Petr Korál pravil:
GARIQ – Anarchy Dancefloor
Marecsek / 25:16
Musím přiznat, že až do doby, kdy se mi pražská skupina GariQ ozvala a odkázala na svoje stránky s prvním EP (v limitovaném nákladu 99 kusů existuje i v CD podobě), jsem o její existenci neměl téměř ani tušení. Maximálně jsem kdesi zahlédl tento
prapodivný název ... a o to příjemněji zaskočen jsem nahrávkou byl. 'Anarchy Dancefloor' jakožto označení vlastního hudebního počínání mi přijde vtipné. Stejně jako stručná biografie téhle kapely na Bandzone.cz: "Jednou ráno potkala Marie Rottrová na
diskotéce Slipknot a od té doby GariQ chodí po světě a zpívá o tom!" Jestli máte podezření, že GariQ holdují nějakému křížení neboli crossoveru, mohu vás ujistit, že váš odhad je naprosto správný. Ano, před deseti a více lety by se tomu nejspíš
říkalo crossover – a dnes? Nevím. Třeba hard pop rock? A není to naprosto fuk?
Důležitější je cosi jiného. Že máme co do činění s přitvrzenými, leč zároveň výraznými melodickými (rozuměj přirozeně chytlavými) vlnami a vlnkami čeřenými písničkami. Spousta progresivních zvuků v kombinaci s živými nástroji dnes už samozřejmě není nic
revolučního, nicméně tahle parta to dělá jedním slovem VÝBORNĚ. Navíc má obrovskou devizu v podobě zpěvačky (bohužel při psaní recenze jsem neměl k dispozici obal a na netu jsem žádné informace nenašel, takže vám neřeknu její jméno). Svým přidrzlým
projevem a zajímavou barvou hlasou je bezesporu už dnes nesporná vokální osobnost a nejspíš je jen otázkou krátkého času, kdy si toho někdo všimne...
A pak je tu ještě jedna rovněž nikoliv nepodstatná věc: že písně GariQ mají i po stránce textové náplně hlavu a patu, přesněji řečeno myšlenku. Rozhodně nejde o žádné plytkosti a povrchní rýmovánky. Malým důkazem může být třeba písnička Frázím já
nevěřím: "Těžko se vyhýbáte frázím, pokud vám dveře otvírají..." Připadá vám snad, že tohle je standardní úroveň českých pop/rockových textů? Mně tedy přijde značně nadstandardní.
Petr Korál