jb81 Muž / Praha

Žijeme ve zvláštní době. Dvacet let po převratu máme relativní blahobyt, jsme hrdí na to, že patříme mezi vyspělé země západního světa, ale přesto zde zůstává pachuť toho, že nás to stojí příliš mnoho prostředků. Mnoho z těch, kteří usilovali o to, pracovat ve službách státu nás zklamali tím, že pracovali především pro svůj blahobyt a mnoho nás jich ještě zklame. Člověk ale zkousne hodně. Zejména když má k dispozici svůj notebook, internet, youtube, facebook, DVD, HD televizi, chytrý telefon, ... další si doplňte dle vašich preferencí. To je přece spousta zábavy na zahnání chmurných myšlenek a na vyplnění času mezi příchodem z práce a ulehnutím ke spánku.       A jak to souvisí s Vladimírem Mišíkem? V podobném rozpoložení jsem se totiž nacházel nějaký čas před tím, než se mi dostal do rukou Mělnický deník, kde jsem objevil program Mělnického kulturního léta. Možnost procitnout z „letargie“ a po delší době vyrazit na koncert vypadala příliš lákavě.

Vladimíra Mišíka jsem objevoval postupně, když mi bylo takových 25 let. Nejprve na desce Flamenga Kuře v hodinkách, poté v nahrávkách skupiny Matadors, na desce Meditace ranného Blue Effectu a naposledy na jeho sólových albech s E.T.C., počínaje Stříhali do hola malého chlapečka. Hudební uskupení Čundrground, ale zatím unikalo mojí pozornosti. Proto jsem netušil ani co by se za nehet vešlo, co od hudebního matadora tentokrát očekávat a to ve mně vyvolávalo napětí. Nakonec jsem to nevydržel a prošmejdil youtube, abych zjistil, co že to ten čundrground vlastně je.

Mělník má dvě náměstí. Náměstí Karla IV, které bylo zle postiženo socialistickou architekturou a o něco výše položené náměstí Míru, které dýchá atmosférou hodnou historického města. A pravě na náměstí Míru je situována hudební scéna Mělnického kulturního léta, jinak též projektu, který zahrnuje také volnočasové aktivity pro rodiny s dětmi a letní kino. Na místo jsem dorazil lehce před osmou a přidal se ke čtyřem až pěti stovkám lidí, kteří zde již trpělivě vyčkávali. Z reprobeden zněl Johnny Cash, na pódiu byly připraveny tři stoličky a vypadalo to že je nazvučeno. Circa deset minut po osmé se na pódiu objevil Vladimír se dvěma spoluhráči z E.T.C., Petrem "Kulichem" Pokorným a Vladimírem Pavlíčkem, který v E.T.C. nahradil Honzu Hrubého.

Vladimír dorazil zjevně v pohodové náladě, když na uvítanou poznamenal, že Johnny Cash jako předskokan nastavil vysokou laťku, ale přesto možná ne nepřekonatelnou, protože Cash není žádný Gott. Podobnými komentáři pak bavil publikum při uvádění jednotlivých písní. Večer se nesl ve znamení převážně bluesově laděných kousků z repertoáru E.T.C., což této malé sestavě více než svědčilo. Vladimír Mišík je ve vynikající pěvecké formě. Stále dokáže zpívat s rockovou naléhavostí a drivem. Důkazem budiž songy Láska je jako peníze, Šmajdák a ploužáky, Špejchar Blues, Černá holka, U nádraží. Samozřejmě nechyběly perly z počátků Mišíkovi kariéry jako Obelisk, Jednohubky a Stříhaly do hola malého chlapečka ze stejnojmenného prvního sólového alba, nebo předposlední Variace na renesanční téma z dvojky, i když u těchto skladeb jsem si těžko zvykal na subtilnější aranže dané složením malé kapely. Přeci jenom deska Stříhali do hola malého chlapečka je doslova ikonická. No a neztratily se ani skladby z poslední desky, titulní Ztracený podzim, U nádraží, 1984 a Ďáblíci.

Vladimír Mišík hrál celý večer na akustickou kytaru Gibson a snad až na jednu výjimku si vystačil s několika akordy hranými v první poloze hmatníku. Petr Pokorný střídal nádherný zelený Fender stratocaster s černým Gibsonem Les Paulem, který používal při hře s bottleneckem. Vladimír Pavlíček hrál na elektrifikované, klasické lubové housle a já jsem poprvé naživo slyšel a viděl hrát housle přes wah wah efekt. Výsledkem byl úžasný, elektrickou kytaru připomínající psychedelický názvuk, který jako by vypadl ze šedesátých let.

Dlužno dodat, že kořeny Čundrgroundu sahají někam do 70. letech, kdy Mišík hrával akusticky spolu s Vladimírem Mertou nebo Petrem Kalandrou. Dnes Čundrground nemá pevnou sestavu, ale nejčastěji se v něm střídají muzikanti spojení s E.T.C. Na místě sólového kytaristy alternuje Pavel Skála a za Vladimíra Pavlíčka zaskakuje Jaroslav Olin Nejezchleba se svým elektrickým violoncellem. Hudebně dnešní Čundrground kombinuje to nejlepší z Mišíka, ať už se jedná o klasické bluesové dvanáctky, barové písničky s jazzovým nádechem nebo rockové pecky, to celé v semiakustické podobě.

Je jasné, že ani v 65 letech Vladimír Mišík nemyslí na hudební důchod a to je moc dobrá zpráva. Generace dnešních třicátníků a mladších tak může dál objevovat hudbu, která se skutečně dokáže zarýt hluboko pod kůži.

Setlist:

Obelisk, Láska je jako peníze, Šmajdák a ploužáky, V Karvinné, U nádraží, Stříhali do hola malého chlapečka, 1984, Špejchar Blues, Ztracený podzim, Ďáblíci, Černá holka, S nebem to mám dobrý, Co jsem si vzal, Jednohubky, Variace na renesanční téma, Jam session s Františkem Gellnerem.