xcv Muž, 30 let / České Budějovice

............

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

...................

Jako obvykle začínám článek textem o tom, jak jsem dlouho nic nenapsal a jak Vykvajz vrací úder. Není tomu tak ani teď, původně jsem vůbec tak nějak neměl snahu moc psát, a to už se mnou bojoval schizofrenický Sygurd, říkávající, že jestli nenapíšu článek, tak sem lempl. Protože: Shield Your Eyes byl koncert roku, pro mě zatim nejlepší kapela, co jsem viděl naživo. Měli neskutečnou atmosféru a i když to po takový době moc věrohodně nevypadá, jistý nostalgický vykopávky budu mít ještě dlouho v paměti. Jako například přímo vytrhávající začátek vystoupení, kdy nečekaně spustili Oranges a já si moh třeba nasrat na hlavu nebo pomalu ukejvávací a na to část, která jakoby říkala "Vole nespi a čum, nebo zabiijuu!" v podobě druhý poloviny Sandy. Nula efektů, jenom footswitch, jestli sem viděl dobře, dále pak tři struny, nula trsátek - tak by se SYE dali charakterizovat. Z těchto ingrediencí a pak lehce normálních nástrojů tři týpci z Anglie vykouzlili něco, z čeho sem měl rozesranou hlavu měsíce a měsíce dopředu i zpátky. SYE tak trochu působili po celej koncert jako prášky na spaní, při jejichž požití tě stejně hrubá síla probudí, ať chceš nebo ne. Gud!

Pak jsem si taky vzpomněl, že jsem viděl Ahleuchatistas. Jo, to byli hned druhý kandidáti na koncert roku, největší konkurenti SYE z mýho pohledu. Po Shieldech ve Velbloudu minule nastala změna v podobě Solnice, ve který se nesmělo kouřit. Chlapci z Jůesej posedávali u stolku a když se dali do práce, tak sme všichni mohli onanovat radostí. Kejklal jsem se v něčem jako druhoprvní řadě, kterou procházela písklavá melodie hlasů sirén a pomalej heavy rytmus, v němž pobíhal ultrarychlej šroťák a miliarda kopáků. Přivíraly se mi oči a bez ohledu na to, že ty písničky by lidem v blázinci moc nepomohli, jsem se cítil jako v ráji. Vodopád, jezírko, pěkný počasí, čvachtání, ženský...

Na obou koncertech featurovali Depakine Chrono, jež si nedovolí pořádně to posrat, takže co o nich napsat jinýho, než že to (zase) bylo úplně úžasný, zvuk na roztrhání atd atd... v Solnici ve třech se Sokolem, totálně něco jinýho než obvykle teda, velká změna, ambient prej, asi nejextrémnější využití nehudebních postupů v historii Depakine.

To je asi všechno z tý doby, co bych potřeboval sdělit. Mezitim sme měli koncert ve Velbloudu, jehož audio záznam má na svědomí Roman (díky Romane) a zatím neexistující foto máme u Cukráře (cukruj, cukruj, neni čas), struny na Lucky kytaře nasazený od Řimiho (díky Řimi), a trsátko z prvního koncertu od Mejdíse (díky Kubo).

28.1. Sme měli další koncert a to ve Fabrice, vedle Byrokracie a Mrazáku. Hráli sme úplně na hovno, ale co naděláš, to máš tak, život je řehole. Každopádně všechny nás to bavilo a určitě sme si to všichni užili dostatečně proto, aby sme se dobře bavili celou noc. Za fotky vděčíme Romanovi (díky) a Mejdísovi (díky) .... a nejspíš i Cukrářovi (kdy už se to k nám dostane?!)

Dlouho sem nic neviděl, protože sem neměl čas ani peníze, párkrát jsem viděl chvíli pětičlenný Kool-Aid, ale teď.... teď sem totálně vodvařenej z h.USY ve Velbloudu... Takovej pop-řvavej vokál do tvrdýho post-grunge, kde má každej nástroj svojí váhu a všechny jsou si rovný. Takovejhle zvuk jen tak nevytvoříš, totálně mě to zazdilo až do stropu a už sem zvědavej, kdy se vrátí zpátky do Budweisu. Nodoprdele, mam hlavu jak pytel hoven, ještě aby ne!

