Duševní hygiena
Ještě se to někdy stane, ikdyž už jen zřídka. Musí to být to správné místo. Žádná pizzerie nebo trattorie (teda to zrovna jo, ale nesmí to mít na vývěsním štítě ;-) nebo disco. Ne. Hospoda. Domácká. Kam choděj lidi, co když někam jdou, tak tam. Posedět. Jedině tam se ti ještě může stát, že kolem půlnoci zapřede bělovlasý pán sedící vedle tebe, ten, který už třikrát zaplatil a třikrát si znovu objednal, naposledy kafe a rum, ten který kouří druhou krabičku Peter, že ten s tebou zapřede šťavnatou a vášnivou diskuzi. O politické scéně, porevolučním vývoji, globálním oteplování, situaci v Mikronésii a Havlovi. Může se ti to ještě stát a pak odcházíš občerstven. A je ti dobře po těle i na duši. V bříšku se ti líně povalujou bezvadný piváky a hlavou se v Brownově pohybu honí znepokojivě ostré a relevantní myšlenky. Mrznou ti cestou uši a ty si spokojeně opečováváš tu bezvadnou chvíli. Nebude to trvat věčně.