze je tu zapsan jen jako hrdina, ktery vedl odboj za valky proti imperialistum. Je tu Ho Chi Minhovo mesto a jeho portrety jsou dost casto videt, a hlavne jsou na vsech bankovkach.

Vietnamske penize jsou vubec zajimave, krome portretu Ho Chi Minha ma kazda bankovka "vodoznak" v takovem pruhlednem okenku. To je mozne, protoze jsou vyrobene z nejakeho polymeru, proste z plastu :) Je to vlastne takovy specialni silnejsi potisteny igelit, coz je v tropicke zemi celkem chytre reseni. Bankovky nizsich hodnot (500, 1000, 2000, 5000) jsou nyni nahrazovany mincemi a ty stare jsou jeste z papiru. Rozdil je dost videt, papirove bankovky jsou uplne salaty, znicene vlhkosti a pouzivanim, kdezto igelitove vyssi penize jsou vesmes neporusene. Muzete se s nimi i koupat, vyprat je, namocit a je velmi tezke je roztrhnout.

Po navratu do Ho Chi Minh City se jdeme podivat jeste do valecneho muzea, kde jsou ruzne zbrane, fotky z valky a dalsi dokumentace zverstev, ktere tu americani provadeli. Mistama je to opravdu nechutne, no asi jako kazda valka. Na Vietnam svrhli hromadu pum, nekolikrat tolik, co bylo pouzito v cele druhe svetove valce. Nechybi vyjadreni americkych velitelu ve stylu "We'll bomb them back into the stone age" ("Vybombardujem je zpatky do doby kamenne") apod. Pouzivaly se tu i chemicke zbrane, to uz je dneska znama vec, defolianty a dioxiny, ktere znicily nejen tisice hektaru lesu a prirody, ale i miliony lidskych zivotu, protoze jeste dnes je v nekterych postizenych oblastech zvyseny vyskyt vrozenych chorob a ruznych znetvoreni z techto toxinu. V muzeu jsme stravili cely zbytek odpoledne a vecer vyrazili na veceri se strejdou.

Konecne mi prisla vhod moje plastenka, kterou sem tahnu uz z CR. Vecer totiz neuveritelne prsi. Prselo vlastne i kdyz jsme jeli do Cu Chi, ale kdyz jsme dorazili na misto, nastesti prestalo. Kdo nema plastenku, vypada jak zmokla slepice :) Plastenky tu sice prodavaji vsude na ulicich, ale jsou to takove forove igelitky za tri koruny, navic ve vietnamske velikosti, takze nez se do toho Evropan nasouka, roztrhne to na dvou mistech. A i kdyz se to podari, rukavy konci nekde v polovine predlokti :) Vecere je ale neuveritelne dobra, strejda nas vzal do nejake lepsi restaurace, kde vari vyhlasena kucharka z petihvezdickovych hotelu a je to opravdu znat. Mame tu rybu, tofu, hovezi, kureci a sepie, vsechno moc dobre nalozene a uvarene. Pak prinaseji misticku neceho, co vypada jak zampiony, a k tomu dalsi misticku fialoveho cehosi. Dozvidame se, ze ty "zampiony" jsou nejaky druh zeleniny, a ze ta fialova vec je krevetova omacka, ktera je "trochu silnejsi" a do niz se ta zelenina namaci. Dva se odvazujeme ochutnat, jeden z nich jsem ja. Davca to komentuje, ze omacka je "zacina to na H a konci to na A, a neni to Hrozne dobrA". Ja mam pocit, ze jestli jsou rybi omacka rozmackane ryby, tak tohle jsou rozmackane shnile ryby. "Trochu silnejsi" je opravdu hodne velky eufemismus, tohle je tekuty bujon z hnijicich krevet - opravdu to tak chutna. Vietnamci si v tom libuji, pry je to Saigonska specialita, ale pro me je to jednoznacne nejhnusnejsi vec, kterou jsem tady ochutnal. Kazdopadne, krome teto smradlave misticky je zbytek vecer proste luxusni :)

Dalsi rano vyrazime autobusem do Mui Ne, dalsi oblibene turisticke destinace. Misto je zname tim, ze lezi vlastne cele na piskovem podlozi, takze jsou tam nejen krasne pisecne plaze, ale i pisecne duny, cervene a bile. Ubytovavame se v sice drazsim, ale moc peknem hotelovem komplexu, kazdy par (a ja samotny pro sebe) dostavame jednu chatku - bungalov a jsme v hotelu sami. Trochu se tomu divime, ale zase jsme sami v bazenu, sami na plazi...