"Znáš Trackmanii?" "Znám." "Tam se jedna trať jmenuje Obstacles..."

Začalo to již dávno. Hromada problémů, všude samý roztleskávačky a s třetí Noise Party to vypadalo bledě. Nakonec se sebraly všechny síly a odvážní lidé z Noise ASSault Agency Budweiss vdechli třetímu ročníku život. Každý zarytý fanoušek ať už účinkujících kapel nebo samotných NAAB bezpodmínečně musel zaškrtnout "Yes" u otázky "Are you going?". A nejen to. Musel se dva měsíce trápit, že je to až tak za dlouho. Počítal jsem každej den. Měl jsem hodně plánů, ze kterých nakonec sešlo, ani to sako jsem si nevzal a raději jsem si na křivá záda hodil baťůžek s novým svetříkem (proužkatý, ale ve tmě to neni vidět). Na sobě jsem totiž už měl další nový hadříky. Chválili mi botičky, Otíkovo nová slečna dokonce poznala, že jsou nové. Ale vezmu to raději od začátku...

Zdá se mi spousta divnejch snů a v noci, téměř k ránu, na den Noise Party, to byl sen opravdu dramatický. Bůhvíproč se NP odehrávala v Literce, kde jsem byl v čas a nikde nikdo. Inu, ještě jsem si dojel pro něco domu a pak se dal znovu na cestu. Bůhvíproč pěšky(zřejmě narážka na situaci, když jsme šli víc než nedávno ze zkušebny do města), bůhvíproč mrzlo (zřejmě narážka na situaci, když jsme šli nedávno ze zkušebny - byla zima), bůhvíproč kolem Interšpáru s Mekáčem. Zabočil jsem doprava, směrem k centru města, ale došel jsem do nějaký zamrzlý vesnice, kde jsem bloudil až do slunného letního rána. Hrabu se z příkopu na silnici u pole a v týhle chvíli se probouzím. Co je za den? Opravdu se to stalo? Kdy je Noise Party???? Zmateně jsem si říkal. Nakonec vše dopadlo dobře, protože to byla jen noční můra a skutečný zážitek jsem měl už jen několik málo hodin před sebou.

Nyní si autobusy již hlídám, takže mi nic neujelo. Dorazil jsem někdy před pátou a koukám, že už tam je známá skupinka lidí. Kolda lepil plakáty, kam to jen šlo, já držel izolepu, Sokol mlčel, Dojč se usmíval, Cíkál si vykuřoval cigárko... A takhle jsem tam stál ještě asi hodinu a půl a pak to začlo.

Megavečer zahájili DeerDeer, tudíž jsem se nahrnul do interiérů. Dlouho jsem je neslyšel a tak jsem čekal víc delay music a ono to bylo míň delay music, spíš kytary s takovým trhaným zvukem, ale i tak byli úžasní. Asi nejvíc mě bavili basový linky, jo, ty byly pěkný, melancholický. Každopádně než dohráli poslední píseň, tak jsme se s Vencákem a Blážou zdejchli do Merkury pro pořádný klobásy a chleba.

Vencák celou cestu hlásal, že jestli nestihne Synergy, tak se zabije a když jsme se tedy v pořádku vrátili a hodili klobásy na gril, Synergy téměř ihned začali hrát. A plzeňskou elitu máme všichni už prokouknutou a zatimco Dánové a Švédi zevlovali po bekstejdži, my jsme si užívali Synergy, nejlepší mathcore v ČR. Kytárce to tam párkrát ujelo, jestli si dobře vzpomínám, ale kdo z vás umí zahrát aspoň jednu píseň od Synergy... Kdo z vás to umí? Bicíčka jely neustále, mezírky mezi jednotlivýma úderama byly minimální, Brájen Čip a Dejl hadr. Synergy jsou klasika se zárukou kvality, která nezklame.

