Káka Žena, 34 let / ztracena ve vlastní hlavě :)

Dřív byla pouť pro tebe trápením, protože jsi chtěl jenom dojít k cíli, ale teď se proměňuje v radost, v radost z heldání a dobrodružství.Tím v sobě živíš své sny. Člověk nikdy nesmí přestat snít.Sen je potravou duše, tak jako jídlo je potravou těla.Během naší existence se nám sny mnohokrát rozplynou a touhy se zmaří, ale snít musíme dál, jinak naše duše zhyne a nevstoupí do ní agapé.Hodně krve už teklo po pláni, kterou máš před očima a se tu některé z nejkrutějších bitev reconquisty.nezáleží na tom, kdo byl v právu nebo kdo měl pravdu : důležité je vědět, že na obou stranách se vedl dobrý boj. Dobrý boj je ten, který vedem proto, že si to žádá naše srdce.V hrdinských dobách, za časů potulných rytířů, to bylo snadné.Bylo třeba dobýt hodně území a vykonat hodně věcí.Dnes se však svět velice změnil a dobrý boj se z bitevních polí přenesl do našho nitra. Dobrý boj je ten, který vedeme ve jménu svých snů.Když v nás sny propuknou celou svou silou - v mládí - máme hodně odvahy, ale dosud jsme se nenaučili bojovat.S velkým úsilím se nakonec bojovat naučíme, ale to už odvaha k zápasu slábne.Proto se tedy obracíme proti sobě, bojujeme sami se sebou a stáváme se svým nejhorším nepřítelem.Říkáme, že naše sny byly dětinské, těžko uskutečnitelné anebo že byly plodem naší neznalosti reálného života.Zabíjíme své sny, protože máme strach bojovat dobrý boj. První známkou toho, že zabíjíme své sny, je nedostatek času.Ti nejvíce zaneprázdnění lidé, které jsem v životě poznal, měli vždycky na všechno čas.Ti, co nic nedělali, byli pořád unavení, nestačili na tu trochu práce, kterou měli zastat a ustavičně si stěžovali, že den je příliš krátký.Ve skutečnosti měli strach bojovat dobrý boj. Druhou známkou smrti našich snů jsou naše jistoty.Nechceme vidět život jako velké dobrodružství, které máme prožít, a proto si začneme namlouvat, že to málo, co od existence požadujeme, je výsledkem našeho moudrého, správného a spravedlivého uvažování.Nahlížíme za hradby své každodennosti a slyšíme lomoz lámaných kopí, prudké pády, cítíme pach potu a prachu, vidíme pohledy bojechtivých válečníků.Nechápeme však nikdy radost, nesmírnou radost v srdci těch, kdo zápasí, protože těm nezáleží ani na vítězství, ani na porážce, záleží jim jen na tom, aby bojovali dobrý boj. A konečně třetí známkou smrti našich snů je klid.Život se stane nedělním odpolednem, nic velkého od nás nechce a nepožaduje víc, než mu chceme dát.Zdá se nám tedy, že jsme vyspěli, odsuneme dětské fantazie a realizujeme se v osobním životě i ve svém povolání.Překvapí nás, kdy nám některý náš vrstevník řekne, že chce od života ještě to či ono. Ve skutečnosti však v hloubi duše víme, že jsme se zřekli boje za své sny, že jsme se zřekli dobrého boje. Když se zřekneme svých snů a dojdeme klidu, nastane krátké pokojné období.Avšak mrtvé sny v nás začnou hnít a zamořují veškeré ovzduší, v němž žijeme.Začneme být krutí k lidem kolem nás a nakonec tuto krutost obrátíme proti sobě samým.Nastoupí nemoci a psychózy.To, čemu jsme se v boji chtěli vyhnout - zklamání a porážka - se stane jediným odkazem naší zbabělosti.A jednoho krásného dne ty mrtvé a shnilé sny nám natolik otráví vzduch, že začneme toužit po smrti, po smrti, jež by nás zbavila našich jistot, našich činností a onoho strašlivého klidu nedělních odpolední.