Chceme se jet podivat na pisecne duny, ale jsou dost daleko od hotelu. Kai nam vyjednava, ze si pujcime ty zdejsi prskolety, protoze sestrenice nam onehda vysvetlila, ze na padesatku motorku neni treba ridicak. Kai ovsem prichazi s tim, ze to plati jen pro Vietnamce, ze cizinci bez ridicaku ridit nesmeji. V pujcovne motorek je jim to ale jedno, v pohode nam motorku pujci s tim, ze policajti tu jednak skoro nejsou a druhak to toleruji. Docela se na to tesime, na placku pred hotelem si davame prvni zkusebni jizdy. Pujcili jsme si motorky s razenim, protoze automaty jsou o hodne drazsi. Tenhle dabelsky stroj konstruovany pro dva a bezne pouzivany az pro ctyri lidi stoji pouhych 130 korun na cely den! Zjistujeme, jak se radi a hned me prekvapi, ze me po zarazeni jednicky nuti, at radim dal. Tady se rozjizdeji na dvojku.. no co, ono se to fakt bez problemu rozjede... a jede. Tak vyrazime, napred natankujeme xang (benzin), za cenu cca 17 korun / litr. Bereme tri, ze to staci. Vyrazime dal, tri motorky po dvou, parecky jedou spolu a ja jedu sam. Vsechny predjizdim, protoze jsem dvakrat lehci :)

Mui Ne je takova spis vesnicka oblast, je tam misto s hromadou hotelu, ze ktereho jsme vyrazeli, a v okoli jsou spis vesnicky. Takze zadny provoz, zadne velke troubeni a vsichni zvladame jizdu uplne v pohode. Ono se na motorce sice radi, ale maji takovou tu automatickou spojku, pokud clovek neprida plyn, tak to samo nejede, ani nechcipne a radi se uplne bez spojky. Jedeme na bile pisecne duny, ktere jsou dal s tim, ze na tech cervenych se zastavime kdyztak cestou zpatky. Bohuzel je zrovna destive obdobi, a tak je pisek mokry a poust to moc nepripomina. Daji se tam pujcit takove plastikove platy, na kterych se daji duny sjizdet, ale neni to nic moc - nejede to a clovek je cely od pisku. Davam si jednu jizdu a predavam to dal...delam nekolik fotek a vsimam si nevesty a zenicha s fotografem, novomanzele evropskeho vzezreni pozuji a fotograf je foti. Prijde mi to bizarni, ale nevenuju tomu pozornost, nebot se k nam pres jezirko blizi hrozivy lijak. Bereme nohy na ramena a utikame se schovat do nedaleke obcerstovny. Tam potkavame i ty novomanzele a nyni je jasne, ze mluvi rusky. Zvlastni, jet na svatbu do Vietnamu na pisecne duny. Ale tak co...

V obcerstvovne meli na retezu uvazaneho opicaka, ktereho udajne chytili v horach. Byl to celkem hajzlik, tahal za vlasy a vubec delal vselijake vylomeniny. Ve volne prirode jsme bohuzel opice nevideli, ale je tu spousta jinych zajimavych zviratek. Napriklad skoro vsude jsou takove male hmyzozrave jesterky, nektere jsou kremove, nektere prusvitne, velikost tak do 15 cm. Lezou vsude po zdech a po stropech, jsou celkem plache, ale vypadaji dost pekne. Taky jsme tu videli dalsi hromadu plazu, ruznych jesterek, gekonu atd., bohuzel to od sebe nedokazeme uplne rozeznat. A spoustu barevneho hmyzu, kobylky, cikady (i kdyz ted uz je na ne pry celkem pozde) a taky prapodivne vosy nebo srsne, cele cerne s jednim cervenym pruhem na zadech.

