janickaslunicka Žena / Hořice

Tichá bolest je jako když vám někdo srdce, ale vy nemůžete zakřičet. Je v člově hluboko a  nechce ven. Sedí tam na dně...někde mezi žaludkem a plícema. Je to takový divný těžko. Když si pustíte Papírovou hyenu od Vypsaný fixy, tak se vám tam dočasně usadí a budete přesně vědět jaký to je. 

Jaký to je chodit s ní spát každej večer a ráno s ní zase vstávat. Přichází, když se objevujou starý křivdy,nebo uděláte něco hroznýho. Co ste prostě museli, ale víte, že až se to zjistí, bude to strašnej průser. Na to si vždycky pustim In Flames A New Dawn. Nevim proč, ale ta písnička mi tahá vnitřnosti z těla. Najednou se mi chce vyzvracet všechen ten hnus co v sobě mám...

Ale ono to stejně nepomáhá...pořád tam ta svině sedí, mezi žaludkem a plícema...Ale pište si, že kdyby bylo nebe o trochu níž, tak bych si šáhla na Remedios....

Od dětství trpim atopickym ekzémem...Dopředu řikám, že sem vopravdu šťastná, že mám všechny nohy, ruce, voči, uši...jako dobrý... Ale teď zpátky k tý mojí chorobě. Je to porucha obranyschopnosti kůže. Na pohled to vypadá tak, že máte vyrážku na krku, na ksichtě, na rukách...a na dalších místech, kde je to samozřejmě nejvíc vidět... to bychom měli krátký úvod.

Důvod, proč sem se rozhodla to tady takhle vyblejt je ten, že teď dost trpim a potřebuju to někde ventilovat a zároveň tady není taková návštěvnost, aby si půlka národa začala myslet, že sem posedlej hypochondr.

Skutečnost je taková, že se cejtim mizerně, ale celkem šikovně se to snažim skrejvat, protože koho zajímá chodící slzavý údolí...že jo. Že to svědí a bolí, to je celkem očividný, protože neni minuta, kdy bych se nepoškrábala (což se samozřejmě nesmí). Ale sou další problémy, který s tim souvisej: Třeba že nespíte, protože se musíte škrábat. A taky jste unavený, protože to je autoimunitní choroba, takže vaše zpitomělý tělo se brání a nemá proč... Nebo se taky nemůžete s nikym muchlat, ten člověk se potí a to samozřejmě vede ke strašnejm záchvatům svědění...i když se potíte sami, tak to svědí jako prase. Ale není dobrý se hodně mejt, tim se vysušuje kůže a to taky neni dobrý. To je dokonce moc špatný.

Chodit na sluníčko je tabu, o tom se ani rozepisovat nebudu. Ale co mě na tom sere zdaleka ze všeho nejvíc sou ostatní lidi.... Když už se odvážim na koupaliště, tak se těžko hledá parťák, kterej by tam se mnou šel. Lidi na mě čuměj divně a tim je ta pozornost upřená i na něj. Pak příde chytrák, kterej se zeptá, co že to na sobě mám divnýho. Na to já už řikám, že nevim, ale rozhodně je to infekční, což je taky někdy dobrej způsob jak si zjednat soukromí prakticky kdekoliv.

V neposlední řadě teda musim zmínit ten společenskej život. Pro chlapy je to odpudivý....Tuna makeupu to samozřejmě nezakreje. A když zakreje, tak jednou se před tim člověkem prostě odmalovat musíte, to se nedá dělat nic....a pak to asi může bejt slušnej šok.... Dokonce se mi zdaj i takový sny, že jdu s někym do bytu a svlíknu se a on se na mě podivá a pošle mě doprdele. 

No zkrátka bych si přála mit úplně zdravý sebevědomí, ale tahle zkurvená nemoc tomu vůbec nepřispívá a člověk je teda spíš zralej na blázinec. Taky bych chtěla, aby se mě lidi přestali debilně vyptávat kdekoliv se objevim, protože je to sice první věc, který si na mě všimnou, ale ve skrytu duše sem samozřejmě príííma holka...nejprímovější :D A vůbec bych se tohodle pekla chtěla zbavit, abych mohla v létě nosit normální letní šaty a v zimě plesový šaty a nestydět se za sebe...

Soucitný komentáře samozřejmě přijímám, ale soucit je to poslední co potřebuju... Vlastně to bude zas brzo dobrý, to tady žblebtám jen teď, že mi není úplně nejlíp....

Tak sem si včera zašla do multiplexa na novej českej kus, kterej se jmenuje Pouta... A dopředu řikám, že jsem z toho utekla. A taky hned na začátek řikám, že vlastně nevim proč. Všechno se odehrává v osmdesátejch letech a hlavní hrdina Antonín je estébák a chystá se zlikvidovat jednoho chlapíka, protože se mu líbí jeho milenka...to se mu samo povede a dál už nevim, protože jsem zbaběle zdrhla... Jako úplně první mě napadlo, že ten film je zbytečně dlouhej a zdlouhavej...začínali jsme v osm a ještě v deset žádná pořádná akce, tenhle pocit mi vydržel až do dnešního rána, takže si za nim stojim...Hereckej výkon v hlavní roli byl ovšem přesvědčivej, i když ze začátku to vypadalo, že našli někoho kdo sice nemluví, ale moc si za to neřek.... Palec nahoru taky dostává blondýnka, která hraje manželku toho stíhanýho nebožáka (Sýkora se menuje....), protože ta to uměla taky pořádně rozbalit.....Ostatní maj sem tam ateistický "ježišikriste" nebo polouznalý "hmmmmm".

No ale teď k takovejm těm ostatním důvodům, proč jsem utekla.... Třeba ten film není tak špatnej, třeba tahle zdlouhavost a neustálý napětí, že něco příde a ono to furt nejde, je proslulej marasmus osmdesátejch let... No a jestli je moje úvaha správná, pak je ten film vlastně dobrej a jeho efekt je vpodstatě správnej, protože v takovejch podmínkách se žít nedá a to nemyslim zrovna tříhodinovou frontu na cokoliv...V tom případě je lepší se prostě zvednout a odejít...A to mě vede k nadčasovým poselství, když budou ty volby...: Pamatujte na to, že my odejít můžem a zatim ještě máme možnost volby... ale bejt to tak pořád nemusí...