No more tears
Včera v noci se vzbudím z divnýho snu, ve kterým kolem mě bije oblaka křídly drak. Vzbudím se, koukám do tmy a najednou si uvědomím, že kolem něco fakt lítá. Mám otevřený okno, tak si říkám, že asi nějakej noční pták lítá kolem domu. Ale tak to nebylo. Vzbudím se ještě o trochu víc a uvědomím si, že to NĚCO lítá v mým pokoji. To už jsem vzbuzenej docela dost. Rozsvítím. Přímo do ksichtu mi letí netopýr. Těsně před mým nosem uhne, málem to narve do stěny. Lítá jako blázen do kola pokojem. Šílenej. Já taky. V pokoji jsou dvě okna na přilehlých stěnách. Obě dokořán. Netopýr je snad slepej! (ne, není, pozn. autor). Zase zhasnu, třeba ho světlo rozrušuje. Vůbec to nepomáhá! Začínám chytat Hitchcockovu schýzu (Ptáci). Zase rozsvítim. Je tady jen jedno řešení. Musím to udělat. Netopýr proletěl kolem mě, vytočil prudkou zatáčku, ale tohle nečekal. Chytnul jsem ho za křídlo. A ukousnul mu hlavu. Zdáli zaznělo No more tears...