Kdyz lijak trochu ustane, nasedame na motorky a jedeme zpatky, mistama prsi, mistama celkem hodne, mistama nam zastoupi cestu stado krav, najednou vjedeme do vesnice a tam, kde pred dvema hodinami nebyl zadny provoz, je najednou spunt pres celou ulici. Detem skoncila skola, to se udela zacpa vsude. Ve meste se pred skolou hromadi skutry a motorky, jak si rodice jedou vyzvednout sve ratolesti, na vesnici se zase ze skoly vyroji obrovske mnozstvi kol, jak se zacci a zacky rozdjizdi vsemi smery k domovy. Uspesne se protroubime davem a jedeme vratit motorky. Sedame hotelove restaurace a objednavame veceri. Personal opet umi anglicky jen mizerne a Kai si s nimi take moc nerozumi. Po objednavce se zveda vichr a bum prask, zacina prset. Zanedlouho je cela zahradka bicovana proudy vody, utikame dovnitr. Tam se dozvidame, ze neco z objednavky nemaji, a tak si misto toho objednavame neco jineho. Po chvili prinesou dvoje hranolky...Pak mi prinesou salat. Fajn, objednal jsem si rybu s hranolkama, tak mi ji snad pak prinesou. Za chvili prinaseji hovezi s hranolkama. Potom prinesou nudle... a dalsi hranolky. To uz je nam trochu podezrele a smejeme se, jestli holky k lasagnim dostanou taky hranolky. Dostanou. Stejne tak ja k rybe dostanu dalsi hranolky. Prinesli hranolky i k polivce :) Asi to bylo nejake nedorozumeni, Kai rikal, ze ten cisnik byl ponekud natvrdly.

Dale nas ceka cesta do hor, ale o tom vam napisu az nekdy priste, protoze ted bezim na plaz!

Pridavam vam tady prvni cast reportaze z Vietnamu, par fotek najdete zde: http://hjr.rajce.net/Vietnam_I/

Zdravim vas vsechny z Vietnamu!

Dorazili jsme v poradku, i kdyz 23hodinovy let byl trochu unavny.

V Saigonu nas docela prekvapilo, ze letiste je v centru mesta, lidi okolo museji snaset neuveritelny bordel z tech letadel. Tam jsme prosli normalne celni kontrolou (celnik samozrejme neumel anglicky, akorat se usmival a ukazoval na moji bradku, asi se mu moc libila - jako vsem tady) a pak zjistili nemilou vec, poslali mi zavazadla jen do Saigonu (ostatnim dvoum, co leteli se mnou, je poslali normalne az do Hanoje). V tu chvili jsem myslel, ze tu zenskou z prazske prepazky uskrtim, protoze se me na to jeste extra ptala, jestli chci nechat kufr poslat az do Hanoje! Rikal jsem, ze samozrejme ano. Jenze nadavat bylo v tu chvili zbytecne, meli jsme jen cca hodinu na to, abych vyzved kufr z pasu, presel na vnitrostatni terminal a tam ho nechal znova odbavit, coz se nakonec v pohode stihlo.

Na letisti v Hanoji uz na nas cekal taxik s nasimi jmeny, Kai (nas hostitel a muj spoluzak, se kterym jsme sem jeli - pro ty, co nevedi) ho objednal a zaplatil. Hanojske letiste je naopak docela daleko od mesta, pres 20km. Samozrejme k mestu vede dvouprouda "dalnice", ale ve zdejsim provozu se da jezdit tak maximalne 70km/h. Provoz a vubec styl jizdy mi tu prijde snad jeste horsi, nez v Cine. Je tu daleko vice skutru a daleko mene aut, nez bylo v Beijingu - a take mene cyklistu, tady ma proste kazdy svuj skutr. A pravidla nedodrzuje naprosto nikdo. Blinkry se pouzivaji jen obcas, hodne se troubi, mezi pruhy se prejizdi jak je libo (ale kdyz je blizko jiny ucastnik provozu, pro jistotu se zatroubi). Neni problem vyjet do protismeru a vytlacovat protijedouci vozidla. Jednosmerky tu jsou, ale jsou obousmerne. U kazdeho semaforu je sice i odpocitavadlo, ktere rika, jak dlouho jeste bude svitit zelena nebo cervena, ale ono je to stejne jedno. Na cervenou se jezdi taky, akorat se u toho vic troubi. Pri odbocovani vlevo by clovek nejradsi zaviral oci, je to opravdu maso.