Experimentální Kunrt takhle pohrával v přestávkách ty svoje hitovky o tom, jak je nejlepší a jak kouří cigára a jak se Bernard hezky usmíval. Všechno to bylo tak veselé, škoda jen zvuku vokálu, kterej se mi zdál strašně převejškovanej, až bych ze sluchu měl hluch.

Lezu ven a u grilu mě Bůďa přivítá hláškou "Jéé, Vykvajz, máš dobrou klobásu..." Jednu klobása v čudu, nakonec prej Vencákovo, tak jsem si asi třikrát kousnul do druhý, přičemž jsem dostal nabídku, která se neodmítá a to klobásu za absinta. Hmmm... absinth...

Hrdě jsem nakráčel zase dovnitř, kde už stáli Esazlesa. "Jenom si vzpomenout! Jenom si vzpomenout!!!" Jo, ta se mi líbí nejvíc. Emocionálně tvrdý a řvavý to bylo, perfektní bicí, kurevsky dobrý, až jsem to musel jít 2x pochválit. Kytarozpěvák má parádní hlas, tak tvrdej, jakoby to šlo do nějakýho zkreslení, šestistrunej basák neotřelé melodie... Esa!

Absinti jeli sem tam, venku začlo pršet, vevnitř polovina perliček koncertu... přichází Alarma man a pouští valící se vlnu do publika. Kytarista vypadal jak kytarák z G?G!, druhej kytarista zase jako Thom Yorke a z pódia se valí This is not a teaser. Zírám, zírám, až mě z toho začla bolet hlava. Zabijáci zabijí publikum dál a já odcházím na vzduch. "Jednoho absinta, díky..."

"A ty seš z Prahé, jo? A jako z Hluchu, jo??" No vidíte, ani Hluch si nenechal uniknout třetí Noise Party.

Alarma man byli zabijáci, jenže po příchodu Obstacles, bych musel přehodnotit význam slova "zabiják". Jestli Alarma man byli zabijáci, Obstacles se dali nazvat něčím jako krutopřísný totálně krvavý zabijáci zabijáků, který brutálně zabijí zabijáky. Nahrnul jsem se do takový nějaký druhý řady a už jsem se necítil jako kdybych umíral. Cítil jsem se, jakobych už to měl za sebou. Volný jako kalhoty bez pásku jsem se cítil a postupně jsem sebou čim dál víc mával. Kytaristova košile byla čim dál víc promočená a já sebou házel jako nikdy předtím. Lidi skákali po ostatních lidech, váleli se po zemi, EWa si vypůjčil moje pivo a já si vesele poskakoval. Dohráli a já, tichá uzavřená osoba, řval, křičel a mával rukama. Vzal sis s sebou litra, tak proč si nedát další rundu. Říkáš si, že už to dneska snad nemůže bejt lepší a postupně cítíš, jak to končí.

Lidstvo vylezlo ven a já se proplétal mezi jednotlivými člověky a říkal jsem, jak to bylo kurevsky úžasný, až bych z toho brečel. Štixová se mi pokaždý tlemí, nejinak tomu bylo teď. Zalezl jsem dovnitř, dal si nápoj a přesunul se ke vstupu. Všude halda lidí a mezi nima blondýna v sáčku, tentokrát bez sáčka. Koukáš, motáš se, všichni jsou vožralý a už musíš jít. Doma si dáváš housku, čaj a jdeš spát, nabliješ si do postele, nabliješ do hajzlu, jdeš spát, ráno se probudíš, jdeš se proběhnout, blééchrhhlluuggghhhrrrllllkkkkkrrkkkrkkhhhll do hajzlu, bereš kýbl, zapneš filma a jdeš spát.

...jo a ta věta nahoře je od Cíkála.

...a takovejhle měli peknej plakátek...