Podvečer
Na kraji pole sedí dívka zasněná,
kolem ní krouží včela zmatená,
slunce se za obzor ztrácí
a ona kouká, jak k zemi padají ptáci.
Kolem hlavy má ze snů sítě,
když před ní jdeš, tak nevidí tě,
včela marně úl hledá,
kolem prolétla vzpomínka bledá.
Na tvář jí teďka rudé paprsky svítí,
včela se zapletla do jejích sítí,
na zemi leží spadaní ptáci,
odkudsi zbloudilý mrak do řek se vrací.
Až se tma snese, celou ji ukryje,
ze zmáčené sítě mrtvou včelu umyje,
a mezi ptáky spadanými
zůstane ležet dívka se sny ztracenými.