Dluzno ale dodat, ze stejne jako v Cine jsem tu nevidel zadnou nehodu, zacpy tu jsou, ale protoze jde spise opravdu o skutry, tak se vzdycky nejak protlaci. Parkrat uz jsem se na nem jako spolujezdec svezl a stalo to zato :) Ridici ale nejezdi rychle a davaji pozor, troubi a vyhybaji se, takze provoz spis jakoby tece temi ulicemi a krizovatkami, vsemi smery, cervena zelena, je to jedno. A v noci, ackoliv v Hanoji celkem funguje poulicni osvetleni, tak se sviti vsim, co na aute je. To znamena zasadne dalkovymi svetly a pokud je vozidlo vybaveno mlhovkama, tak i tema. Kdyz svitit, tak poradne.

Ani se nedivim, ze tu neuznavaji mezinarodni ridicaky, protoze ve zdejsim provozu by bezny zapadni ridic budto dostal infarkt, nebo rovnou mrtvici, pripadne se seredne naboural. Tady se proste neda pocitat s tim, ze by nekdo dodrzoval silnicni pravidla.

Na prvni pohled jsou vietnamske (nebo alespon hanojske, co jsem mel sanci zatim poznat) spinave a smradlave, ale na druhy pohled celkem pohodove a pratelske. Zije se tady opravdu na ulici, ktere jsou plne obchudku, kramku, hospod, obcerstveni, vyvaroven a zivnosti se vsim moznym. Kazdy je vyvaleny na chodniku, maji tu takove malinkate stolicky, na kterych se na ulici sedi. Spodni patro domu je obvykle otevrene do ulice a je bud soucasti zivnosti, nebo je tam obyvak i s televizi, kde muzete vecer normalne videt rodinku, kterak sleduje televizi. K tomu jsou na ulici zaparkovane hromady skutru, takze obcas je potiz po tom chodniku projit, navic ma clovek nekdy pocit, ze leze te rodine do obyvaku, ale jim to vubec nevadi. Maji otevreno kazdy den, sevci, mechanici, kuchari, prodavaci vseho mozneho. Je to zdanlive chaoticke, v kazde ulici je mozno najit hromadu sluzeb od strihani vlasu, nehtu, pres sazeni loterie, prodavace ovoce, zeleniny, masa, mobilnich telefonu az po soustruznika a nebo opravare skutru, ci dealera aut, nebo zase skutru :) Kdyz jsme to tu ale prochazeli, tak se zdalo, jako by bylo mesto jeden obrovsky obchodak, kde jsou jednotlive ulice jako oddeleni... je tu treba blok, kde se prodavaji jen boty, potom o ulici dale se prodavaji jen damske boty (jeden kramek vedle druheho, skoro to same zbozi), o kus dale tasky batohy a o ulici dal zase sezenete kratasy a plavky a tak dal.

V Hanoji jsou obcas videt pozustatky francouzske kolonizace, ale spis v podobe budov (kostelu) prsknutych jak pest na oko do toho vsudypritomneho vietnamskeho chaosu. Jinak tohle mesto ve srovnani s Beijingem neni vubec zapadni, nejsou tu videt "zapadacke" ctvrti, Evropana na ulici skoro nepotkate a take zapadni zbozi se tu krome Coca Coly a par chipsu moc neprodava. Zachody tu ale byvaji prekvapive v pohode, jsou to normalni splachovaci misy, zadny problem.

