Zack Mueller Muž, 69 let / Hlincová Hora

Nejen sháněním psů po okolních polesích, což jsem teď chvíli provozoval - tedy ne snad, že by vzal dráhu zástupce šéfredaktora, to už je důstojný stařík, ale Ruby - nýbrž i kulturou živ je člověk. To si samopéro uvědomujeme víc, než hodně a tak po upozornění Jirky Dvořáka na vzpomínkovou akci na nedožité šedesátiny Jiřího Schelingera v Malenicích u Volyně, jsme napřeli zrak opět na Šumavu. Samozřejmě důležitá skutečnost byla, že tam též účinkovala kapela Strahov, která tak příjemně překvapila na loňské Rockové pumpě (kde se mimochodem letos 18. června koná koncert metalové královny Doro Pesch). Kromě výše zmíněného Strahova tam hrál bratr Jiřího Schelingera Milan s Bandem a na závěr se konala rockotéka Ivana BAD Müllera. Nelenil a vyrazili v kvartetu Ječmen, Mlíko, Píst a já v sobotu 26. března do šumavských hvozdů. Původně jsme to ale takhle doslova neplánovali.

Když jedete někam, kde jste ještě autem nebyli, zejména víte-li (pro sichr) kde to je, použijete co? Použijete svoji novou navigaci, aby cesta byla snazší a plynulou jízdu nenarušily žádné nepředvídatelné okolnosti. Technika 21. století vás zbaví všech zbytečných starostí a vy se můžete v naprosté pohodičce těšit na kulturní zážitky, až se vám budou dělat mžitky. Co si ale myslet o technice 21. století, když vjedete do pustého zemědělského areálu, kde cesta končí, nebo na kraji lesa na lesní cestě nuceni se otočit na čerstvě urovnaném, měkkém trávníku a zanechat tam koleje zvící Grand kaňonu? Zlatý mapy!!! Zasr*** navigace, zasr*** GPS, zasr*** Američani a Rusáci. Zasr*** všechny družice i Apollo, Sputnik a Lajka.

Pak ještě objedete Malenice kolem dokola, tentokrát navigováni kamarády a již parkujete před místním kulturákem. Orazítkováni vstoupíte do zatím ještě poloprázdného sálu a u piva se začnete těšit. Hop hej hop.

Už osazenstvo sálu napovídalo, že se bude hlavně vzpomínat na doby, kdy Jiří Schelinger ještě žil. Když pak už spustil Milan Schelinger band většinu hitů Jiřího, člověk najednou nevěděl, nespletl-li si náhodou dveře a nevstoupil do stroje času. Dlužno totiž podotknout, že Milan má téměř ne-li úplně stejný hlas, takže když jste zavřeli oči, byl Jiří Schelinger s vámi. Vzpomínkový koncert nemohl a také neskončil jinak, než písní "Holubí dům."

O přestávce pokřtili Jirka Dvořák, Ivan Müller a samozřejmě Milan Schelinger vzpomínkové trojCD Jiřího Schelingera, které se pak prodávalo, stejně jako pamětní tričko. Pokud má kdokoliv zájem a pojede přes slavnou Rockovou pumpu ve Čkyni, tak tam jak 3CD, tak tričko prodávají, stejně jako lupeny na Doro s Citronem. (Teda to je spojení… To navozuje cokoliv, jenom ne sladké.)

O pauze si Píst stihl domluvit s Ivanem Müllerem případnou fotografii s jeho metalovou láskou Doro Pesch a obdivovat bicí soupravu bubeníka Strahova Marcela Vacínka.

Strahov rozhodně nezklamal a megahitem "All right now" nás dokonce dostal na parket, který jsme opustili jen při ploužácích a to jen proto, že nebylo s kým se ploužit. Popravdě řečeno, někteří z nás nebyli k vyrvání ani na cestu k domovu. Strahov tam sázel jednu pecku za druhou, skoro jako já při dýze (když je), takže i bez alkoholu jsem se docela rozšoupnul.

To je také tím, že zatímco tady kolem Hlincovky a Budějc se pořádají jenom po***** diskotéky pro spolek přátel žehu Michala Davida a Chinaski, kdežto na Šumavě stále ještě žije a frčí živá muzika a to živá po všech stránkách.

Po notně dlouhé době, ale přece, usedám do své polorozpadlé pracovní židle na kolečkách, abych zavzpomínal na letošní "Rockovou pumpu" ve Čkyni. 12. června, jak je již touto dobou v podstatě tradicí, ujížděli jsme Ječmenovým Šemíkem na Šumavskou "pláň," snad se tak parkoviště vysoko nad Volyňkou, dá nazvat. Opět na něm strmělo obří pódium, připravené pro trojici rockových kapel. Strahov, Turbo a hlavní hvězdu večera britské Smokie. Tentokrát se nechal našimi chvalozpěvy na minulé ročníky zlákat i Píst, který jinak rozhodně nepopřeje sluchu hudbě měkké a pomalé.

V první řadě jsme se opět vrhli na stánek s pivem, neb nám po cestě chrastil plátek. Na to jsme omrkli pódium a jali jsme se očekávati věcí příštích. Kapelu Strahov, jež má v repertoáru mnohé převzaté i vlastní fláky jsem kontaktoval přes jejich stránky, neb mě zaujal fakt, že hrají spoustu mých oblíbených pecek a především nářez všech nářezů All right now od Free. Slíbil jsem jim, že se zasadím ve Vatikánu (na Lannovce) o jejich svatořečení, když to zahrají. Nejen, že nezklamali, ale kapelník Jirka Dvořák z pódia můj slib připomněl.  Ti by tam asi (ve Svatém domě) čuměli, až bych u pípy vyvalil své přání. Horší je, že jsem letos ve Vatíku vůbec nebyl a u Havlíčka, ani na Hlincovce, se necítili k podobnému úkonu dosti kompetentní. Ke konci vystoupení Strahova začalo pršet, ale naštěstí ne na dlouho. Doufám, že jsem je neviděl a neslyšel naposled.

Turbo zahrálo svůj klasický neselhávající standard a publikum si sním opět po dvou letech rádo zazpívalo. Problémy s fotografováním jsou stálé, takže jsem fotky zase ukradl na Rockové pumpě. O honoráři platí to, co píšem vždycky.

Pak už nastoupily hlavní hvězdy večera. Pochybuju, že po Česku chodí někdo, kdo nezná, nebo aspoň neslyšel nějakou pecku od Smokie. Z původní sestavy zůstal sice pouze baskytarista Terry Uttley, ale to je problém u všech "starých" kapel, které jsme díky bolševikovi nemohli vidět v dobách největší slávy, kdy například Smokie byli továrnou na hity. Docela mě zarazil pěvecký projev Alana Bartona. Když člověk zavřel oči, přísahal by, že zpívá Chris Norman. Zazněly všechny podstatné písničky a jako přídavek nemohla chybět Living Next Door To Alice.

Jsem zvědav, kdo přijede příště. To se ale dozvíme až v září. Zatím víme, že Suzi Quatro to nebude. Jako předkapela to prý bude, podle Ivana Müllera, na 90% Citron se Standou Hranickým. V jednání je též Nobody Knows (ty neznám). Z mého pohledu by to chtělo zase nějakou legendu. Je to však důležité? Důležité je, že se něco na naší Šumavě děje a že se to líbí a lidé si to oblíbili.

Za rock se vrátím... Jestli se mnou přijde zákon? Nevím, ale kolaloka asi jo :).

Youtube Video Hxy7Wlo6ex8