Bydlime u Kaiovych pribuznych, jsou tady jedna velka rodina s tetickami a strycky, bratranci a sestrenicemi, vsichni bydli pohromade. Obyvame vlastne baracek, ve kterem se Kai narodil a nyni je prazdny, protoze cela rodina odesli do Cech. Pekne se tady o nas staraji, Kaiova teta nam porad vyvaruje a nuti nam nejake jidlo. Vsichni clenove vypravy jime hulkami, nekomu se to dari lepe a nekomu hure :) ale celkove to tak nejak jde. Jidlo je tady celkem zajimave, pestre a uz dost jsme toho ochutnali. Zajimavosti je, ze Vietnamci jedi polevku az jako posledni a studenou. Vlastne tu polivku pouzivaji na oplachnuti talire :) Polevky jsou vetsinou zeleninove a slabe, zadne hutne vyvary jako u nas. Po polevce vetsinou jeste nasleduje naloz ovoce, melounu, vodniho melounu a nebo lici, kteremu tady ale rikaji jinak. Take jsme tu ochutnali strasnou spoustu dalsiho ovoce, ktere snad ani nema evropske nazvy. Chute to byly ruzne, obcas mi to chutnalo, obcas ne.

Jediny vetsi vylet, ktery jsme zatim podnikli, byl na Ha Long Bay a ostrov Cat Ba. Ten se vlastne nachazi v zatoce, takze bylo celkem logicke se tam zastavit. Z Hanoje jsme vyjeli mikrobusem do pristavu, kde jsme meli objednanou lod, ktera byla jen pro nas. Jelo nas 12, nas sedm clenu cesko-vietnamske vypravy, plus pet Kaiovych pribuznych, dve tety a tri sestrenice, jez nas provazely celou cestu. To se ukazalo jako dobry napad, ackoliv tety mluvi jen vietnamsky a sestrenice anglicky spise hure, tak je velke plus mit s sebou domorodce. Ha Long Bay byla uz od pohledu turisticka destinace, v pristavu se turistu motala hromada a podle toho take vsechno vypadalo - na lodi nam najednou prinesli hranolky a tak... Lod byla vubec skvela, luxusni klimatizovane kajuty s vlastnim hajzlikem a sprchnou, super. Na lodi jsme taky dostali obed, veceri a druhy den rano snidani. Domorodci nam nakonec vyjednali trochu vice tradicni jidlo, ze nejsme zadne babovky :) Prvni zastavka byly jeskyne, mysleli jsme si, ze tam bude zima a tak jsme si oblekli tricka (jinak tady vetsinou chodime do pul tela, protoze clovek jinak vsechno hned propoti), jenze tam bylo vedro a vlhko jako venku, ufff... ne jako u nas, kde se clovek v jeskyni trese zimou. Jeskyne byly obrovske a barevne nasvicene, kupodivu tam nepanovaly zadne zakazy foceni ani nic takoveho, takze vam par fotek taky posilam.

Z jeskyni jsme se vydali dal, ze si pojedeme zajezdit na kajaku nekde v zatoce. Chteli jsme se sice vykoupat, ale zrovna ted je sezona meduz, kterych jsme cestou potkali opravdu hodne, a tak se nikomu do vody moc nechtelo... cestou jsme se jeste stavili v plovouci prodejne ryb, kde sestrenice nakoupila krevety a ryby na veceri. Kajaky byly celkem fajn, ale prijeli jsme tam pozde, takze uz jsme do setmeni nemeli moc casu. Morska vecere byla taky super, i kdyz nekterym z nas delalo problemy pozrit celou nevyloupanou krevetu i s ocickama a vsema tema tykadylkama....pak nasledovala skvela noc na lodi a rano uz se jelo na ostrov Cat Ba.

Bohuzel uz nemam cas vam vypravet zbytek, protoze musime jit, tak aspon mrknete na fotky. Z Cat Ba jeste fotky nemam v pocitaci, takze zde je tak akorat Hanoj, nejaka ta jeskyne a nase lod.

Tak zatim ahoj, dneska odletame na jih, tam nevim, jak to bude s internetem, ale zkusim se zase ozvat. Piseme si tady denik, takze urcite na nic nezapomeneme :)